UPCE

Školní psycholog je jak Brumbál z Harryho Pottera. Každý, kdo potřebuje pomoc, by ji měl nalézt

5. 9. 2022

Jak hrdě zvládnout vstup do nového školního? Jak motivovat děti, aby se do školy těšily, rády se vzdělávaly a hledaly si nové kamarády? V rozhlasové poradně získáte rady od zkušeného školního psychologa.

Pusťte si rozhovor

Školní psycholog a učitel z Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Mgr. et Mgr. Michal Kopecký hovoří v naší radioporadně na téma: nejčastější problémy se kterými se děti, učitelé i rodiče potýkají.

Dříve jsme slýchávali, hlavně to nikde neříkej. Dnes děti slyší, však to řekni, máš na to právo. Ideální by ale byla zlatá střední cesta.

Mají to dnešní děti těžší, než jsme měli my nebo naši rodiče?
To je velice těžká otázka, srovnávání je vždy ošemetné a velmi náročné. Nám dnes přijde, že dnešní děti nebo mládež, má všechno, mají neskutečné množství a my jsme třeba spoustu věcí nemohli. Na druhou stranu ale s velkými možnostmi přichází velká zodpovědnost. Klade se velký důraz na to, aby se byli lidé schopni sami dobře rozhodovat, aby přemýšleli nad budoucností. Já si úplně nedovolím říct, kdo to měl těžší nebo lehčí. Nicméně jedno vím jistě, že to dnešní mládež nemá vůbec jednoduché.

Někteří psychologové říkají, že dnešní děti v hojné míře neumí spolupracovat, jsou to větší individualisté. Souhlasíte?

Jednak to jsou individualisté a také se buduje jakýsi egocentrismus. My jsme dříve doma slýchávali, hlavně to nikdy neříkej. A dnešní mládež naopak slyší, však to řekni, máš na to právo. Ani jedno z toho není úplně špatně. Ovšem ideální by bylo něco mezi, zlatá střední cesta. To se nám ale vždy dobře říká.

Všichni vedeme své děti, aby byly aktivní, ale současně i sociálně zdatné. To je ale velmi těžké. Ale je pravdou, že se tyto charakteristiky ve společnosti budují. Ale uvidíme, kam to povede. Já si to nedovolím úplně odhadnout, možná je to cesta, která nás jednou povede. A možná přijde období, kdy se řekne stop, tak už to nejde dál a zase se najde jiná cesta. To je ale spojeno s jedním velkým rizikem, že to půjde takzvaně ode zdi ke zdi.

Z extrému do extrému. Také covid v předchozích dvou letech dětem školu zkomplikoval. A určitě nás všechny nějakým způsobem ovlivnil.
Rozhodně. V podstatě nevím o ničem, co by nás v životě neovlivnilo, všechno se nás nějak dotýká, ale tohle byl silný zásah do socializace. Jednoznačným prvkem školy je také poznávat nové přátele a kamarády, učí se s nimi vycházet. A najednou jsme z udělali z dětí individualisty, kteří sedí za počítačem.

S čím za vámi konkrétně převážně lidé chodili? Cítil jste nějakou citovou deprivaci?
Nejčastěji to bývají skutečně úzkosti. Úzkostnost je číslo 1. Přichází s větou, já už nemůžu dál, nevím, co s tím. Když byl covid, tak si to možná nějak dokázali rozvrstvit, ale nabrali si zase víc aktivit, protože se spoustu věcí nemuselo. Na druhou stranu předtím tím v životě jistý řád a ten ti lidé úplně ztratili. Tedy je to především úzkost.

Nejdůležitější jsou všichni. Pokud nebudou se školou spolupracovat rodiče, nebudeme mít kvalitní učitele, tak neposuneme děti dál.

Se sociální problematikou se nejvíce chodí. Klienti mají pocit, že jsou neustále hodnoceni. Už vznikl i takový pojem. Měl jsem maturanty a ti přišli s pojmem covidový maturant. Hodně se o tom diskutovalo v médiích, jaká bude budoucnost našich covidových dětí, když dělaly školu on line. Tedy už je to jisté stigma, které si oni nesou. Možná to my dospělí tolik nevnímáme, ale je to vážně označení, které děti neskutečně stresuje.

Platí stále, že nejdůležitějším člověkem ve školním kolektivu je učitel, který by mohl pomoci? Stejně jako školní psycholog?
Já se domnívám, že nejdůležitějším člověkem jsou všichni. Protože pokud nebudou se školou spolupracovat rodiče, nebudeme společně dobře motivovat dětí a pokud nebudeme mít kvalitní učitele, tak nám to kvalitně nepůjde. Neposuneme děti dál. Podle mne je zapotřebí souhra všech těchto elementů.

Co byste si přál, aby si posluchači z dnešního rozhovoru odnesli?
Napadla mě taková věc, že jsme jak Brumbál, který káže Harrymu Potterovi. Přál bych si, aby pomoc nalezl každý, kdo ji potřebuje. Aby byl jeho hlas slyšet, aby opravdu se ti lidé nebáli ozvat a obrátit se na někoho s prosbou. Protože školní psycholog nehodnotí, ale snaží se pomáhat, aby se rodiče i děti cítili dobře. Tedy nebojte se na kohokoliv obrátit.

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Hradec Králové

Text: Pavla Kindernayová - Český rozhlas Hradec Králové/ Foto: Milan Baják - Český rozhlas