POZVÁNKA

na 11. řádné zasedání akademického senátu FZS

které se bude konat

v úterý 19. října od 14:00 hodin

distanční formou přes platformu MS Teams

Program zasedání:

1. Zahájení zasedání,
2. Jmenování skrutátorů,
3. Schválení pravidel pro distanční formu zasedání,
4. Schválení programu zasedání,
5. Zpráva o činnosti předsednictva senátu FZS
6. Zhodnocení volby nového rektora
7. Doplňující volby do AS UPa
8. Pravidla přijímacího řízení pro akademický rok 2022/2023
9. Různé
10. Ukončení zasedání AS FZS

Link pro připojení Microsoft Teams

Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

V pátek 8. 10. bude studijní oddělení FZS zavřeno z důvodu konání slavnostních akademických obřadů na Stavařově.

Ve středu 20. 10. se z technických důvodů ruší odpolední úřední hodiny.

Děkujeme za pochopení.

Velká studentská akce Příliv obsadila po dvouleté pauze opět kampus Univerzity Pardubice. Tisíce studentů prvních i druhých ročníků, kteří pravou atmosféru vysoké školy kvůli pandemii nezažili, měli možnost poznat univerzitními spolky, získat informace o zahraničních studijních pobytech, užít si sportovní i výtvarné aktivity. Ale také poslechnout si univerzitní soubory nebo kapely.

Vysokoškolákům zahrál písničkář Jakub Ondra a rovněž skupina Vypsaná fixa, která kdysi začínala zkoušet právě na kolejích pardubické vysoké školy. Nový akademický rok začal v tomto týdnu na všech sedmi fakultách Univerzity Pardubice. Nově letos nastoupilo asi 3 tisíce studentů.

Na naší fakultě proběhlo zahájení putovní výstavy fotografií "Jsem sestra" od světoznámého fotografa prof. Mgr. Jindřicha Štreita, dr.h.c. Součástí výstavy byl křest katalogu "Jsem sestra".

Výstava fotografií je realizována v rámci kampaně Nursing now na podporu ošetřovatelských profesí. Cílem výstavy je nejen podpořit nelékařské zdravotnické profese, ale také ukázat jejich obrovský význam ve společnosti, jejich perspektivu a vysokou uplatnitelnost na trhu práce, a ukázat emoce, krásu a lidskost, se kterou jsou vykonávány. Projekt podporují také Mgr. Alice Strnadová, MBA, Hlavní sestra ČR nebo MZ ČR Zahájení výstavy fotografií „Jsem sestra“ – Ministerstvo zdravotnictví (mzcr.cz)

Výstava ve společných prostorách Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice a Střední zdravotnické školy Pardubice potrvá do 8. října. V termínu 10.-22. října si ji mohou návštěvníci prohlédnout v prostorách Paláce Pardubice.

Noc vědců 2021 na Univerzitě Pardubice se odehrála opět naživo. Šestihodinový program nabitý zábavnou vědou probíhal v univerzitním kampusu a v prostorách Dopravní fakulty Jana Pernera v pátek 24. září. Na zajímavé experimenty a kvízy se přišlo podívat téměř 1 000 návštěvníků. Tématem, které letos propojilo všechny pokusy i aktivity, byl čas.

Děkujeme všem, kteří nás navštívili!

Dejte nám vědět, co se vám na akci líbilo a vyplňte dotazník k Noci vědců. 

Dovolujeme si informovat, že dne 8. října 2021 se budou konat v Aule Arnošta z Pardubic slavnostní akademické obřady Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice.

09.00 - 10.00 - SPONZE absolventů bakalářských studijních oborů (září 2021)

STREAM: https://youtu.be/UNVNLakYkfg

• Všeobecná sestra (PS)
• Všeobecná sestra (KS)
• Porodní asistentka
• Zdravotnický záchranář
• Radiologický asistent
• Zdravotně-sociální pracovník

11.00 - 11.30 -  PROMOCE absolventů navazujících magisterských studijních oborů (září 2021)

STREAM: https://youtu.be/JNlgZdUoNkk

• Ošetřovatelská péče v interních oborech
• Perioperační péče
• Perioperační péče v gynekologii a porodnictví

13.00 -14.00 - IMATRIKULACE studentů 1. ročníků v bakalářských studijních programech

• Zdravotně sociální péče
• Zdravotnické záchranářství
• Radiologická asistence

15.00 -16.00 - IMATRIKULACE studentů 1. ročníků v bakalářských studijních programech

• Všeobecné ošetřovatelství (PS)
• Porodní asistence

Opatření Covid-19:

• S ohledem na aktuální epidemiologickou situaci musí všichni účastníci obřadu při vstupu do budovy použít dezinfekci rukou a respirátor, který je nutné mít po celou dobu obřadu.

• Před vstupem do budovy je potřeba se řídit systémem O-N-T. Tento systém je způsob, jak může osoba prokázat, že splňuje požadavky plynoucí z mimořádných opatření MZ ČR. Stojí na třech základních pilířích: očkování, testech a prodělaném onemocnění. Kontrola splnění jedné ze zmíněných podmínek bude prováděna u všech osob před vstupem do budovy. Podmínky opatření zde.

Pro studenty Fakulty zdravotnických studií se už blíží start zimního semestru akademického roku 2021/2022. 
13. září 2021 bude prvním dnem také pro naše nováčky, studenty 1. ročníků bakalářských studijních programů.

Abychom právě jim, co nejvíce usnadnili začátek studia připravili jsme pro ně novinku speciální „Diář studenta FZS“.  Věříme, že jim bude dobrým parťákem po celý akademický rok. 

A natočili pro ně praktické video "Jak se zorientovat na FZS".

Přejeme všem mnoho studijních úspěchů.

Univerzita Pardubice letos opět představila tisícům návštěvníků vědu hravou formou ve svém speciálním Science Pointu. Popularizátoři vědy připravili program, který nabídl sedmidenní šňůru ukázek vědy i kontaktních her v rámci pardubického Sportovního parku. 

Univerzita Pardubice se stala partnerem projektu INVENTHEI (Innovation and Entrepreneurship in Higher Education Institutions), díky kterému bude v následujících dvou letech řešit rozvoj inovativního a podnikatelského přístupu v rámci vzdělávání a výzkumu. Projekt se realizuje v rámci prestižního programu Evropské komise „Horizon Europe“ a zapojily se do něj univerzity z několika evropských zemí. Podpořit by měl na 1400 studentů a posílit spolupráci s průmyslem a aplikační sférou.

„Součástí projektu INVENTHEI je i praktické zapojení studentů do přípravy, založení a rozvoje startupu jakožto nástroje pro uplatnění inovativního myšlení a podporu spolupráce s výzkumnými akademickými pracovišti,“ říká Jaroslav Chvojka, ředitel Centra transferu technologií a znalostí na Univerzitě Pardubice.

Univerzity chtějí podpořit studenty, aby přicházeli s inovativními nápady, které budou schopni uvádět také do praxe. Veškeré zkušenosti budou univerzity sdílet v rámci konsorcia, jehož ambicí je mít do roku 2025 dostatek vzdělaných mladých podnikatelů a inovátorů. Snahou je nastavit tzv. Evropskou síť inovačních okresů. Zjednoduší se zakládání společností, které nabízejí špičkové technologie, produkty a služby v nich. Pro studenty to může být další cesta, jak rozvíjet své podnikatelské dovednosti.

Odborníci vytvoří učební a mentorské programy a univerzity budou mít školitele, kteří budou vést nadané studenty. Projekt si klade za cíl podpořit na téměř 1400 studentů. Zároveň vzniknou místa, kde budou moci své nápady realizovat a dojde k propojení mezi průmyslem, výzkumem a akademickou sférou.

Na Univerzitě Pardubice se do projektu zapojily Fakulta elektrotechniky a informatiky, Dopravní fakulta Jana Pernera a Fakulta zdravotnických studií společně s Centrem transferu technologií a znalostí a Oddělením pro rozvoj a mezinárodní vztahy. Projekt financuje Evropská komise prostřednictvím EIT Manufacturing a jeho realizace se uskuteční v rámci prestižního programu Evropské komise „Horizon Europe“. Do projektu se zapojily univerzity z několika evropských zemí, kromě Univerzity Pardubice jsou to vysoké školy z Velké Británie, Estonska, Rumunska, ale také vědecký park z Portugalska nebo malé společnosti z Belgie. Mezinárodní partnerský projekt koordinuje portugalská University of Porto.

Povídali jsme si s Janem Vodičkou, který se zabývá výzkumem čichu a chuti na Univerzitě Pardubice. Jaký je pohled klinického lékaře na českou vědu? A jak se dostávají inovace v medicíně do praxe?

Jste lékař s klinickou praxí, působíte na Fakultě zdravotnických studií na Univerzitě Pardubice. Kdy jste se rozhodl, že svoji kariéru zasvětíte také vědě?

Po dokončení studií jsem nastoupil do Pardubické nemocnice na oddělení ORL. Měl jsem štěstí na mentory. Kliniku vedli profesoři Arnošt Pellant současně s Viktorem Chrobokem. Kladli velký důraz na léčebně-preventivní péči a současně nás vedli k tomu, abychom se neustále aktivně vzdělávali a cíleně se věnovali i určitému tématu. V tom je obsažená i vědecká práce.

Díky vědecké činnosti se lépe orientuji v moderních postupech. Nicméně také na klinice zkoušíme a vyvíjíme takové metody, které ve finále pomohou pacientovi, jak ve smyslu stanovení diagnózy, tak v léčbě.

Takže vy jste se vlastně od profesního seberozvoje dostal až k vlastní vědecké činnosti?

U nás v republice se před 15 lety nikdo intenzivně nevěnoval problematice čichu ani chuti, takže jsme chtěli založit specializované pracoviště. Začali jsme rozvíjet prvotní jednoduchou metodiku vyšetření čichu v Česku. Pan profesor Pellant mi dal kontakty na zahraniční pracoviště, se kterými vedeme mnoho odborných debat, ale navzájem se i navštěvujeme. Od té doby, co jsme se začali na naší klinice zabývat čichem a chutí, tak pacientů začalo přicházet čím dál tím více. U některých z nich jsou i možnosti léčby.

Váš výzkum je tedy vyloženě o tom, abyste dostal svoje inovace do praxe?

Moje role je v klinické aplikaci. Nemáme takové zázemí, abychom mohli dělat bazální výzkum. Nicméně máme možnosti spolupráce napříč univerzitou a jsme schopni naše poznatky předat do klinické praxe.

Když se podíváte z pohledu akademického pracovníka na českou vědu, co jsou podle Vás největší aktuální problémy?

Velký problém vidím v nedostatku financí, to řeším často. Mladé nadějné talenty si chci udržet, neměli by pracovat zadarmo. Ověření postupů v klinické praxi je dlouhodobý proces a zachovat kontinuitu práce je proto velmi důležité.

Ale zároveň si myslím, že na lékařských a zdravotnických fakultách je stále prostor, aby byli studenti zapojováni více do vědy. Měl by na to být kladen větší důraz a současně by nadějní studenti měli být ohodnoceni za kvalitně odvedenou práci. Potřebují podpořit, aby nezůstali jenom u klinické medicíny, ale také pokračovali ve vědecké práci. Lékaři působící také jako vědci by měli umět nabídnout i něco navíc, snažit se motivovat studenty, aby započali a pokračovali ve vědecké práci.

Co myslíte tím nabídnout „něco navíc“?

Měli bychom se více starat o složku propagace pracoviště a projektů, které jsou na něm vedeny. Zapojit studenty od začátku i do mezinárodní spolupráce. Dřív jsem obecně k propagaci přistupoval relativně kriticky, protože jsem věřil, že člověka má věda vnitřně bavit. Nyní věřím, že student musí mít pocit, že ho to nejen baví, ale také že je to užitečné. A navíc ta odvedená práce má být i řádně zaplacená.

Setkala jsem se s názorem, že pokud není klinický lékař-vědec součástí výzkumného týmu, pak se může ocitnout v situaci, kdy zůstává na vše zcela sám a dělá vědu "večer doma pod lampičkou".

Mám zkušenost z německých Drážďan, kde je centrum pro čich a chuť (klinické i výzkumné pracoviště současně). Tamní lékaři ošetřují pacienty na ORL klinice a dále mají pacienty s poruchou čichu, některé z nich zařadí do studií. Velký rozdíl je v tom, že klinická praxe obnáší přibližně 50 % zaměstnání. Zbytek času věnují vědecké práci v jiné, klidnější části budovy kliniky ORL. Tam mají prostor utřídit si myšlenky, tvořit projekty a sepisovat, co potřebují. I produkce jejich vědeckých výstupů je výborná.

Jak to tedy probíhá u nás?

My máme velkou spoustu zajímavých dat. Času je ale tak málo, že data zůstanou nevyužitá. V Drážďanech mají jasnou linku. Rozpracuje se projekt, uzavře se a pak se řádně publikuje. A jde se na projekt další. U nás dokončíme sběr dat, výsledky pak odpřednášíme a většinou se jde na projekt další, aniž by se výsledky publikovaly. To je škoda, protože pak na výstupy naší práce může reagovat někdo ze zahraničí, můžete navazovat další spolupráci. Publikace jsou důležité a na našem pracovišti se snažíme tuto část zlepšit.

Je čas ten klíčový problém?

Čas je problém. Ale i když budu mít v práci více času, prostor na přemýšlení budu mít až doma v klidu. Velká většina mých kolegů to tak dělá. Je skoro nemožné najít si klid na vědeckou práci v lékařském prostředí.

Jaká je dle vašeho názoru konkurenceschopnost Česka v oboru medicíny?

Co se týče pacientů a léčebně-preventivní péče používáme ve srovnání se zahraničím shodné metody. V rámci vědeckých výzkumů nicméně v zahraničí mají k dispozici nejen novější přístrojové vybavení, ale především více personálu, který s novými přístroji pracuje. Hlavní důraz kladu na rozdíl v personálním zajištění.

Pokud se porovnáme s německými klinikami, ve výzkumných procesech jsou určitě dál. Nicméně to není tak, že nejsme pro zahraničí rovnocennými partnery. Vždy přinášíme nové pohledy a metody, které jsou sice jednodušší, ale pořád si je se zájmem vyposlechnou.

Na čem pracujete teď?

V minulosti jsme intenzivně pracovali na vyšetření čichu, na našem pracovišti vznikl i jednoduchý screeningový test. Nyní cílíme na vyšetření chuti. Chuť je trochu upozaděná, ale je potřeba, aby se velmi dobře vyšetřila, protože často je porucha čichu s poruchou chuti spojena. Cílem je vytvořit takový test, který lze provést v pohodlí domova. Toto vyšetření chuti bude umožnovat i stranové odlišení na jazyku.

Porucha chuti se může objevit u mnoha nemocí. Může to být cukrovka nebo hypertenze. Dále se s poruchami chuti setkáváme u neurologických nemocných nebo u nemocí v oblasti ORL.  Například může být přerušený nerv (chorda tympani) a pacient chuť necítí. Také léčba nádorů v oblasti hlavy a krku ozařováním vede ke zhoršenému vnímání chuti. Náš test umožní zjistit, jaký je stav chuti, jak intenzivně si má pacient stravu solit nebo sladit, a tím pro ně bude přínosem.

Na tento projekt jste získal podporu v podobě grantu Technologické agentury GAMA, proof of concept. Jaká je prvotní myšlenka?

Výzkum je podpořen v rámci covidových projektů. V oblasti čichu je metodika vyšetření velmi dobře propracovaná, ale chuť zůstává velice pozadu. Až v rámci pandemie covid-19 se o čichu začíná více mluvit a tím pádem je i větší zájem o vyšetření nejen čichu, ale i chuti.

Myšlenka projektu je následující. Pokud pacient prodělal covid-19 a bude přetrvávat porucha chuti, zajde do lékárny a udělá si test. Jednoduše si zjistí, zda je chuť porušená nebo ne. Pokud ano, tak musí dávat pozor na to, jak si sladit a solit a od lékaře dostane případně doporučení k léčbě.

V našem dlouhodobém cíli plánujeme, že lékaři budou mít k dispozici test, kterým se mohou pacienti vyšetřit doma. Zjistí se, jestli je chuť zhoršená nebo zachovaná. Lékaři budou mít k dispozici standardní instrument, kterým budou vyšetřovat chuť. Doposud je chuť vyšetřována velmi raritně.

Kdo je konečný uživatel vaší metody?

Test je koncipován pro tři skupiny: za prvé pro pacienta, který se sám rozhodne, že si vyšetří chuť. Pak za druhé budou mít možnost ověřit stav chuti lékaři (neurologové, ORL, ale i praktici). A za třetí očekáváme, že společnosti, které dělají výzkum, budou chtít monitorovat léčbu novými preparáty i ve vztahu k chuti.

Jak jste daleko s posunutím do praxe?

Pracovali jsme na několika variantách testu, z nichž jedna se ukazuje jako nejvhodnější. Potřebovali jsme test dotáhnout do takové míry, aby se dalo udělat samovyšetření a současně stranové rozlišení. Jsme nyní ve fázi, že máme vhodný nosič a blížíme se i ideální koncentraci. Současně s tím testujeme aplikaci, kdy telefon nebo kamera sleduje, zda se pacient vyšetřuje správně. Je totiž klíčové, aby pacient zachoval správný postup. Předpokládám, že na podzim budeme metodiku verifikovat na větších souborech. V současnosti jsme tedy těsně před vyprodukováním testu, který bude opravdu definitivní a budeme ho ověřovat na větším souboru zdravých i nemocných osob.

Jaká je, pro vás osobně, cesta od myšlenky přes výzkum až do praxe?

Na Univerzitě Pardubice funguje centrum transferu velmi dobře. Cítím z jejich strany podporu. Kdykoli něco potřebuji, tak hledáme možnosti řešení. Především pak ze strany administrativy.

Jak ale vy sám vnímáte transfer technologií?

Ze začátku jsem byl z procesu transferu technologií trošku nešťastný. Cítil jsem ohromný tlak na komerční část, respektive na to, aby produkt nějaká firma začala vyrábět a vše se začalo prodávat a univerzita, aby byla nositelem myšlenky, patentu, užitného vzoru. Já jsem v první řadě lékař a zajímá mě, zda se ta metoda dostane do praxe. Jestli bude mít komerční úspěch je pro mě druhořadé. Přes moje počáteční neporozumění musím říct, že to má smysl. Nás i naše kolegy z ostatních fakult to nutí k tomu, abychom dotáhli praktickou využitelnost testu a současně se zabývali úspěchem propagací metody obecně.

A co transfer v medicíně?

Transfer v medicíně je složitější a všechno trvá mnohonásobně déle. Nebudeme mít jako výsledek projektu zdravotnický prostředek. To je na další roky schvalování, ale rozhodně budeme splňovat požadavky na bezpečnost. Pokud to srovnám se světem, obdobné metody k vyšetření čichu a chuti také nejsou v naprosté většině zdravotnickými prostředky.
Centrum transferu technologií by mělo brát v potaz i rozdílnosti v oborech, které žádají o granty. Časové a finanční náročnosti jsou velmi rozdílné.

Rozhovor je svolením převzatý z portálu Věda a výzkum