Když humor vítězí nad covidem

26. 10. 2021

Zdánlivě nesourodá dvojice žen. Východočeška a Jihoafričanka, které se potkaly až v Pardubicích jako kolegyně na univerzitě. Spojil je smysl pro humor i touha komunikovat v době covidové. Během ní natočily sérii videí „Let’s communicate“ s ambicí naučit i pobavit. Irena Podlásková a Zaan Bester z Jazykového centra za tento nápad získaly cenu Počin doby covidové a s aktivitami nekončí.

Jak vznikl nápad natáčet krátká výuková videa?

Irena: Když jsme se v březnu 2020 všichni na univerzitě ocitli v nařízené izolaci, řekla jsem si, že důležité je naopak zůstat jakkoliv v kontaktu a komunikovat. Jednoduše nemít strach, zachovat si nadhled, zdravý rozum a humor. Základní koncept videa v angličtině se dvěma až třemi výrazy a otevřenou otázkou jsme měli od začátku. Pilotní díl jsme si samy natočily z prostor toalet, abychom se obě vešly do záběru. S profesionálním zpracováním nápadu nám pak výrazně pomohlo oddělení propagace univerzity.

Zaan: Začaly jsme jednoduchými a novými pojmy v době koronaviru: společenský odstup a rouška.

Před kamerou vypadáte velmi přirozeně, hrály jste někdy divadlo?

Irena: Učitel je taky trochu herec. Takže obě máme bohaté herecké zkušenosti (smích).

Zaan: Naposledy jsem vystupovala jako dítě ve školních představeních. Miluji divadlo, ale jako divák. Nebyla bych si schopna zapamatovat všechen text, který musí herci říkat. Někdy je pro mě těžké naučit se i naše krátké dialogy.

Kdo z vás dvou srší větším vtipem?

Irena: Možná já? Mám poměrně nutkavou potřebu brát věci s humorem. Zaan má skvělý smysl pro humor. V našem tandemu je ale ona ta víc zodpovědná, systematická a svědomitá.

Zaan: Musím říct, že Irena. Já jsem asi vážnější a konzervativnější a ona to vyvažuje svými divokými a šílenými nápady.

Jak se rodí vaše nápady?

Irena: Jejich „porody“ zatím probíhají lehce. Pořád se totiž něco děje. V rámci našich sociálních bublin i globálně. Ze začátku videa hodně reagovala na lockdown, později jsme náš záběr rozšířily i na místa a události spojené s univerzitou. Pro vytvoření krátkého scénáře nám obvykle stačí dávka kofeinu v univerzitní kavárně.

Zaan: Část epizod souvisí s univerzitou a něčím zajímavým, co chceme ukázat, nebo jen se zábavou, když si před kameru vezmeme třeba štěňata. Poté se rozhodneme, které výrazy z daného tématu by byly užitečné pro ty, kteří nás sledují.

Už jste se někdy pohádaly?

Irena: Hádkou bych to nenazvala. Na všechno nemáme stejný názor, většinou je ale výměna názorů inspirativní a neohrožuje náš záměr něco vytvořit a dokončit.

Zaan: (smích) Ještě ne! Máme štěstí, že mezi námi nejsou velké neshody. Někdy máme různé představy o dialogu, o scénáři nebo o tom, jak ho natočit. Ale obě chápeme, co je možné, co funguje, co není tak vtipné, co může být trochu riskantní, a pak to přijmeme a v případě potřeby změníme přístup.

Jak se doplňujete?

Irena: Já vymýšlím a piju kávu, Zaan pak dodělá veškerou další práci. Myslím, že je to vyvážené (smích).

Zaan: Irena má rozhodně kreativnější mysl a úžasné nápady, na které bych nikdy nepřišla. Myslím, že já poskytuji určitou rovnováhu té kreativní stránce, takže se dobře doplňujeme.

Už vás někdo poznal na ulici?

Irena: Naposledy se na mě obrátila s dotazem studentka, která mi prováděla stěr tyčinkou v rámci antigenního testu v univerzitní aule: „Vy jste ta paní z toho videa, co nám tu běží celý den, že jo?“

Zaan: Ano, v kampusu nejčastěji. Nejzábavnější reakce, kterou jsem zažila, ale byla mimo kampus. Zaměstnanec univerzity mě viděl ve skupině lidí a hlasitě zakřičel „Let’s communicate!“ Byla jsem trochu v rozpacích, ale oceňuji uznání a to, že lidé naše videa sledují.

Berete si i náměty z osobního života?

Irena: Rozhodně. Například epizoda o tom, co lze zažít během distanční výuky, je na nich postavená. Já si v našich videích plním i některé své sny, například jezdit po kampusu na koni.

Zaan: Určitě do nich promítáme i osobní zážitky. Opravdu jsem si ze začátku myslela, že Dopravní fakulta Jana Pernera odkazuje na nějakou slavnou ženu. Ve skutečnosti na mě udělaly dojem všechny slavné ženy, po kterých jsou pojmenovány ulice ve městě: Karla IV., Jozefa Gabčíka, Jana Kašpara (smích). A to jsme v epizodě o Janu Pernerovi s Irenou využily.

Kdo píše scénáře?

Irena: Tvoříme je společně. Vždy se na ten proces brainstormingu moc těším. Smějeme se, škrtáme, plánujeme. Některé repliky se pak na místě spontánně mění, ale kostra zůstává.

Kdo se s vámi už ve videu objevil?

Irena: Kolegové z Jazykového centra i z ostatních fakult, čeští i zahraniční studenti, městští policisté na koních, můj pes Artur. Někteří byli dokonce ochotní skočit do Labe, šplhat po stromech, vylézt na univerzitní kámen, běhat v mrazu po kampusu.

Zaan: A taky to byl samozřejmě pan rektor. Nejčastějším hostem je ale Artur.

Na které natáčení nejraději vzpomínáte?

Irena: Na díl, kde jsme představovaly fakulty univerzity a na jízdu na koni za doprovodu Městské policie Pardubice. Taky na improvizovanou bitvu se studenty Fakulty elektrotechniky a informatiky v duchu Counter-Strike při natáčení epizody o E-sports.

Zaan: Několik epizod bylo nezapomenutelných. Natáčení „Rozběhejme univerzitu“ venku, když silně mrzlo a sněžilo, koně městské policie v kampusu nebo zábava při natáčení vánoční epizody s našimi úžasnými kolegy.

A které video mělo největší ohlas?

Irena: Největší počet zhlédnutí má zatím video s naším studentem Richardem Hynkem, mistrem světa v Trifecta Spartan Race za rok 2019. Chtěly jsme v prázdném kampusu chytit alespoň jednoho studenta, kterého jsme objevily. Ale ten byl proklatě rychlý.

Zaan: Když jsme tehdy s Irenou běhaly po kampusu, natáčelo se na tři různé kamery, včetně dronu, a střihač Radek dodal skvělou hudbu ve stylu „Mission Impossible“. Byla to zábava a výsledek byl lepší, než jsme si představovaly. Bylo skvělé vidět, že se to líbí i divákům.

S kým natáčíte?

Irena a Zaan: Kolegové Petr Špaček a Radek Plžík z Univerzitního konferenčního centra mají na starosti kameru a střih. Lenka Čermáková z Oddělení propagace a vnějších vztahů zajišťuje propagační materiály, vyjednává s fakultami a nastavuje tolik potřebné mantinely. A Ondřej Srb z oddělení propagace je také vždy připraven s dalším nápadem, pomocnou rukou a podporou.

Zaan: Máme úžasný „Dream Team“, který pomáhá uskutečnit naše bláznivé nápady. Kameraman Petr má skvělý smysl pro humor. Pokud ho rozesmějeme, tak víme, že to bude vtipné. Radek pak vybere nejlepší záběry a dotáhne je k dokonalosti.

Pro koho jsou vaše videa?

Irena: Původně byla videa určená našim studentům, případně kolegům v jazykových kurzech pro zaměstnance. Spamujeme jimi ale také své rodiny, kamarády, známé. Je těžké uniknout (smích).

Zaan: Doufáme, že se publikum rozrostlo a že i další lidé je považují za zajímavé, užitečné nebo se jimi prostě jen baví.

Chystáte nový projekt?

Irena: Spíš bychom chtěly dále rozšiřovat spolupráci s kolegy i studenty a pokračovat.

Zaan: Máme dostatek témat pro epizody až do léta 2022, takže budeme natáčet videa tak dlouho, dokud je lidé budou rádi sledovat.

Vaše videa letos ocenila Česká a Slovenská Asociace Jazykových Center. Co pro vás znamená cena za Počin doby covidové?

Irena: Beru to jako dárek. To, že si někdo všimne, případně ocení vaši práci a snahu, je vždy moc fajn.

Zaan: Pandemie nás přiměla přemýšlet jinak, jak být kreativní při hledání řešení. Toto ocenění mi dává naději, že se nám to alespoň trochu podařilo. Větší naději ale vkládám v to, že ačkoli tento projekt začal během krize covid, je to něco, co bude životaschopné i nadále. Že v naší práci zůstaneme inovativní a kreativní.

Mgr. Irena Podlásková (1968)

Vystudovala němčinu a tělesnou výchovu na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. V Jazykovém centru Univerzity Pardubice vyučuje odbornou angličtinu. Koordinuje také v rámci projektu ESPRO jazykovou výuku pro zaměstnance univerzity. Ráda zkoumá možnosti e-learningu, věnuje se prezentačním dovednostem a interkulturní komunikaci. Miluje jízdu na koni, plavání, zpívá v kapele RichMek. Nedávno objevenou vášní je pro ni sjíždění řek na paddleboardu.

 

MPhil. Zaan Bester (1978)

Vystudovala angličtinu a lingvistiku. Dvě desetiletí působila na Stellenbosch University poblíž Kapského Města v Jižní Africe, kde vyučovala akademické psaní, anglický jazyk pro specifické účely. V roce 2018 se rozhodla přijmout novou profesionální výzvu a od té doby pracuje v Jazykovém centru UPCE a v Oddělení propagace a vnějších vztahů. Mezi její akademické zájmy patří interkulturní komunikace, kombinovaná výuka (blended learning), publikační činnost v angličtině a tvorba kurzů pro výuku. Ráda jezdí na výlety a chodí na túry, poznává nová místa, sleduje zajímavé dokumenty.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

TEXT: Věra Přibylová/FOTO: Archiv UPCE