Publikace detail

Peroneal Nerve Palsy Management by Tibialis Posterior Muscle Transposition – Anatomical and Clinical Study

Autoři: Hájek Petr | Pilný Jaroslav | Vodová Hana | Horáčková Kateřina | Kachlík David

Rok: 2019

Druh publikace: článek v odborném periodiku

Název zdroje: Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae Čechoslovaca

Strana od-do: 419-422

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Řešení peroneální parézy transpozicí musculus tibialis posterior – anatomická a klinická studie	ÚČEL STUDIE Transpozice zadního svalu tibialis patří mezi metody obnovy dorziflexe u pacientů s peronální nervová obrna. I když se tato metoda běžně používá, stále se setkáváme s anatomickými variacemi, které nás nutí k úpravám zavedené postupy. Účelem této studie je zhodnotit funkční výsledky operovaných pacientů a vycházet z nich o klinických zkušenostech definovat anatomickými příčinami bránícími použití standardu pomocí kadaverů transpoziční technika. MATERIÁL A METODY Klinická skupina zahrnuje 21 pacientů (15 mužů, 6 žen) s průměrným věkem 34,2 let a běžnou peronální nervová obrna potvrzená EMG. U 20 pacientů transplantace šlachy zadního svalu tibialis (MTP) byla provedena interosseózní membrána nohy. U jednoho pacienta byla šlacha transponována ventrálně na distální konec holenní kosti a fixované v laterální klínovité kosti v důsledku extrémně úzkého prostoru interosseózní membrány noha distálně mezi kostmi dolních končetin. U 18 pacientů byla šlacha fixována osteosuturou na bázi 3. metatarzu kost, u tří pacientů na laterální klínovou kost. Výsledky byly vyhodnoceny 6 měsíců po operaci, kdy rozsah pohybu aktivní kotníkové dorsiflexe (DF) větší než 5 ° byl považován za vynikající výsledek, aktivní poloha při 90 ° do DF méně než 5 ° uspokojivý výsledek a jakákoli poloha plantigradu jako špatný výsledek. Anatomická studie zahrnovala 20 konců fixovaných formalinem (10 mrtvol, 5 mužů a 5 žen s průměrným věkem 71,3 let). Byla změřena délka jednotlivých částí zadního svalu tibialis a změny jeho svalu příloha byla vyhodnocena. Měření bylo ukončeno simulací chirurgického zákroku. VÝSLEDKY Při hodnocení klinické skupiny byl zaznamenán vynikající výsledek u 12 pacientů (57%), uspokojivý výsledek u 8 pacientů (38%) a špatný výsledek u jednoho pacienta (5%). Při hodnocení anatomické skupiny rozdělení dělení byla pozorována část šlachy do tří hlavních proužků. Nejsilnější střední pás připevněný k tuberozitě navikulární kosti a střední klínová kost byla uvedena ve všech vzor	Řešení; peroneální; parézy; transpozicí; musculus; tibialis; posterior; anatomická; klinická; studie
eng	Peroneal Nerve Palsy Management by Tibialis Posterior Muscle Transposition – Anatomical and Clinical Study	PURPOSE OF THE STUDY Transposition of tibialis posterior muscle ranks among the methods of dorsiflexion restoration in patients with peroneal nerve palsy. Even though this method is commonly used, anatomical variations are still encountered which make us modify the established procedures. The purpose of this study is to evaluate the functional outcomes of operated patients and based on the clinical experience to define by cadaver preparation the anatomical causes preventing the use of the standard transposition technique. MATERIAL AND METHODS The clinical group includes 21 patients (15 men, 6 women) with the mean age of 34.2 years and with common peroneal nerve palsy confirmed by EMG. In 20 patients, transposition of the tendon of the tibialis posterior muscle (MTP) through the interosseous membrane of the leg was performed. In one patient the tendon was transposed ventrally to the distal end of the tibia and fixed in the lateral cuneiform bone due to an extremely narrow space of the interosseous membrane of the leg distally between the lower limb bones. In 18 patients the tendon was fixed by osteosuture to the base of 3rd metatarsal bone, in three patients to the lateral cuneiform bone. The outcomes were evaluated at 6 months after the surgery, when active ankle dorsiflexion (DF) range of motion greater than 5° was considered an excellent outcome, active position at 90° up to DF less than 5° a satisfactory outcome, and any plantigrade position as a poor outcome. The anatomical study included 20 extremities fixed by formalin (10 cadavers, 5 men and 5 women with the mean age of 71.3 years). The length of the individual parts of tibialis posterior muscle was measured and the variations of the muscle attachment were evaluated. The measurement was concluded by a simulation of surgical procedure. RESULTS When evaluating the clinical group, an excellent outcome was reported in 12 patients (57%), a satisfactory outcome in 8 patients (38%) and a poor outcome in one patient	Peroneal; Nerve; Palsy; Management; Tibialis; Posterior; Muscle; Transposition; Anatomical; and; Clinical; Study

Search

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Publikace detail

Katedry

Klinická pracoviště

Jak nás najdete?

Služby

Často hledáte