Dovolujeme si Vás oslovit s nabídkou zajímavé akce pro studenty, kterou pořádá Akademie ICRC Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC). Na listopad jsme pro studenty SŠ a VŠ opět připravili náš vyhlášený víkendový seminář "Klinický výzkum v kostce", kde nejenom, že mají účastníci možnost setkat se s našimi výzkumníky a dozvědět se více o vědeckých tématech z oblasti klinického a buněčného výzkumu, zúčastní se ale i týmové soutěže a mohou získat stáž v některém z našich týmů. Celá akce je zcela zdarma.

Registrace je možná na našich webových stránkách https://akademie.fnusa.cz/, kde jsou také všechny informace. Případně je možné sdílet příspěvek z Facebooku Akademie.

Jak hrdě zvládnout vstup do nového školního? Jak motivovat děti, aby se do školy těšily, rády se vzdělávaly a hledaly si nové kamarády? V rozhlasové poradně získáte rady od zkušeného školního psychologa.

Pusťte si rozhovor

Školní psycholog a učitel z Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Mgr. et Mgr. Michal Kopecký hovoří v naší radioporadně na téma: nejčastější problémy se kterými se děti, učitelé i rodiče potýkají.

Dříve jsme slýchávali, hlavně to nikde neříkej. Dnes děti slyší, však to řekni, máš na to právo. Ideální by ale byla zlatá střední cesta.

Mají to dnešní děti těžší, než jsme měli my nebo naši rodiče?
To je velice těžká otázka, srovnávání je vždy ošemetné a velmi náročné. Nám dnes přijde, že dnešní děti nebo mládež, má všechno, mají neskutečné množství a my jsme třeba spoustu věcí nemohli. Na druhou stranu ale s velkými možnostmi přichází velká zodpovědnost. Klade se velký důraz na to, aby se byli lidé schopni sami dobře rozhodovat, aby přemýšleli nad budoucností. Já si úplně nedovolím říct, kdo to měl těžší nebo lehčí. Nicméně jedno vím jistě, že to dnešní mládež nemá vůbec jednoduché.

Někteří psychologové říkají, že dnešní děti v hojné míře neumí spolupracovat, jsou to větší individualisté. Souhlasíte?

Jednak to jsou individualisté a také se buduje jakýsi egocentrismus. My jsme dříve doma slýchávali, hlavně to nikdy neříkej. A dnešní mládež naopak slyší, však to řekni, máš na to právo. Ani jedno z toho není úplně špatně. Ovšem ideální by bylo něco mezi, zlatá střední cesta. To se nám ale vždy dobře říká.

Všichni vedeme své děti, aby byly aktivní, ale současně i sociálně zdatné. To je ale velmi těžké. Ale je pravdou, že se tyto charakteristiky ve společnosti budují. Ale uvidíme, kam to povede. Já si to nedovolím úplně odhadnout, možná je to cesta, která nás jednou povede. A možná přijde období, kdy se řekne stop, tak už to nejde dál a zase se najde jiná cesta. To je ale spojeno s jedním velkým rizikem, že to půjde takzvaně ode zdi ke zdi.

Z extrému do extrému. Také covid v předchozích dvou letech dětem školu zkomplikoval. A určitě nás všechny nějakým způsobem ovlivnil.
Rozhodně. V podstatě nevím o ničem, co by nás v životě neovlivnilo, všechno se nás nějak dotýká, ale tohle byl silný zásah do socializace. Jednoznačným prvkem školy je také poznávat nové přátele a kamarády, učí se s nimi vycházet. A najednou jsme z udělali z dětí individualisty, kteří sedí za počítačem.

S čím za vámi konkrétně převážně lidé chodili? Cítil jste nějakou citovou deprivaci?
Nejčastěji to bývají skutečně úzkosti. Úzkostnost je číslo 1. Přichází s větou, já už nemůžu dál, nevím, co s tím. Když byl covid, tak si to možná nějak dokázali rozvrstvit, ale nabrali si zase víc aktivit, protože se spoustu věcí nemuselo. Na druhou stranu předtím tím v životě jistý řád a ten ti lidé úplně ztratili. Tedy je to především úzkost.

Nejdůležitější jsou všichni. Pokud nebudou se školou spolupracovat rodiče, nebudeme mít kvalitní učitele, tak neposuneme děti dál.

Se sociální problematikou se nejvíce chodí. Klienti mají pocit, že jsou neustále hodnoceni. Už vznikl i takový pojem. Měl jsem maturanty a ti přišli s pojmem covidový maturant. Hodně se o tom diskutovalo v médiích, jaká bude budoucnost našich covidových dětí, když dělaly školu on line. Tedy už je to jisté stigma, které si oni nesou. Možná to my dospělí tolik nevnímáme, ale je to vážně označení, které děti neskutečně stresuje.

Platí stále, že nejdůležitějším člověkem ve školním kolektivu je učitel, který by mohl pomoci? Stejně jako školní psycholog?
Já se domnívám, že nejdůležitějším člověkem jsou všichni. Protože pokud nebudou se školou spolupracovat rodiče, nebudeme společně dobře motivovat dětí a pokud nebudeme mít kvalitní učitele, tak nám to kvalitně nepůjde. Neposuneme děti dál. Podle mne je zapotřebí souhra všech těchto elementů.

Co byste si přál, aby si posluchači z dnešního rozhovoru odnesli?
Napadla mě taková věc, že jsme jak Brumbál, který káže Harrymu Potterovi. Přál bych si, aby pomoc nalezl každý, kdo ji potřebuje. Aby byl jeho hlas slyšet, aby opravdu se ti lidé nebáli ozvat a obrátit se na někoho s prosbou. Protože školní psycholog nehodnotí, ale snaží se pomáhat, aby se rodiče i děti cítili dobře. Tedy nebojte se na kohokoliv obrátit.

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Hradec Králové

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů.

Mezi fakulty Univerzity Pardubice patří Fakulta chemicko-technologická, Dopravní fakulta Jana Pernera, Fakulta ekonomicko-správní, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Fakulta

filozofická, Fakulta restaurování a Fakulta zdravotnických studií. „Různorodost nabídky studia je zajímavá, protože u nás studují chemici, zdravotníci, dopravní experti, ekonomové,restaurátoři, elektro a IT specialisté, historici a filozofové,“ uvedla vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů Martina Macková. Univerzita Pardubice má na svých kolejích k dispozici 1 300 lůžek, která jsou obsazená. Mnozí studenti bydlí v pronájmech nebo dojíždí. „Zájem o bydlení na kolejích ještě vzrostl po období pandemie, kdy univerzita poskytovala studentům pro období online výuky slevy a další výhody. Na zájmu se projevil i růst cen pronájmů,“ sdělila Macková.

Studenti Univerzity Pardubice jsou z celé ČR – a samozřejmě i ze zahraničí. „Nabízíme jako jediní fakultu se zaměřením na dopravu nebo také obory na Fakultě restaurování, které přitahují zájem uchazečů i mimo východočeský region. Studenti k nám míří také za kvalitním a tradičním studiem chemie. Velmi žádané je v posledních třech letech studium na Fakultě ekonomicko-správní nebo Fakultě zdravotnických studií. Nejvíce studentů ale stále máme z krajů  - Pardubický, Královéhradecký a Středočeský,“ řekla Macková. Zajímavostí a novinkou pro nadcházející akademický rok je studijní program Digitální podnikání na Fakultě ekonomicko správní, který univerzita nabídla až v červnu a je o něj velký zájem. Anebo studium v anglickém programu na Dopravní fakultě Jana Pernera Transport Operations Management, který se otevře v akademickém roce 2023/24. Pandemie nemoci covid-19 ovlivnila příjezdy a odjezdy studentů v rámci zahraničních výměnných programů Erasmus. „Studenti, kteří vyjeli nebo přijeli na tyto pobyty, museli respektovat omezení, tedy například i online výuku a uzavření škol. Nyní již nabízíme studentům výjezdy jako před pandemií. Ve startujícím akademickém roce podle našich dosavadních čísel a odhadu vyjede nastudijní pobyty a praktické stáže více než 120 studentů do 22 zemí. Přesná čísla zatím nemáme, protože probíhá přihlašování. Jen v zimním semestru přijede na Univerzitu Pardubice přes program Erasmus 74 zahraničních studentů z 18 zemí,“ řekla Macková.

Univerzita dlouhodobě spolupracuje s Pardubickým krajem na několika úrovních. „Kraj například každoročně podporuje popularizační akce univerzity, které mohou podnítit zájem žáků o studium a o vědu. Univerzita se účastní krajských akcí, jako je například Den Pardubického kraje. Spolupracujeme také v rámci projektu Parádní kraj. Komunikujeme ohledně výstavby Fakulty zdravotnických studií v areálu bývalé Tesly nebo výuky vázané na krajskou nemocnici apod. Univerzita Pardubice je jedním z největších zaměstnavatelů v kraji s 1 200 zaměstnanci a také jedinou vysokou školou, proto je komunikace a spolupráce naprosto nezbytná,“ řekla Macková.

Univerzita se zapojila také do pomoci ukrajinským uprchlíkům, kteří utíkají před válkou, a dala k dispozici svoji budovu v kampusu pro jejich ubytování, Tu budou obývat do konce roku. Zároveň Jazykové centrum univerzity spustilo i přes prázdniny jazykové kurzy pro běžence i ve spolupráci s Úřadem práce tak, aby mohli uprchlíci co nejdříve získat práci. Jazykové kurzy od prvních okamžiků uprchlické vlny nabízí také akademici z Fakulty filozofické. „Univerzita dala svůj postoj najevo bezprostředně po vypuknutí války na Ukrajině a v kampusu jsou stále vidět ukrajinské vlajky nebo tabulka vzkazů. Logo univerzity se přebarvilo jako symbol solidarity s napadenou zemí do barev její vlajky.

V aule proběhl koncert na podporu Ukrajiny a mnozí studenti i zaměstnanci pomáhali a pomáhají rodinám nebo ve sbírkách. Sociální sítě univerzity přinesly seriál příběhů ukrajinských i ruských studentů, univerzita je finančně podpořila a vypsala také sbírku,“ dodala Macková.

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů. Univerzita vzdělává studenty z celé země.

Článek je se svolením převzatý z MF DNES, magazín special.

Univerzita Pardubice nabízí veřejnosti aktivity ve znamení vědy a pohybu i během prázdnin. Druhý srpnový týden jsme s naším Science Point UPCE byli součástí Sportovního parku Pardubice.

Populárně-naučné a zážitkové stanoviště Science Point UPCE už posedmé ukázalo vědu zábavnou formou. Na stanovišti číslo 14 mezi 9. a 18. hodinou malí i velcí návštěvníci zjistili, jak se dá propojit výuka jazyka, chemie, ekonomie, dopravní bezpečnost a péče o zdraví se sportem. 

Prohlédněte si, co jsme za celý týden na našem stanovišti zažili. 

Univerzita Pardubice se podílela na premiérovém pracovním setkání vlády a kolegia Evropské komise v první den českého předsednictví v Radě EU. Jednání se uskutečnilo v pátek
1. července v Litomyšli, kde sídlí Fakulta restaurování, jejíž prostory i technika byly během reprezentativní akce využity. Části programu se zúčastnil také rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

„Je nám ctí, že naše univerzita může poskytnout část moderního zázemí u příležitosti tohoto vrcholného setkání, kterého se zúčastní i předsedkyně Evropské komise paní Ursula von der Leyen. České předsednictví vnímáme jako příležitost navázat nové spolupráce a pomoci řešit aktuální problémy Evropy, které jsme už 18 let součástí,“ uvedl před jednáním prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice.

Rektor univerzity se na pozvání vlády zúčastnil podvečerního a večerního programu akce. Jeho součástí byl Koncert pro Evropu v podání České filharmonie ale také např. vernisáž výstavy fotografií u příležitosti výročí 18 let České republiky v Evropské unii s názvem Dospěli jsme v EU. Tu v Klášterních zahradách zahájil ministr pro evropské záležitosti ČR a bývalý rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

V případě zájmu o parkování vozu na vyhrazeném parkovišti před FZS v AR 2022/23, vyplňte elektronickou žádanku o parkovací kartu.

Odkaz na elektronickou žádanku o parkovací kartu.

Žádosti budou přijímány do 31. 8. 2022 nebo do naplnění kapacity.

Cena: 100,- / akademický rok.

Výdej parkovacích karet bude probíhat od 19. 9. 2022.

Kontaktní osoba: Šárka Konířová

V polovině června hostil Clarion Congress Hotel Ostrava multioborovou konferenci POROD 2022 pořádanou u příležitosti 110. výročí založení dnešní Fakultní nemocnice Ostrava a 20. výročí Gynekologicko-porodnické kliniky v areálu v Ostravě Porubě.

Odborným garantem a spolupořadatelem konference byla Sekce perinatologie a fetomaternální medicíny ČGPS ČLS JEP

„Tak trochu jiné setkání. Zatímco většina porodnických konferencí se zabývá patologickými stavy a jejich řešením, informuje o nejnovějších poznatcích v oblasti závažných klinických jednotek a často mívá oddělenou část pro lékaře a porodní asistentky, my chceme uspořádat společné setkání zainteresovaných profesních skupin na téma NORMÁLNÍHO PORODU A JEHO PODPORY,“ taková byla úvodní slova pozvání na tuto výjimečnou akci.

Pořadatelská dvojice, Ondřej Šimetka lékař v oboru gynekologie a porodnictví a ostravský senátor a Marika Bajerová fyzioterapeutka se zaměřením na gynekologickou fyzioterapii, cílila své pozvání nejen mezi lékaře a porodní asistentky, ale i na ostatní zdravotníky, zejména pak fyzioterapeuty.

Společnou linkou konference POROD 2022 bylo téma významu normálního porodu, jeho podpora, reálná či nereálná očekávání žen a moderní péče poskytovaná ženám, jejich dětem a rodinám v souvislosti s porodem v tom nejširším pojetí.

Součástí odborného programu byl mimo jiné i Kulatý stůl s tématem Silné a slabé stránky porodní péče v ČR, kterého se za vysokoškolské vzdělavatele aktivně účastnila Markéta Moravcová proděkanka pro studium a vzdělávací činnost FZS UPCE, a také viceprezidentka České komory porodních asistentek, jedné z profesních organizací porodních asistentek v České republice.

"Na kongresu zazněla řada stěžejních témat, která rezonují napříč poskytovateli péče. Konstruktivní diskuze k těmto tématům jistě přispěje k řešení ožehavých témat," reaguje Mgr. Markéta Moravcová, Ph.D. 

 "Z pohledu vzdělavatelů v porodní asistenci a z pohledu profese jako takové bude jistě přínosné, když budeme dále pracovat na rozvíjení a zkvalitňování výuky budoucích porodních  asistentek a trvale najdeme společnou řeč v otázkách naší profese. Jednotnost a společný cíl, kterým je bezesporu rozvoj profese, jasná pravidla a podmínky pro její výkon, jsou stěžejní úkoly pro naši budoucnost, a především pro zkvalitnění péče poskytované našim klientkám, " doplňuje svá slova nejen z pohledu proděkanky pro studium na vysoké škole. 

Foto: zdroj Konference Porod 2022

Byl čtvrtek 24. února. Probudili se do dne, který měl být jako každý jiný. Studentský. Čekaly je přednášky, semináře a milá setkání s přáteli v kampusu. To ráno se ale probudili do války. Do války, kterou si nepřejí. Desítky ukrajinských studentů, ale také těch ruských, se společně s českými shodují na jednom. Není to válka mezi Rusy a Ukrajinci. Je to válka Vladimíra Putina. Studenti UPCE se ohlédli za dnem, v němž jejich země vstoupily do války.

O zahájení ruské invaze na Ukrajinu se většina studentů dozvěděla hned ráno, jakmile vzala do ruky telefon. „Najednou mi přišlo velké množství SMS zpráv. Maminka mi napsala, že začala válka,“ popsala prvotní šok Viktoriia Safonenko, studentka Fakulty ekonomicko-správní. Další studenti dostávali zprávy s konkrétním popisem toho, co se v jejich rodné zemi děje. Příbuzní jim psali, že ruská armáda bombarduje Kyjev a Charkov. „Už to začalo!!! Nespíme od pěti od rána. Jsou slyšet výbuchy,“ četla děsivou zprávu od rodiny z Kyjeva Alona Podzega, která dokončuje studium na stejné fakultě a pro Univerzitu Pardubice také pracuje.

„V únoru všichni říkali, že možná přijde válka. Já tomu ale nevěřila. Žijeme v 21. století, nerozumím tomu, že se tyhle věci mohou v této době dít,“ nechápe Ukrajinka studující na Fakultě filozofické Daria Smirnova, která má špatné vzpomínky už na konflikt v roce 2014. „Do školy přišli vojáci se samopaly a říkali, že máme jít domů. Běžela jsem naproti babičce, plakala jsem a volala na ni, že je válka. Přestěhovali jsme se kvůli tomu z Luhanska do Oděsy. A je to tu zase. Nenapadlo mě, že za 20 let svého života zažiju hned dvě války,“ povzdechla si. Přesto se čtvrtek 24. února 2022 zapsal do historie Ukrajiny i celé Evropy černým písmem.

Život na Univerzitě Pardubice jako by se na chvíli zastavil. Přednášky šly pro dotčené studenty ten den stranou, studium přehlušila válka. Motivaci sbírat nové znalosti vystřídal smutek, strach a hněv. „I kdybych šel na přednášku, vůbec bych se nesoustředil. Pořád jsem myslel na to, jestli je moje rodina v pořádku,“ svěřil se student Dopravní fakulty Jana Pernera Roman Pokhodoshchuk, který v sobě sváděl velmi těžký boj. Ještě ve čtvrtek se chtěl sbalit a jet domů, aby se zapojil do bojů a bránil svou zem. Rodina se ho ale snažila přesvědčit, aby nejezdil. „Mám zůstat v Česku, abych tu mohl pomoci ostatním Ukrajincům, kteří se rozhodnou přijet,“ dodal mladý muž s tím, že mnoho jeho spolužáků muselo o pár dní později narukovat. Domů se chtěli rozjet téměř všichni. „Každý den je pro mě hodně těžký, chtěla bych být s rodinou, velmi se o ni bojím,“ přitakala Viktoriia s tím, že její tatínek je připravený Ukrajinu bránit. „Doma si vyrábí Molotovovy koktejly, aby ochránil naši rodinu a naše město,“ dodala. Někteří však ani nevěděli, zda se mají kam vrátit a co s jejich domovem je. „Když se dívám na fotky zničeného Kyjeva, mého města, bolí mě srdce. Absolutně netuším, v jakém stavu může být náš dům,“ popisovala své emoce studentka Fakulty ekonomicko-správní Liza Ryzhuk.

Někteří se měli se svými příbuznými v březnu vidět, plánovaná setkání ale najednou byla nemyslitelná. Rodiny od sebe zůstaly odtržené. „Víkend po začátku okupace jsem měla být doma. Měla jsem jíst babiččiny vareniki a probírat s rodiči, co je nového. Bohužel se to nestalo,“ posteskla si Alona. Daria zase chtěla své narozeniny oslavit se svou rodinou, která za ní plánovala přijet do Pardubic. „Chtěla jsem to oslavit s maminkou, tatínkem, babičkou, dědečkem i sourozenci. To už se ale nestane,“ řekla  začátkem března Daria.

Válka na Ukrajině začala mít ale také velký dopad na finance studentů. Rodiče už jim nemohli posílat peněžní podporu jako doposud. A tak se pro ně život v Pardubicích stal o něco složitějším. Velmi narychlo tak studenti začali hledat další brigády, aby se zvládli uživit. „Musím chodit do práce a vydělat nějaké peníze, abych se stala finančně nezávislá a mohla poslat nějaké peníze i rodině. Chodím na brigády, ale výdělek je kvůli daním jen omezený. Navíc pro mě musí být primární studium – to je důvod, proč jsem tu. Takže jsem děkana požádala o mimořádné stipendium,“ svěřila se Daria.

Mimořádné stipendium je jednou z několika forem pomoci, kterou Univerzita Pardubice svým studentům z Ukrajiny nabídla. Vedení univerzity odsoudilo bezprecedentní ruskou invazi, která nevykazuje žádnou úctu k principům demokracie a základním hodnotám Evropské unie ve 21. století, a krátce po začátku války nabídlo mimořádné stipendium studentům v tíživé situaci a vychází vstříc i těm, kteří mají problémy splnit kvůli válečnému konfliktu povinnosti spojené se studiem. Hned ve čtvrtek také začaly po celém kampusu vlát ukrajinské vlajky, které mají vyjádřit alespoň symbolickou podporu a nesouhlas s válkou. Do žluté a modré se zbarvilo dokonce i univerzitní logo.

Pomoc se týká všech studentů zasažených válkou, takže i těch ruských. Studenti, kteří do Čech přijeli studovat z Ruska, se také potýkají s finančními problémy. Navíc není jisté, zda nebudou muset studium ukončit předčasně a vrátit se do své země, protože nedostanou víza. „Kvůli Putinově válce mi rodiče nemohou poslat peníze, a bojím se, že mi neprodlouží víza a nebudu moci dostudovat. Já ale do Ruska zpátky nechci. Není to ale nic proti tomu, co prožívají lidé na Ukrajině, Ukrajinci jsou pro mě jako bratři a nyní jsou pod palbou. S tím se nikdy nesmířím,“ prohlásil student Fakulty ekonomicko-správní Ivan Knyshov. S válkou nesouhlasí on ani jeho rodina, která proti Putinovi aktivně vystupuje. Jeho otec byl dokonce vězněn za to, že bojoval proti politickému režimu v Rusku. „Demokracie a svoboda v Rusku prostě neexistují, jednotlivá slova jsou používaná, ale vláda je chápe naprosto jinak. Proto mě rodiče poslali do Česka – abych vyrůstal v demokratickém a svobodném státě,“ popsal Ivan, který stojí za svými ukrajinskými spolužáky. Zatímco ti ruští své ukrajinské spolužáky podporují, ti ukrajinští vědí, že jejich vrstevníci válku nezačali. Vznikla tu dokonce rusko-ukrajinská přátelství, která přetrvávají i v této době – ani zbraně, ani válka tyto vazby nezpřetrhá. „Mám tu ruskou kamarádku. Vím, že ona za válku nemůže a nevybrala si ji. Kamarádíme se stále, mám ji ráda,“ řekla Liza.

Láska vs. válka

Někteří ruští a ukrajinští studenti dokonce vytvořili páry. Také láska odolává válce. Partneři se účastnili demonstrací v Praze a stojí jeden za druhým. Například Ukrajinec Oleksandr Korolov z Fakulty ekonomicko-správní v Česku našel osudovou lásku, když se seznámil s Ruskou Marií, která studuje Fakultu chemicko-technologickou. „Válka nás nerozdělí. Kdyby nebyla se mnou, asi bych tuhle situaci ani nezvládl. Nevadí mi, že je z Ruska. Válku a Putina nepodporuje,“ vysvětlil Saša. Jeho přítelkyně s válkou nesouhlasí a její rodiče jsou na ni za to pyšní, také oni válku nechtějí. Ani oni ale nemohou své dceři kvůli opatřením ruské vlády dále posílat peníze. Saša tak se svou přítelkyní jeden celý den strávil obíháním bankomatů po celých Pardubicích, ze kterých se snažili vybrat co nejvíce peněz, protože věděli, že její karty brzy přestanou fungovat.

Studenti obou skupin nacházejí alespoň malou útěchu v podpoře, která se jim dostává ze strany České republiky a jejích občanů. „Je pro nás velmi důležité vědět, že v tom nejsme sami,“ doplnila Viktoriia. Na Univerzitě Pardubice vzniklo mnoho iniciativ, které dávají podporu Ukrajině. Fakulty vyhlašovaly sbírky materiálu, který poté poslaly uprchlíkům, ukrajinským vojákům a rodinám odstřiženým od základních potřeb. Na Hudebním benefičním večeru pro Ukrajinu zase studenti vybírali peníze na podporu ukrajinských lidí. A Katedra tělovýchovy a sportu uspořádala Jógu pro Ukrajinu, na níž se platilo dobrovolné vstupné, které putovalo na pomoc ukrajinským občanům. Celou jednu budovu kampusu, v níž dřív sídlily koleje, navíc Univerzita Pardubice nabídla jako možné ubytování pro stovky lidí prchající před válkou. Univerzita Pardubice také přijímá další ukrajinské studenty, kterým válka vzala možnost studovat na svých univerzitách.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Největší akce Univerzity Pardubice popularizující vědu s názvem Vědecko-technický jarmark se po dvouleté pauze vrátila do centra města. Do tajů vědeckých principů i každodenních věcí, které nás obklopují, se zájemci ponořili ve čtvrtek 16. června. Atrakcí pro děti i dospělé byl například i letecký simulátor nebo programovatelní roboti.

Program odstartoval v 10 hodin z pódia malou vědecká show. Na celé ploše historického Pernštýnského náměstí se děti i dospělí mohli až do pozdního odpoledne formou interaktivních ukázek seznámit s mnoha vědeckými disciplínami. Návštěvníci měli možnost vyrazit si vlastnoručně historickou minci, prověřit znalosti v inflačním kvízu nebo proniknout do tajů chemických a fyzikálních pokusů. Na jarmarku univerzity se objevili také programovatelní roboti z oblíbené stavebnice Lego a letecký simulátor.

Spolupráce univerzity s partnery přinesla i další zajímavou nabídku. Dobrovolní hasiči představili svoji techniku, a společně se strážníky si zájemci mohli vyrobit vlastní policejní odznak. Střední průmyslová škola chemická představila vlastní interaktivní chemickou show a od 14 a 16 hodin vyšly přihlášené ukrajinské i české děti na prohlídku centra města pod názvem Superhrdinové aneb legendy a pověsti v Pardubicích. Prohlídku i s překladem do ukrajinštiny připravila univerzita ve spolupráci s Východočeským muzeem v Pardubicích. Na Pernštýnském náměstí byli i zástupci Střední školy potravinářství a služeb Pardubice, kteří si připravili ukázku na téma “Cukr přítel i nepřítel”.

Univerzita pořádala akci v rámci městských slavností Zrcadlo umění a během dne se na náměstí v centru Pardubic přišlo podívat přes tisíc návštěvníků.

Velvyslankyně Irska v České republice Cliona Manahan navštívila ve středu Univerzitu Pardubice.

Nejprve jednala s rektorem prof. Liborem Čapkem a prorektorkou pro vnější vztahy doc. Petrou Bajerovou, kteří ji představili univerzitu a jejích sedm fakult, vědecké oblasti a možnosti spolupráce. Rektor předal velvyslankyni pamětní medaili a požádal o zápis do pamětní knihy univerzity. Poté se Její excelence Cliona Manahan seznámila s výzkumem detekce rakoviny a s vědeckým týmem prof. Michala Holčapka přímo na Fakultě chemicko-technologické.