Velvyslankyně Irska v České republice Cliona Manahan navštívila ve středu Univerzitu Pardubice.

Nejprve jednala s rektorem prof. Liborem Čapkem a prorektorkou pro vnější vztahy doc. Petrou Bajerovou, kteří ji představili univerzitu a jejích sedm fakult, vědecké oblasti a možnosti spolupráce. Rektor předal velvyslankyni pamětní medaili a požádal o zápis do pamětní knihy univerzity. Poté se Její excelence Cliona Manahan seznámila s výzkumem detekce rakoviny a s vědeckým týmem prof. Michala Holčapka přímo na Fakultě chemicko-technologické. 

Věda není nuda, je to zábava. Další důkazy předloží Univerzita Pardubice ve čtvrtek 16. června od 10 do 17 hodin na Pernštýnském náměstí.

„Vědecko-technický jarmark chce hlavně popularizovat vědu. Děti si třeba díky naší akci můžou vybrat svůj budoucí obor, který by je zaujal. Snažíme se o maximálně pestrý program, aby si tam každý našel to své,“ říká za organizátory Lenka Čermáková.

Co si vyberete vy?

Zájemci bez rozdílu věku si užijí program, který mají na starosti univerzitní fakulty. „Budou tam zábavné chemické pokusy i oblečení pod drobnohledem. Dozvíte se, jak to je, když se klube nový život. Nebude chybět finanční pexeso a inflační kvíz. Uvidíte, jak vznikají cechovní znaky anebo jaké jsou německé názvy českých měst. Přivezeme i letecký simulátor. Vyzkoušet si můžete taky veslování na souši,“ láká další organizátorka Tereza Karanská.

S nabídkou přispěchají ještě univerzitní partneři. „Dobrovolní hasiči představí svoji techniku. Společně s městskými strážníky si můžete vyrobit vlastní policejní odznak. Střední průmyslová škola chemická představí interaktivní chemickou show. Střední průmyslová škola potravinářství a služeb Pardubice nám zase řekne, jestli je cukr náš přítel anebo nepřítel. A návštěvníky navíc zavede do svého mlýna.“

Odpoledne vyrazí přihlášené děti na prohlídku centra města pod názvem Superhrdinové aneb legendy a pověsti v Pardubicích. Prohlídku i s překladem do ukrajinštiny připravila univerzita ve spolupráci s Východočeským muzeem. Vstup na jarmark je zdarma. Opětovně patří do městských slavností Zrcadlo umění.

Stánek v parku

Univerzita Pardubice znovu obohatí srpnový program Sportovního parku populárně-naučným programem s atraktivními interaktivními demonstracemi. Stanoviště se tradičně jmenuje Science Point. Následovat bude v pátek 30. září Noc vědců.

Dění a zajímavosti kolem univerzity můžete sledovat ve speciálním podcastu UPCE On Air. „Hostem byl třeba účastník reality show Survivor a náš student Enrique Lysoněk. Zároveň pokračuje takový seriál rozhovorů s děkany všech fakult. V něm shrnujeme veškeré informace o studiu včetně možného budoucího uplatnění. Čeká nás i rozhovor s absolventem a staronovým hokejistou Pardubic Lukášem Radilem,“ dodává jedna z moderátorek Tereza Karanská.

Článek je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice. 

Otevřeli jsme slavnostně Titan

Zázemí pro studentské spolky, pro studenty se specifickými potřebami, poradenské služby i kariérní centrum. Nově najdou vysokoškoláci Univerzity Pardubice tyto služby a prostory v rekonstruované budově v kampusu.

Objekt, kterému se dlouhodobě říká Titan, ve čtvrtek slavnostně otevřel rektor univerzity prof. Libor Čapek a předseda správní rady univerzity MUDr. Tomáš Gottvald, předseda představenstva a generální ředitel a.s. Nemocnice Pardubického kraje. Mezi hosty nechyběli další členové správní rady Univerzity Pardubice, prorektoři, děkani a zástupci sedmi fakult vysoké školy, architekti a zaměstnanci, kteří se na rekonstrukci a provozu budovy podílí.

Bezbariérová budova, kde sídlí univerzitní Oddělení pro vzdělávání, Kariérní centrum a poradny ALMA a APUPA, bude sloužit především studentům. Uvnitř najdou speciální odpočinkovou místnost s polohovacím lehátkem, konzultační místnost ale i dvě společenské místnosti, které lze posunem posuvné stěny spojit do jedné velké. Budova nabízí také vnitřní atria nebo venkovní zázemí v zeleni s lavičkami a stoly. Do podzimu ji doplní první univerzitní venkovní učebna.

ÚŘEDNÍ HODINY O PRÁZDNINÁCH (4. 7. -  14. 8. 2022)

Mimo  úřední hodiny – po předchozí domluvě (telefon, e-mail).

Předsednictvo senátu fakulty Vás zve na 

3. řádné zasedání Akademického senátu Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice,

které se bude konat v úterý 7. června 2022 od 10:00 hod. online v prostředí MS Teams

Program zasedání:

1. Zahájení zasedání
2. Schválení skrutátorů
3. Souhlas s online formou jednání
4. Program zasedání
5. Rozpočet fakulty na rok 2022
6. Změny ve Vědecké radě FZS
7. Změny na pozici proděkanů FZS
8. Komise Tesla
9. Různé
10. Ukončení zasedání

Link pro připojení: 

Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

Poprvé v životě měla na sobě tento týden Barbora Brodzianska potápěčskou výstroj. Po pondělní a úterní přípravě v pardubickém  bazénu  se  ve  středu ponořila do vod zatopeného lomu Leštinka na Chrudimsku. Až do hloubky 13 metrů.

Na jeden nádech se musí ponořit do čtyř metrů a tam plnit zápočtové úkoly. Jan Němec, vedoucí katedry

Byla  jednou  z  30  studentů Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice, kteří v  rámci studia absolvují kurz záchrany na vodě. „Byla to paráda a  mám radost,  že  jsem  se  na  svůj  třetí ponor v  životě dokázala dostat tak hluboko. Nejprve jsem byla trochu v  šoku, protože když jsme se ponořili tak do 3 až 4 metrů,  byla  voda  hodně  kalná. Ale jak jsme se dostali do větší hloubky, tak najednou byla krásná průzračná voda, mohla jsem si vše ohmatat,“ vyprávěla nadšeně studentka 2. ročníku oboru Zdravotnický záchranář.

Zpočátku si ale musela zvyknout na horší periferní vidění v potápěčských brýlích. „Můj vedoucí potápěč byl nade mnou. Měla jsem pocit, že tam jsem sama. Jen sem tam nějaká ryba. Ale hned u prvního ponoru mě ten svíravý pocit opustil. Naopak, neustále jsme byli ve vizuálním kontaktu a komunikovali jsme. Třeba palec nahoru neznamená OK, ale výstup a palec dolů je zase sestup,“ připomněla s  úsměvem studentka Barbora. Klidně by se k potápění vrátila i po obdržení zápočtu. Nejlépe ale někde u moře.

„Mám poměrně dobrou kondici, ale při zpáteční cestě jsem už únavu cítila. Přece jen výbava váží asi polovinu toho co já,“ dodala.

Zatímco někteří ze studentů se již potápěli, dokonce mají i  licenci, někteří se stejně jako Barbora s potápěním dosud nepotkali. „Většinou to ale zvládnou. Z pětatřiceti lidí měli problém dva,“ zhodnotil průběh kurzu vedoucí Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice Jan Němec.

A přitom to opravdu není jen formální kurz. „Na jeden nádech  se  musí  ponořit  do  čtyř metrů a  tam plnit zápočtové úkoly. Ani práce s  dýchacím přístrojem není úplně snadná. Někdo občas problém má. Ale většinou to je blok v hlavě a to se dá odstranit,“ dodal Jan Němec.

V  rámci studia se musí budoucí zdravotničtí záchranáři naučit i základy plavání, vodní záchranu, dva semestry mají sebeobranu a  nakonec práci s lanem a slaňování. „Záchranář musí zhodnotit, jak se k tonoucímu přiblížit, jak ho vylovit. Navíc absolvováním kurzu prokáží i určitou odvahu a statečnost. Druhou věcí je, že dnes je potápění mezi veřejností poměrně rozšířené. A  tak se s nehodami při potápění setkáváme častěji. A záchranář musí

v první řadě poznat, o jaký typ nehody jde. Jestli třeba o  poškození plic z  přetlaku, nebo dekompresní nemoc. Podle toho  se  zvolí  postup  záchrany,“ dodal pedagog.

Text je se svolením převzatý z deníku Právo - Severovýchodní Čechy, vydání 19. května 2022

15 let FZS oslavili studenti a zaměstnanci společně a sportem.  
V pátečním květnovém popoledni odstartovaly Sportovní hry FZS v areálu sportovišť Univerzity Pardubice a po jejich skončení pokračovaly oslavy ve studentském klubu Dýdý baba.

Výročí 15 let od vzniku Fakulty zdravotnických studií slavíme už od počátku roku 2022. Každý měsíc pořádáme nebo jsme spolupořadateli akcí pro odborníky napříč všemi zdravotnickými obory. Připravujeme propagační akce pro laickou veřejnost a další aktivity pro naše studenty a zaměstnance. Všechny společně propojují oslavy 15. výročí vzniku fakulty.

Chceme se širokou veřejností sdílet nejen naše oslavy, ale i dostat Fakultu zdravotnických studií a s ní spojené dění více do povědomí lidí v Pardubickém kraji i mimo něj.

O tom, že je na fakultě mnoho sportovců a vůbec aktivních lidí, jsme se přesvědčili už loni ve sportovní výzvě Rozběhejme univerzitu. V té letošní, Rozhýbejme univerzitu, jsme to našimi výkony znovu potvrdili. Není proto náhoda, že jsme v rámci oslav uspořádali pro studenty a zaměstnance Sportovní hry FZS a ty poté oficiálně zakončili večerem oslav. 

Za podpory Katedry tělesné výchovy a sportu jsme využili zázemí sportovišť i sportovního náčiní. A společně s týmem studentů jsme připravili několik originálních stanovišť, tematicky laděných, jak jinak než směrem zdravotnickým.  K tomu navrch ještě pro zájemce miniturnaj v badmintonu.

Večer oslav ve studentském klubu Dýdý baba byl ve znamení gratulací nejen za sportovní výkony speciálních her, ale byly předány také diplomy prvním třem oceněným fotografiím ze studentské soutěže „MOJE FZS – studentský život v hledáčku Fzsáka“. 

Na všechny přítomné čekalo překvapení. Speciální videa a fotografie ze zákulisí fakulty. Všechny pobavilo extra video z natáčení prohlídky fakulty s našimi studenty, kde o slovní „přeřeky“ nebyla nouze. Videa ze studentských večírků z let minulých, kde hlavními aktéry byli naopak akademici. Nechyběla ani spousta fotografií ze zákulisí i z našeho společného života na FZS.  Jako třešnička na dortu byla premiéra promo videa z nácviku hromadného neštěstí na chrudimském letišti, jehož autorem je i jeden z oceněných z fotosoutěže student Jakub Novotný.

Všem děkujeme za účast na obou akcím. Bylo to skvělé a všichni máme na co vzpomínat.

Těšíme se na další společné roky a vydařené akce.

Článek o FZS pro časopis Florence - Sportem nejen ke zdraví aneb týmová práce na Fakultě zdravotnických studií 

Když jako lékař přišel Arnošt Pellant před lety pracovat do nemocnice v Pardubicích, chyběla mu jako dlouholetému pedagogovi výuka na vysoké škole. Nikdo tehdy ještě netušil, že jeho nabídka chemikům, aby se dozvěděli více o možných dopadech práce s chemickými látkami na lidské zdraví, přeroste ve vznik Fakulty zdravotnických studií. Prof. Pellant se stal prvním děkanem a spolu s fakultou letos slaví 15 let od jejího založení.

Pamatujete si, co se ve vašem životě odehrávalo v květnu roku 2007?

Na události z května roku 2007 si samozřejmě pamatuji, zejména při čtení pracovních záznamů a prohlížení fotografií z té doby se mi vybavuje řada vzpomínek. Stal jsem se tehdy prvním děkanem Fakulty zdravotnických studií.

Vzniku fakulty ale předcházelo založení Ústavu zdravotnických studií o pět let dříve. Proč byl tehdy založen?

To se musíme vrátit až do roku 1996, kdy jsem nastoupil na pozici přednosty ORL oddělení pardubické nemocnice s jedním základním cílem. Chtěl jsem dokázat, že se mé nové pracoviště v budoucnu dokáže vyrovnat pracovišti klinickému. Nejen po odborné stránce, ale i ve vysokoškolské výuce ušního, nosního a krčního lékařství a ve vědecko-výzkumné práci, kterou jsem po svém příchodu na nové pracoviště velmi postrádal.

Jak jste toho dosáhl?

Při jednom setkání s doc. Jiřím Denksteinem z Katedry výbušnin Fakulty chemicko-technologické jsme diskutovali mimo jiné o tom, zda by absolventi jejich fakulty neměli mít i hlubší znalosti o účincích výbuchů na lidský organismus, o ionizujícím záření, o první pomoci při poleptání polykacích a dýchacích cest, o účincích léků nebo drog. Ještě téhož roku byl do výuky zařazen třísemestrový předmět, o který byl velký zájem a na nějž rádi chodili i studenti jiných fakult. Dodnes mám schované prezenční listiny z roku 1998.

Takže jste mohl opět začít učit.

Opět jsem mohl nejenom učit, ale současně se vynořilo moje dlouhodobě utajované přání. Bylo by možné, aby některá pracoviště pardubické nemocnice získala statut klinického pracoviště, obdobně jako tomu je ve fakultních nemocnicích? Myšlenka byla na světě, ale na její realizaci bylo ještě příliš brzy.

Co se dělo dál?

Nezávisle na tom se uskutečnilo jednání zástupců tehdejší Vyšší odborné a střední zdravotnické školy v Pardubicích s vedením Univerzity Pardubice a následně také s ředitelem pardubické nemocnice o možnostech vzniku vysokoškolského studia, které by odborně připravovalo budoucí všeobecné sestry a porodní asistentky. Všichni přítomní s myšlenkou souhlasili, neboť si byli vědomi společenské důležitosti vysokoškolské výuky zdravotnických nelékařských profesí i jejího významu pro rozvoj Univerzity Pardubice i pardubické nemocnice. Poté mě oslovil rektor Miroslav Ludwig, zda bych měl zájem se podílet na vedení příprav bakalářského programu Ošetřovatelství a koordinaci jeho výuky.

Tuto nabídku jste přijal.

Přijal, protože jsem si uvědomil, že vazbou na vysokou školu by se nemocnice v Pardubicích mohla stát nejenom skutečnou vysokoškolskou výukovou základnou a zdravotnickým centrem Pardubického kraje, ale získala by i výhodnější postavení v celostátním měřítku. Klíčová pro mě byla skutečnost, že nemocnice mohla zajistit prostory pro praktickou výuku a zkušené odborníky pro teoretickou i praktickou výuku. S tím by se také výrazně posílila myšlenka na vznik klinických pracovišť.

První obory akreditované na Ústavu zdravotnických studií byly právě Všeobecná sestra a Porodní asistentka. Proč tyto obory?

Jednou ze základních podmínek pro zahájení studia jakéhokoliv oboru je dostatečný počet studentů. Z toho důvodu byly zvoleny tyto dva klíčové obory nelékařské zdravotnické péče. Kromě toho obor Porodní asistentka navazoval na dlouholetou tradici příprav porodních asistentek v Pardubicích z 30. let minulého století a na pozdější vzdělávání Diplomovaných porodních asistentek, který se vyučoval na Vyšší zdravotnické škole v Pardubicích.

Když v roce 2007 první vysokoškoláci ukončili studium, vznikla z ústavu fakulta. Co vše se muselo pro tento krok udělat?

Přípravy na vznik fakulty jsme zahájili okamžitě po vzniku Ústavu zdravotnických studií. Dodnes si vzpomínám na větu prorektora Jiřího Cakla: „… a nyní by do pěti let mohla vzniknout fakulta.“ Zapůsobilo to na mě jako blesk z čistého nebe. Požadavek na vznik fakulty před nás postavil řadu úkolů. Bylo nutné zajistit dostatečný počet studentů, aby se fakulta stala samostatnou a ekonomicky soběstačnou jednotkou, museli jsme připravit a akreditovat další obory, a také zajistit dostatečný počet kvalitních odborníků, včetně habilitovaných učitelů.

Nakonec se vám podařilo také založit v nemocnici kliniky. Ty byly výsadou především fakultních nemocnic. Jsou Pardubice výjimkou?

Když v roce 2002 vznikly první tři kliniky, byly v republice snad pouze dvě nebo tři výjimky, přesný údaj neznám. Jakmile však naše kliniky vznikly, několik přátel z jiných vysokých škol se mě dotázalo, jak jsme to dokázali. V té době existovala pouze vysokoškolská výchova lékařů na lékařských fakultách. Proto byl tento krok naprosto výjimečný. Pro lepší pochopení chci vysvětlit, čím se klinika či klinické pracoviště liší od běžného nemocničního oddělení. Klinika, kromě zajištění vysokoškolské výuky na lékařské fakultě, dělá vědeckou činnost, publikuje, má zahraniční kontakty, pořádá konference i sjezdy a musí splňovat přísná kritéria ministerstev zdravotnictví a školství. Všechny tyto podmínky jsme beze zbytku plnili. Včetně toho, že k nám chodili na praxi i medici z Hradce Králové, kteří absolvovali v Pardubicích předstátnicové stáže. Tedy podobná analogie vztahu fakultní nemocnice k lékařské fakultě, v našem případě Nemocnice Pardubice k Ústavu a později k Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Přiznání stejného statutu pro kliniku Neurologickou a Porodnicko-gynekologickou v pardubické nemocnici se zdařilo v roce 2008. Dnes, kdy řada vysokých škol vychovává studenty nelékařských zdravotnických oborů a má tak akreditovány kromě Bc. i programy magisterské nebo program doktorský, je situace pravděpodobně o něco snazší. Přesto existuje stále ojedinělý počet mimofakultních pracovišť, kterým byl statut kliniky udělen.

Od vzniku vysokoškolského Ústavu zdravotnických studií je to letos 20 let, fakulta slaví 15 let od založení. Když se ohlédnete, jak hodnotíte vývoj?

Při zpětném hodnocení musím bohužel konstatovat, že velmi rychlý vznik, rozvoj a zajištění chodu fakulty stály mnoho času a sil klíčové pracovníky, což bylo na úkor jejich habilitace. To si vyžádalo svou daň při ukončení obou doktorských programů. Nedostatek habilitovaných pracovníků totiž nedovoloval akreditaci programů nových. Pevně věřím, že v blízké budoucnosti na habilitaci dosáhnou starší zkušení akademičtí pracovníci i zástupci mladší generace. Určitě je ale pravdou, že vznik Ústavu a později Fakulty zdravotnických studií i legislativní uznání tří klinických pracovišť pomohlo pardubické nemocnici, která tím získala v celorepublikovém měřítku na významu.

Za ta léta se na vašich hodinách vystřídaly stovky studentů. Setkáváte se s některými z nich v praxi? Jaký je to pocit?

Každý učitel má radost, když se k němu přihlásí bývalý žák. Zvláště pak s poznámkou, že mu studium pomohlo při uplatnění v zaměstnání, a že na studium rád vzpomíná. Mnoho našich studentů končí na vzdálenějších pracovištích, proto nejsou tato setkání tak častá, o to jsou však hřejivější.

Co byste vaší fakultě popřál do budoucna?

Odpověď je velmi jednoduchá. Soudržnost a přátelské vztahy všech zaměstnanců, také píli, vytrvalost a zájem o odborný růst všech akademických pracovníků.

prof. MUDr. Arnošt Pellant, DrSc. (1943)

 Řadí se mezi přední české otorinolaryngology a zasloužil se o rozvoj tohoto oboru na regionální, celorepublikové a mezinárodní úrovni. Jako jeden z prvních ORL specialistů používal už před 50 lety ultrazvukovou diagnostiku v oblasti krku.  Od roku 1996 je profesorem v tomto oboru.  Od roku 1966 působil na klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, odkud v roce 1996 zamířil na ORL oddělení pardubické nemocnice, kde se stal primářem a později přednostou Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku.  Může se pyšnit 30letou pedagogickou zkušeností.  V roce 2002 se postavil do čela Ústavu zdravotnických studií a v roce 2007 se stal prvním děkanem nové Fakulty zdravotnických studií. Ve funkci pracoval dvě funkční období, na fakultě aktivně působí dodnes.

Nová metodika pasportu univerzitních budov pomůže veřejným vysokým školám nejen při jednání s ministerstvem školství, ale poslouží jim pro lepší přehled o budovách, které univerzita vlastní a spravuje. MŠMT tak může připravovat dotační programy na základě porovnatelných informací o univerzitních nemovitostech. Metodiku vytvořila expertní skupina složená z odborníků z VUT, ČVUT, MU a UPCE, a to na základě rozhodnutí MŠMT. Odborníci na problematiku se sešli na Univerzitě Pardubice. Metodiku připomínkovala široká komunita techniků všech univerzit.

Pro pasport neboli popis a zdokumentování staveb používaly v minulosti univerzity především své zavedené postupy, čímž se ale komplikovalo vzájemné porovnávání mezi jednotlivými vysokými školami. Nová metodika by měla data sjednotit a MŠMT by tak mohlo do budoucna některá z nich vyžadovat jako povinná, například při žádání o finance prostřednictvím dotačních programů.

Kromě definicí staveb a prostor, jejich metriky nebo klasifikace účelu se experti zaměřili také na vytvoření postupu pro hodnocení technického stavu budov. Díky zhodnocení například základů a krovů budov, vnitřních rozvodů nebo povrchů je možné každou z budov zařadit do jedné z šesti kategorií od novostaveb až po objekty v havarijním stavu.

V expertní skupině, která na metodice pracovala od roku 2018, zasedal Petr Marvan (VUT), Tomáš Říha (MU/VUT), Zdeněk Rudovský (ČVUT), Zuzana Domincová (ČVUT) a Aleš Pék (UPCE).

Metodiku lze po drobnějších úpravách převzít i jinými státními rezorty a přispět k transparentnosti investičních akcí, nákladů spojených s provozem a především k jejich porovnatelnosti mezi jakýmikoliv budovami ve veřejné správě.

Text je převzatý z webu Vysokého technického učení v Brně. 

Kultura v Pardubicích letos ožila nejen díky zajetým akcím, pomohly i novinky od studentů Univerzity Pardubice. V rámci pilotního projektu Rozjeď to běží akce s finanční podporou města a univerzity. Obě instituce na ně uvolnily dohromady 160 tisíc korun.

„Mám opravdu velkou radost, že naši studenti chtějí a také organizují nové kulturní akce nejen pro univerzitu, ale i pro celé Pardubice. Univerzitní město vytváří právě podobné aktivity,“ říká rektor Univerzity Pardubice Libor Čapek.

Jednotlivé projekty prošly přes kulturní komisi a hodnotili je také zástupci Univerzity Pardubice, a to podle předem stanovených kritérií. Součástí podmínek bylo, aby byly přínosem pro pardubickou kulturní scénu, aby byly hospodárné a aby jejich autoři byli schopni je po organizační stránce zajistit. Vybráno bylo celkem sedmi akcí zahrnujících zpěv, hraní, tanec, výstavu či poezii, která byla na programu tento týden jako Poezie o páté a slam poetry.

„Naším cílem bylo zapojit studenty Univerzity Pardubice do kulturního dění ve městě a probudit v nich doposud skrytý potenciál. Ze strany města jsme studentům na jednotlivé akce poskytli nejen část finančních prostředků, ale také možnost konzultací jak s odborníky v oblasti kultury v rámci pardubického magistrátu, tak třeba s lidmi z P-Pinku. Rádi bychom prostřednictvím projektu mladým lidem pomohli získat nové kontakty, naučit se hledat pro své projekty potřebné partnery, rozvíjet své podnikatelské a kreativní dovednosti a v neposlední řadě jim dali prostor k většímu zapojení do kulturního dění ve městě,“ podotýká námětek primátora zodpovědný za oblast kultury Jan Mazuch s tím, že do budoucna by se projekt mohl zopakovat.

Studentské akce, které vznikly v rámci projektu Rozjeď to:
Uskutečnilo se:

• Taneční workshopy v Polabinách
• Pardubický ples v Paláci Pardubice
• Pardubickej Rock-Pop-Rock v klubu Žlutý pes
• Poezie o páté v Divadle 29
• Pardubický Art Market na Třídě Míru
• KŘÍŽEM KRÁŽEM EVROPOU, Bulharsko, Chorvatsko, Polsko a Slovinsko v panelové výstavě TIC Pardubice
• Anglický příměstský tábor v Pardubicích

Projekt probíhá za podpory Statutárního města Pardubice.