Jste srdečně zváni na online workshop "Návrh metodiky odhadu potřebného počtu studentů a absolventů studijního programu Všeobecná sestra", který se uskuteční v úterý dne 13. 4. 2021 v 14:30 hodin s prezentací výsledků projektu TA ČR Kompetentní sestra pro 21. století: analýza a návrh optimalizace vzdělávání a výkonu profese všeobecných sester.
Link pro připojení:
Průlom v možnostech odolávání virům slibuje výzkum, na kterém se poprvé v historii Univerzity Pardubice podílí všechny fakulty. Jedinečný projekt chce posunout výzkum v prevenci a léčbě virových onemocnění. Vědci společně pracují na ověření úspěšnosti jednoduchého a běžně dostupného prostředku, kterým by bylo možné v domácích podmínkách, bez nedostupných preparátů a vakcín účinně zabránit onemocnění covidem i dalšími nemocemi.
Testovaným je specifické médium, které se vyznačuje značnou dosažitelností i mobilitou (řeší Dopravní fakulta Jana Pernera) napříč celou naší populací (v gesci Fakulty filozofické), zdatně odolává času i novému klimatu (zkoumá Fakulta restaurování). Dokáže už během 15 sekund pozitivně ovlivnit činnost hormonů v těle, nastartovat imunitu, a částečně tlumit i bolest (Fakulta chemicko-technologická ve spolupráci s Fakultou zdravotnických studií). S ohledem na současnou globální situaci je velmi přínosné, že je tento prostředek sám odolný dalším virům (Fakulta elektrotechniky a informatiky) a nemutuje s nimi, a co se také počítá, je fakt, že jeho výroba je velmi jednoduchá a levná (Fakulta ekonomicko-správní).
Výzkumy historiků a antropologů naznačily, že se jako prevence využíval v minulosti i na jiných kontinentech. Nyní se bude zkoumat jeho vliv nejen novodobé viry, ale také na masivně se šířící nakažlivé tzv. D-choroby, jako jsou dezinformace či deprese. Vědci hledají dobrovolníky pro testování, které začne právě 1. dubna. Podávat toto médium budou v malých, ale častých dávkách, aby mohli pozorovat možné vedlejší účinky. Laická veřejnost i pamětníci možná znají tento prostředek také pod lidovým názvem „smích.“
Výsledky doplňující volby do komory studentů Akademického senátu UPa Fakulty zdravotnických studií 25. 3. a 26. 3. 2021
Členy studentské komory Akademického senátu FZS Univerzity Pardubice byli zvoleni tito kandidáti:
HOMOLKA Marcel – 38 hlasů, tj. 62,30 %
HLINÁK Radim – 34 hlasů tj. 55,74 %
Volební komise:
Mgr. Klára Václavíková
Mgr. Eva Hlaváčková, Ph.D.
Mgr. Adéla Michková, Ph.D
Sledujte přednášku profesorky Zuzany Bílkové z Fakulty chemicko-technologické, která hovoří na aktuální téma. Přinese 21. století očekávaný průlom v diagnostice Alzheimerovy choroby?
V posledních 20 letech zaznamenaly biomedicínské vědy mnoho významných objevů, avšak diagnostiku Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních onemocnění to ovlivnilo jen částečně. Paní profesorka se zaměřila například na otázku, zda existují nějaké nové nadějné metody nebo techniky, které by umožnily diagnostikovat nemoc už v rané fázi.
Univerzita Pardubice se přednáškou zapojila do celostátní akce Týden mozku 2021. Akce Týden mozku každoročně představuje nejnovější objevy a trendy ve výzkumu mozku a neurovědách a pořádá ji Akademie Věd České republiky a je součástí Brain Awareness Week. Celosvětová kampaň zvyšuje povědomí veřejnosti o úspěších a přínosech výzkumu mozku.
V rámci série rozhovorů s prorektory pro oblast vědy a výzkumu jsme se tentokrát zaměřili na Univerzitu Pardubice. Jak zde vnímají hodnocení výzkumných organizací, v čem vidí prostor pro zlepšení a jaké jsou hlavní strategické záměry Univerzity Pardubice na nadcházející období? Nejen na tyto otázky nám odpověděl Libor Čapek.
Jaký byl uplynulý rok 2020 pro Univerzitu Pardubice?
Když pomineme situaci s covidem, tak zásadní událostí uplynulého roku pro nás bylo dokončení procesu hodnocení vysokých škol v rámci Metodiky 17+ a s ním související diskuze s mezinárodním evaluačním panelem. Díky ní jsme obdrželi podněty, kritiku, ale i řadu pozitivních ohlasů.
Museli jste se vyrovnávat s nějakými komplikacemi kvůli stále ještě aktuální epidemiologické situaci?
Zásadním problémem je určitě snížení míry osobních setkávání, což má za vinu pokles dynamičnosti jednání. Byli jsme proto velmi rádi, že více než polovina členů mezinárodního evaluačního panelu přijela osobně.
Co vidíte jako hlavní přínos mezinárodního panelu v hodnocení univerzit?
Hlavní klad vidím ve zhodnocení univerzity někým zvenčí. Pro univerzitu je toto hodnocení velice konstruktivní a přínosné. Na druhou stranu, slabinou je absence jasné kalibrace činnosti mezinárodních evaluačních panelů na jednotlivých vysokých školách. Výsledná hodnocení tak mohou být někdy moc přísná, anebo naopak příliš měkká. Na tuto skutečnost poukazoval i sám mezinárodní evaluační panel.
Jaké pro vaši univerzitu vyplývají závěry z tohoto hodnocení?
Členové panelu přinesli řadu inspirativních podnětů k tomu, jakým způsobem bychom se mohli rozvíjet do budoucna. Samozřejmě měli také připomínky k činnostem jednotlivých fakult, ale vyzdvihli i to, co je pozitivní. Toto kritické hodnocení pro nás bylo rozhodně podnětné a musím říct, že máme fakulty, které v hodnocení obstály.
Jak si vaše univerzita vede v celonárodním srovnávání a jak jste se posunuli v modulech 1 a 2?
Modul 1 je relativně nový, hodnotí se v něm výzkumné výsledky organizací, které předkládá sama výzkumná organizace. Některá hodnocení jsou samozřejmě ovlivněna tím, že hodnotitelé nemají k hodnocení zcela jednotný přístup. Druhá rovina je, že ne u všech výsledků se nám podařilo zcela exaktně popsat výsledek výzkumu. Na tom je třeba pracovat. Abych to ale shrnul, tak si myslím, že se v Modulu 1 postupně zlepšujeme tak, jak se s modulem učíme pracovat.
A v modulu 2?
Modul 2 je na hodnocení snazší, protože se dá velmi dobře kvantifikovat. Částečně se v něm projevuje to, že se pracuje s distribucí publikací mezi kvalitní a méně kvalitní časopisy. Jedna z otázek, které kolem tohoto modulu vznikají, zní, do jaké míry pracovat i s velikostí oborové skupiny v rámci jednotlivých výzkumných organizací. Podíl kvalitních výsledků se totiž dá ovlivnit dvěma způsoby – buď výzkumná organizace dokáže vyprodukovat větší počet kvalitních výsledků v lepších časopisech, anebo naopak sníží produkci výsledů v horších časopisech. Myslím si, že do budoucna by bylo dobré klást akcent na počet kvalitních publikací vzhledem k velikosti oborové skupiny dané výzkumné organizace. Další rovina, která by mohla přispět k hodnocení v modulu 2, je třeba citovanost jednotlivých publikací ve vědeckých časopisech.
Když jsme u nedostatků v hodnocení, vidíte nějaká další místa ke zlepšení?
Tak třeba modul 1 je založen na hodnotitelích, kteří posuzují výsledky předložené univerzitou nebo výzkumnou organizací. Když se ale podíváme na celkovou situaci v Česku, tak zde není jen otázka toho, najít kvalitního hodnotitele pro modul 1, ale je třeba najít kvalitní hodnotitele i pro hodnocení projektů GA ČR, TA ČR, NAÚ a tak dále. Požadavek najít kvalitní hodnotitele je tedy v řadě segmentů a je otázka, zda disponujeme adekvátním počtem hodnotitelů. A také do jaké míry hodnocení, které vyžadujeme, bere hodnotitelům čas na jejich vědecké a další aktivity. Toto je něco, co by určitě mohlo být předmětem diskuze.
Vysoké školy nyní finalizují své nové strategické záměry na období 2021+. Jaké jsou hlavní strategické plány Univerzity Pardubice na nadcházející období?
Náš strategický záměr jsme zaměřili na pět oblastí. Na vzdělávací činnost, na vědecko-výzkumnou činnost, internacionalizaci, personální politiku a integritu uvnitř univerzity, protože si vážíme všech našich pracovníků a chceme, aby byli hrdí na to, že pracují na Univerzitě Pardubice. Celý dokument se nese právě v duchu akcentu na kvalitu jednotlivých činností. V podstatě jde o to, aby každý z našich pracovníků byl schopen svou činností přispět k otázce kvality v některém segmentu, který jsem zmiňoval.
Co považujete vy osobně za nejdůležitější?
Měli bychom se zaměřit na ty činnosti, které nám zajistí mezinárodní konkurenceschopnost a vlastnosti, které univerzitě zajistí respekt v Česku, ale i v zahraničí. Nejen z tohoto důvodu si velmi vážím našich zahraničních spoluprací. Zmiňovala jste loňský, covidem zkomplikovaný rok a v této souvislosti bych rád zmínil, že se naše mezinárodní aktivity ani v tomto roce nepřerušily. Příkladem mohou být dvě naše studentky, které absolvovaly stáž v Japonsku i přes situaci s lockdownem. S Japonskem máme skvělé vztahy – vyjíždí tam řada našich studentů i pracovníků. Toto vyústilo v roce 2019 v ocenění japonské obchodní a průmyslové komory. Akcent na mezinárodní spolupráci tedy vidím jako zcela zásadní. Chceme, aby naše univerzita byla v mezinárodním povědomí.
Jak se vám daří plnit třetí roli univerzity?
Patříme mezi multidisciplinární vysoké školy, máme technické i humanitně zaměřené obory, což je pro nás moc dobré z hlediska přesahu. Transfer se pak týká zejména našich technicky zaměřených pracovišť. Například v loňském roce jsme velice intenzivně komunikovali aktivity spojené s udělením mezinárodního patentu v oblasti metodiky včasné detekce rakoviny slinivky. V současnosti se snažíme najít vhodného průmyslového partnera, který by dokázal zajistit validaci testů s mezinárodním přesahem. V této souvislosti řešíme i otázku případného založení spin-off společnosti. Musím ale říct, že v legislativě České republiky je to poměrně složité.
A jak se vám daří v otázce společenské relevance?
Co se týká společenské relevance, tak například studenti Fakulty zdravotnických studií se zapojili do činností v rámci zdravotnických zařízení v souvislosti s covidem. Fakulta chemicko-technologická se zase podílela na testování vzorků na covid.
A abych neopomenul humanitní obory, tak například v loňském roce jsme rozvinuli spolupráci v oblasti restaurování památek s Alžírskem.
Mezinárodní spolupráci během našeho povídání zmiňujete poněkolikáté. Jak rozvíjíte spolupráci s evropskými zeměmi?
Silná spolupráce v rámci Evropy je pro nás samozřejmostí. Významná je například spolupráce ve Francii, kam studenti jezdí na výměnné pobyty, s francouzskými vědci máme také řadu společných publikací. Naše Fakulta filozofická pak má například intenzivní spolupráci s Itálií, kde dlouhodobě spolupracujeme s Českým historickým ústavem v Římě.
Je vaším cílem lákat vědce či doktorandy ze zahraničí i jiných měst Česka?
Jednoznačně ano. V první fázi se naše univerzita samozřejmě snaží nabídnout místa začínajícím vědeckým pracovníkům. U našich absolventů pak klademe důraz na to, aby měli zkušenosti ze zahraničí. Řada fakult se proto vydala cestou povinných zahraničních stáží. Dále samozřejmě nabízíme pevné pozice pro postdoky, což je otázka toho, umět přilákat člověka ze zahraničí nejen finančně, ale i odborně – nabídnout adekvátní zázemí v nějakém funkčním týmu, nabídnout kvalitní vybavení a tak podobně. Velmi nás těší, že u nás pracují mladí pracovníci z celého světa. Obzvláště ve vědě a výzkumu si myslím, že je to velice přínosné. Pak je tady samozřejmě akademická činnost, kde je uchazeč ale limitován tím, že vzdělávací činnost probíhá z významné části v českém jazyce. Určitě je to ale něco, o co máme zájem a co podporujeme. Proto realizujeme i výuku odborných předmětů v cizím jazyce.
Je pro vás důležité „starat se“ o klima v regionu?
Obojí – mezinárodní přesah a lokální aktivity – je o něčem jiném. Mezinárodní přesah je zásadní pro trvale udržitelný rozvoj naší univerzity a všech pracovníků i studentů. Co se týká lokálního působení, tak jsme rádi za to, že v otázce aplikovaného výzkumu máme silnou spolupráci s firmami nejen v regionu, ale v celé České republice. Ta pomáhá jak vysoké škole, tak celému regionu, aby se rozvíjel. Tato spolupráce je velice silná a plyne z dlouhodobé tradice.
Máte vůbec jako prorektor čas na vlastní vědu a akademickou činnost?
Skloubit obojí dohromady je obtížné. Osobně bych se ale nerad vzdal akademické činnosti a výzkumu, mám řadu projektů, které realizuji a za které odpovídám. Pro mě je věda a akademická činnost koníčkem, takže i když tomu věnuji více času, tak to neberu jako práci, ale jako radost.
Děkujeme za rozhovor!
Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali
prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D.
absolvoval doktorské studium ve skupině Dr. B. Wichterlové na Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, přičemž studium úspěšně ukončil na Univerzitě Pardubice v roce 2004. Za svou disertační práci získal Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy pro vynikající studenty a absolventy. V roce 2005 nastoupil na Katedru fyzikální chemie, kde působí dodnes. V roce 2009 byl jmenován docentem v oboru Fyzikální chemie. V roce 2017 pak byl jmenován profesorem v témže oboru. Od roku 2018 působí jako vedoucí Katedry fyzikální chemie.
Rozhovor je se svolením převzatý z portál Vědavýzkum.cz
KANDIDÁTNÍ LISTINA
pro doplňující volby do komory studentů Akademického senátu UPa
Fakulty zdravotnických studií
25. 3. a 26. 3. 2021
|
Hlinák Radim |
student 2. ročníku oboru Radiologický asistent |
|
Homolka Marcel |
student 1. ročníku oboru Radiologický asistent |
Volby proběhnou ve dnech 25. – 26. 3. 2021 (čtvrtek-pátek) od 8:00 do 14:00 hodin v učebně ZB 25 (relaxační místnost) FZS.
Volby jsou tajné a členové akademické obce hlasují osobně. Před obdržením volebního lístku je každý volič povinen prokázat svou totožnost volební komisi.
Předsedkyně komise:
Mgr. Klára Václavíková
Členové komise:
Mgr. Eva Hlaváčková, Ph.D.
Mgr. Adéla Michková, Ph.D
KANDIDÁTNÍ LISTINA
pro doplňující volby do komory studentů Akademického senátu UPa
Fakulty zdravotnických studií
25. 3. a 26. 3. 2021
|
Hlinák Radim |
student 2. ročníku oboru Radiologický asistent |
|
Homolka Marcel |
student 1. ročníku oboru Radiologický asistent |
Volby proběhnou ve dnech 25. – 26. 3. 2021 (čtvrtek-pátek) od 8:00 do 14:00 hodin v učebně ZB 25 (relaxační místnost) FZS.
Volby jsou tajné a členové akademické obce hlasují osobně. Před obdržením volebního lístku je každý volič povinen prokázat svou totožnost volební komisi.
Předsedkyně komise:
Mgr. Klára Václavíková
Členové komise:
Mgr. Eva Hlaváčková, Ph.D.
Mgr. Adéla Michková, Ph.D
Univerzita Hradec Králové a Univerzita Pardubice poměřila v pátek 19. března své síly v esportu.
„Gratulujeme vítězům z Univerzity Hradec Králové. Děkujeme za skvělé derby, které bylo napínavé opět do poslední chvíle. Pohár posíláme na UHK a těšíme se na souboj v roce 2022. Věřím, že se nám dnes podařilo všechny naše studenty po dlouhých měsících v pandemii povzbudit a udělat jim radost,“ uvedla kancléřka Univerzity Pardubice Lucie Košťálová.
Týmy obou univerzit se utkaly ve třech typech počítačových her.
Záznam derby sledujte na platformě Twitch.tv.
10.00 Start derby
Zahájení prof. Jiřího Málka, rektora Univerzita Pardubice a prof. Kamila Kuči, rektora Univerzity Hradec Králové
10.15 Diskuze s proděkanem Lukášem Čeganem o esportu, Fakulta elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice
11.00 Diskuze s Lubomírem Mikušem o výuce esportu na Univerzitě Hradec Králové
12.00 Zahájení Derby
12.10 Hearthstone Bo5
14.00 Counter Strike:GO Bo3
18. 00 League of Legends Bo3
Vyhlášení vítězů, virtuální předání poháru
Zakončení derby zástupci univerzit.
Komunita vytvořená hráči pro hráče. Vstup do nového spolku, který sdružuje fanoušky nejen esportových titulů počítačových her a chystá se na duely s dalšími českými univerzitami.
Heartstone
League of Legends
CS GO
Akci organizačně i technicky zajišťuje esportovní studentská asociace ESA.
Vážené studentky, vážení studenti,
dovolujeme si informovat o vyvěšení harmonogramu ak. roku 2021/2022. Plán najdete na Harmonogram akademického roku | Univerzita Pardubice (upce.cz).
Míša úspěšně absolvovala bakalářský obor Zdravotnický záchranář na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Do svého prvního zaměstnání nastoupila na traumacentrum Krajské nemocnice Liberec. Poté chtěla zkusit práci na záchranné službě a stala se zdravotnickým záchranářem ve výjezdu. Zapojila se také do týmu HART (hazardous area response team), který by v případě potřeby zajistil ošetření a transport pacienta s podezřením na vysoce nebezpečnou nákazu. Od října 2020 působí jako letecký záchranář.
Kdy a proč jste se rozhodla pracovat ve zdravotnictví?
„Bylo to na konci prvního ročníku střední školy. Založili jsme se spolužáky takovou organizaci, která se zabývala výukou a poskytováním první pomoci. Ve druhém ročníku jsme pak za velké podpory SZŠ a VOŠZ Havlíčkův Brod pořádali nácviky první pomoci například na sjezdovce, na vodě nebo na skále, byli jsme mladí a měli rádi adrenalin. Dokonce jsme spolupracovali se záchranáři z Itálie a absolvovali stáž ve Švýcarsku a Itálii, kde jsme navštívili pozemní a letecké jednotky místní záchranné služby. A to byl asi první okamžik, kdy mě napadlo, že bych jednou také mohla sedět v sanitce.“
Už při studiu jste věděla, že se chcete stát leteckým záchranářem?
„Na začátek bych ráda uvedla, že co se týká práce leteckého záchranáře, jsem zatím stále nováček. Mám za sebou výcvik a zkoušky, ale létám teprve od října 2020. Já nad tím vlastně ani nepřemýšlela. Mnoho lidí říkalo, že se na záchranku nedostaneme a jako holky, ženy, máme jen malou šanci, tím spíš na vrtulník“.
Co považujete za nejhezčí moment svého studia?
„Bylo to jedno týdenní cvičení s Horskou službou Krkonoše. Byli jsme tam všichni z ročníku, naše ročníková vedoucí Jindra Holeková a další odborné asistentky z fakulty, které vyučovaly praktické části předmětů. Jako ročník jsme byli tým, nikdo nevynechal žádnou aktivitu, ať už oficiální výcvik, tak aktivity, které byly nad rámec kurzu.“
Co bylo nejhezčím momentem ve Vaší kariéře?
„Byla jsem u záchranné služby asi 2 roky a můj kolega – řidič 2 měsíce. Zdravotnické operační středisko nás vyslalo na pacienta v bezvědomí do samoobsluhy, ale posádka s lékařem jela až ze vzdálenější základny. Na místo jsme tedy s kolegou přijeli první. Pacient ležel mezi regály se zbožím a nedýchal. Pacienta jsme převzali od resuscitujících prodavaček, zjistili, že u něj probíhá komorová fibrilace, podali jsme defibrilační výboj a pacient se po několika dalších sekundách začal probouzet. Kolega i já jsme byli šťastní, jak krásně nám spolupráce klapala. A také šťastní, že pacient přežil. Ale i tak, nejšťastnější jsem tehdy, kdy cítím, že jsme s kolegy tým, že vše šlape přesně tak, jak má. Víte, my ze Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje jsme opravdu dobrý tým.“
Jak probíhá Váš běžný pracovní den? Co vše máte v náplni práce?
„Do práce přicházím vždy o několik minut dříve a od kolegy si přebírám klíče, vysílačku a služební mobil. Dozvím se, co je třeba přes den zařídit a co je nového. Vždy si jdu ještě před prvním výjezdem nebo vzletem zkontrolovat sanitu nebo vrtulník. Není nutné kontrolovat každou zásuvku, ale je pro mě podstatné, abych měla nabité všechny přístroje, měla dostatek kyslíku v lahvích, defibrilační elektrody připevněné k defibrilátoru a plné ampulárium s léky. Podrobnější obhlídku vykonám třeba později. Dále pak čekám na pokyny zdravotnického operačního střediska a ve volných chvílích se stihnu najíst a splnit harmonogram, jako je třeba kontrola expirací léků, kontrola vybavení a podobně“.
Čím je podle Vás práce na letecké záchranné službě nejvíce odlišná od klasické záchranné služby?
„Jak jsem již zmínila, na letecké záchranné službě jsem v podstatě stále nováček. Pro mě je odlišná v tom, že používáme další vybavení, pokud letíme na zásah do nedostupného terénu, kde je třeba využit slanění a lanový podvěs. Má pozice je vysazovač, tedy spolupracuji s pilotem, hledím z kabiny pod vrtulník, navádím pilota na přesnou pozici, kontroluji lékaře a záchranáře horské služby, než provedou slanění z vrtulníku, kontroluji lanový podvěs v průběhu přesouvání se z místa zásahu na jinou pozici, kde už dokážeme přistát a podobně. Je toho více, ale hlavní rozdíl není v péči o pacienta, to je stále stejné. Rozdíl je ve způsobu provedení zásahu, ve smyslu správně přistát, správně komunikovat s dalšími zasahujícími složkami, správně provést technický zásah, kde je nutné využít lano. Naším cílem je provést zásah co nejvíce efektivní a zároveň bezpečný nejen pro pacienta, ale také pro nás“.
Co Vás na práci nejvíce baví?
„Nepovažuji zásahy za rutinu, baví mě každý. A každý zásah je trochu jiný. Potkávám se různými lidmi a různými osudy“.
Jaký byl nejkurióznější případ, u kterého jste zasahovala?
„Byl to mladý muž, který se vydal do koryta řeky v chladném počasí, protože tam dítěti spadl mobil nebo peněženka. Nemohl se ale dostat ven a nechtěl nikoho otravovat. Ve studené vodě strávil snad hodinu. A když jsme pro něj přijeli, byl, chudák, úplně promrzlý. Další pacientka, ta zase měla papouška žako. Papoušek celou dobu seděl vedle pacientky a jeho komentování nebylo k zastavení“.
Co všechno patří k výstroji leteckého záchranáře?
„Hlavním rozdílem je samozřejmě přilba, která má funkci ochrannou a umožňuje integrovaným mikrofonem a sluchátky komunikovat za letu s ostatními kolegy na palubě a také s posádkami na zemi, zdravotnickým operačním střediskem a dalšími jednotkami IZS (Integrovaný záchranný systém). Dále je to celotělový postroj, díky kterému můžeme slanit a jistit se, množství různých smyček a karabin, slaňovacích pomůcek, rukavice, nůž. Je to vlastně podobné vybavení, jako mají lezci. K dalšímu vybavení, které ale záchranář nemá neustále připevněné na sobě, jsou například slaňovací a podvěsová lana, pomůcky pro transport pacienta (záchranářský trojúhelník a síť), v zimě také například cepín, abychom mohli zajistit batohy s vybavením na sjezdovce a nesjely nám dolů. Také máme speciální vybavení pro zásah nad vodou – neopren, vesty a podobně“.
Jak se může člověk stát leteckým záchranářem? Co jste kromě bakalářského titulu z oboru Zdravotnický záchranář dále potřebovala nebo musela splnit?
„Musela jsem mít minimálně 2 roky praxe na autě RZP (Rychlá zdravotnická pomoc) a projít výběrovým řízením. Při výběrovém řízení jsem absolvovala ošetření pacienta při modelové situaci, odhad výšky a vzdálenosti, orientaci v mapě, komunikaci přes vysílačku, slanění na trenažéru, běh s vybavením a stáž na LZS (Letecká záchranná služba)“.
Co vše vlastně zahrnuje výcvik na záchranáře?
„Po úspěšném výběrovém řízení jsem nastoupila do výcviku na leteckého záchranáře, přesněji jsem po závěrečných zkouškách získala tři kvalifikace: člen posádky HEMS (Helicopter Emergency Medical Services), letecký záchranář, a letecký záchranář - vysazovač. Oblastí výcviku je mnoho, zmíním jen některé, je to především bezpečnost, pohyb kolem vrtulníku, předvzletová kontrola, organizace pohybu dalších osob v blízkosti vrtulníku, čistá komunikace na palubě i s operačním střediskem a dalšími jednotkami, jako je například Horská služba, nebo bezpečné přistání“.
Můžete uvést příklad dovedností nebo technik, které jsou součástí výcviku? Co konkrétního jste se například musela naučit?
„Pokud je pacient v těžce přístupném terénu a na místě události se nedá přistát, je možné využít speciálních technik, pomocí kterých se dostaneme v podstatě ke každému člověku v nouzi. Všichni jsme se museli naučit, jak bezpečně slanit z paluby vrtulníku. Pro představu to znamená, že ve vzduchu otevřeme dveře vrtulníku, záchranář vystoupí na ližinu vrtulníku a pomocí slaňovací pomůcky slaní až na zem, tam se od lana odepne a lano se poté odhodí také zem. Na zemi pracuje s pacientem a ve chvíli, kdy je připraven, přiletí pro něj posádka, spustí lano, záchranář s pacientem (v záchranářské síti) se připne k lanu a je vyzdvižen a přesunut na místo které je dostupnější. Během tohoto přesunu záchranář dole na laně jasně definovanými signály ukazuje, jak vysoko je nad zemí, zda má vrtulník klesat nebo stoupat a podobně. My jako záchranáři jsme ale na palubě jako vysazovači. „Na lano“ jde při ostrém zásahu lékař a člen horské služby. Naším úkolem je navigovat pilota tak, abychom posádku na laně moc nerozhoupali, abychom je neprotáhli větvemi stromu, neotloukli o skálu a na zem nepoložili moc tvrdě. To je jen v základu. Všechny tyto dovednosti musíme umět aplikovat na zásah v lese, na vodě, na skále, na vodě s ledem a podobně. Dalo by se o tom hovořit hodiny…“.
Jaké jsou Vaše koníčky? Jsou adrenalinové nebo naopak?
„Vyrůstala jsem jako skaut a věnovala se první pomoci a bojovým uměním a sebeobraně. Vše mi zůstalo. Krom svého zaměstnání pořádám kurzy první pomoci a sebeobrany. Maximum času se ale snažím věnovat své rodině, máme rádi turistiku, takže jsme stále někde na výletech v Jizerkách“.
Je něco, co Vám v práci chybí nebo co považujete za překážku?
„Osobně žádnou překážku nevnímám. Ale myslím, že bychom se měli více zaměřit na prevenci, naučit lidi, aby hledali zdraví především sami u sebe a následně šli pro léky za svým lékařem. Zdravý životní styl a prevence je vždy účinnější i levnější, než následná léčba. V opačném případě bude asi nutné navýšit počet zdravotnických pracovníků, sanitek i lůžek v nemocnici“.
Proč jste si pro výkon své profese vybrala leteckou záchranou službu v Liberci?
„Než jsem nastoupila k liberecké záchrance, nabízela mi místo také Armáda České republiky. Věnuji se také taktické medicíně nebo první pomoci a pořádám kurz TECC (Tactical Emergency Casualty Care). Ale já znala kolegy ze záchranky už z traumacentra, kde jsem pracovala, a kam přiváželi pacienty. Záchranka mi byla bližší, chtěla jsem si tu práci zkusit a dnes už vím, že bych neměnila“.
Jaké jsou Vaše plány na nejbližších pár let? Pracovně nebo i v osobním životě…
„Mým cílem byl vždy spokojený život, a to zatím mám. Tedy rodina i práce, které miluji. Mám samozřejmě i plány do budoucna, ale jsou to asi takové, co máme všichni – více se věnovat svému zdraví, naučit se něco nového, absolvovat nějaké kurzy a stále se zlepšovat“.
Promítá se aktuální epidemiologická situace do života leteckého záchranáře?
„Obdivuji práci našich dispečerů a dispečerek, které musí řešit velké množství volání na linku 155 a správně se rozhodovat. A také obdivuji kolegy v nemocnicích. My jako výjezdoví záchranáři jezdíme od jednoho pacienta k druhému, zvykli jsme si. Používáme respirátor, ochranu zraku brýlemi a štítem a někdy oblek - pokud od operačního střediska víme, že pacient má nebo by mohl mít COVID 19. Myslím, že dispečeři a kolegové z nemocnic to mají těžší“.
Co byste vzkázala našim budoucím studentům?
„Vím, že od toho spousta lidí odrazuje – od toho, být zdravotníkem. Ale je to super věc, nikdy nebudete ve stereotypu, každý pacient je jiný. Navíc potkáte velké množství kolegů, část z nich vás možná donutí na sobě pracovat, budou pro vás vzorem. Vždy se budete vzdělávat, budete u změny, u zavedení nových postupů, nových přístupů k pacientovi i nových léků. Vždy máte možnost volby, jak u studia, tak v zaměstnání nebo při podnikání. Vždy je možné si jen stěžovat, jak nevyhovuje škola nebo zaměstnavatel. Ta druhá cesta je, že ze studia a profesního života vytřískáte maximum, využijete každého kurzu a každé nabídky na vzdělání, využijete zkušeností odborníků z praxe, kteří vám mnoho předají“.
Fakulta zdravotnických studií, Centrum péče o zdraví
