Studující a zaměstnaní na UPCE se mohou opět potkat s rektorem prostřednictvím online chatu. 

Máte otázku k dění na naší univerzitě, ke vzdělávání nebo ke studiu? Chcete něco navrhnout nebo se dozvědět? Připojte se 28. května a ptejte se na to, co vás v souvislosti s univerzitou zajímá. Rektor prof. Libor Čapek bude živě odpovídat na dotazy zaměstnanců a studentů. 

Otázky lze pokládat v úterý už od 8.00 na níže uvedených odkazech.

• Zaměstnaní
• Studující

Rektor bude odpovídat online od 13.00 do 14.00. 

Využijte příležitost a chatujte s rektorem UPCE. 

Dva dny, dvě pódia a DJ stage, jedna louka a nekonečná hudební zábava pro vysokoškoláky i další účastníky. Tak to byl nabitý program tradičního Majálesu Pardubice, který pro pardubické publikum už řadu let organizuje absolvent Univerzity Pardubice David Audrlický. 

Program odstartoval už v pátek před polednem a u mikrofonu se střídala jedna hvězda za druhou. Z pódia účastníky pozdravili kromě krále a královny Majálesu v doprovodu své družiny také prorektorka pro vnitřní záležitosti Liběna Černohorská. V sobotu odpoledne se pak blýskla skupina TANEČNÍCI Z UPCE složená ze studentek a studentů Univerzity Pardubice, která zatančila nedávno na studentském plese. 

Srdečně zveme všechny studující, zaměstnané i širokou veřejnost na promítání dokumentu Po prolomení ticha, které se uskuteční v pondělí 6. května od 17:00 v Divadle 29 (Svaté Anežky České 29).

Dokument sleduje příběh Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, a její odvážný krok vystoupit s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Film mapuje její osobní zápas, spojený se snahou opustit roli oběti a nalézt vlastní identitu.

Po promítání následuje diskuse k tématu prevence sexuálního obtěžování a potřebě budovat bezpečnější prostředí na vysokých školách. Pozvání do debaty přijaly ombudsmanka FAMU Pavlína Junová a zástupkyně organizace Konsent Klára Kadár. 

Zúčastněte se společné diskuze a přispějte k budování respektujícího prostředí na naší univerzitě.

Akce je pořádána Oddělením HR Award v rámci konceptu SAFE UPCE.

Anotace filmu: 

Ze dne na den se život Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, obrátil vzhůru nohama poté, co nahlas vystoupila s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Její performance a posléze iniciativa s názvem NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET se stala rozbuškou v českém vysokoškolském prostředí a spustila vlnu odhalování podobných kauz na dalších školách.

Aby mohla v očích druhých obhájit své konání, musela Luisa přijmout status aktivistky a mluvčí tématu, které se dotýkalo jejích nejhlubších ran. Opustila svět herectví a ujala se nové, nečekané role, která ji však svými nároky uvěznila a dovedla k vyhoření.

Rok po performanci sleduje režisér filmu Luisu a její zápas tuto roli opustit a znovu nalézt samu sebe. Díky jejich blízkému vztahu film přináší neobyčejně niternou výpověď o tom, jakým následkům musí oběť sexuálního obtěžování čelit, pokud se rozhodne veřejně promluvit.

Více informací k dokumentu najdete na webu distributora, informace k akci pak na FB události. 

Cílem taktického cvičení bylo prověřit spolupráci složek Integrovaného záchranného systému. 

V areálu Univerzity Pardubice se ve čtvrtek uskutečnilo taktické cvičení s názvem "Aktivní útočník" pod velením Krajského ředitelství policie Pardubického kraje. Hlavním cílem těchto cvičení je především prověřit součinnost složek integrovaného záchranného systému v rámci mimořádné události. Obdobné cvičení se v minulosti uskutečnilo například v areálu Pardubické nemocnice, Gymnázia Mozartova či přímo na krajském úřadě v Pardubicích.

„Bohužel jsem se setkal s laickými názory, že podobná cvičení složek integrovaného záchranného systému jsou vyhazováním peněz. Já jsem naprosto opačného názoru a jsem rád, že jej potvrzují odborníci. Vzpomínám si na útok Anderse Breivika na norském ostrově Utøya, který byl šokem nejen pro norskou společnost, ale i pro celý svět. Na základě toho se začala konat podobná taktická cvičení i u nás. Každé podobné cvičení IZS, ať už se jedná o problematiku hromadné dopravní nehody, zásahu proti ozbrojenému pachateli či například pád letadla má velký smysl a rozhodně v nich budeme ve spolupráci s kolegy pokračovat i v dalších letech,“ uvedl hejtman Martin Netolický.

Svým rozsahem bylo dnešní cvičení z hlediska krajské policie mimořádné. „Takto velké cvičení na téma aktivního útočníka organizujeme po čtyřech letech. Naposledy to bylo v roce 2020 v Pardubické nemocnici, kde to ale s ohledem na covid nebylo tak velké jako dnes. Před samotným cvičením proběhlo proškolení zaměstnanců školy na metodu utíkej, schovej se, bojuj (tzv. USB). Dnešní cvičení mělo ukázat nejen to, jak jako složky integrovaného záchranného systému umíme společně koordinovat naši činnost, ale hlavně, jaký dopad školení mělo na samotné zaměstnance Univerzity Pardubice, jelikož se musí velmi rychle rozhodnout, jak budou reagovat. Každé cvičení má pro nás velký smysl a především věřím, že v obdobných situacích budeme zůstávat jen u cvičení,“ řekl krajský policejní ředitel Jan Ptáček. Pardubičtí krajští policisté provádí školení na ochranu měkkých cílů již od roku 2011, kdy jím prošly stovky lidí především ze školských zařízení a státních institucí jako jsou finanční úřady, úřady práce nebo krajský úřad. Policisté za poslední roky vidí velkou změnu k lepšímu v přístupu různých institucí k nastavení vlastní bezpečnosti, kdy si již připouští rizika ohrožení.

Podle rektora Univerzity Pardubice měli studenti i zaměstnanci o zapojení velký zájem. Do cvičení se jich zapojilo více než 400 ze všech sedmi fakult. „Pro naši univerzitu je důležité být součástí takového cvičení. Pro nás je to jedinečná příležitost ověřit si znalosti získané na školeních na ochranu měkkých cílů přímo v prostorách univerzity s našimi studenty, zaměstnanci a se složkami Integrovaného záchranného systému. Chtěl bych poděkovat krajskému ředitelství Policie ČR Pardubického kraje za aktivní spolupráci při řešení bezpečnosti na Univerzitě Pardubice,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Mgr. Martina MACKOVÁ
vedoucí oddělení propagace a vnějších vztahů Univerzity Pardubice

mjr. Ing. Markéta JANOVSKÁ
tisková mluvčí policie Pardubického kraje

Mgr. Dominik BARTÁK
tiskový mluvčí Pardubického kraje

Univerzita Pardubice (UPCE) oslaví třicet let od své přeměny z Vysoké školy chemicko-technologické. Výročí připomíná například venkovní výstava, která ukazuje, jak se za poslední tři desetiletí univerzita změnila. 

Výstava Tehdy a teď nabízí porovnání pohledů na současnost a minulost, kterou pomáhají zobrazit fotografie z univerzitního archivu. Velkoplošné panely s dobovými fotografiemi jsou instalované v univerzitním kampusu a areálu v části Doubravice. Nabízí dvojí pohled na podobu klíčových budov vysoké školy. V kampusu je možné si prohlédnout také historické fotografie budov Fakulty zdravotnických studií, Fakulty elektrotechniky a informatiky a Fakulty restaurování v Litomyšli.
„Univerzita Pardubice stojí na silných základech, které postavilo historicky v našem městě studium chemie. Nové fakulty daly naší univerzitě další moderní rozměr a nabídku vzdělávat se v širokém spektru oborů s kvalitním zázemím a v místě s dobrou dostupností,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek. 

Historie vysokého školství v Pardubicích sahá až do roku 1950, jako Univerzita Pardubice se škola prezentuje od 31. března 1994. Dnes nabízí na dnešních 7 fakultách studium ve více než 160 programech pro zhruba 7 tisíc mladých lidí. Největší historii má Fakulta chemicko-technologická, „nejmladší“ je Fakulta elektrotechniky a informatiky a početně nejmenší Fakulta restaurování v Litomyšli. 

Univerzita Pardubice oslaví třicet let od své přeměny z Vysoké školy chemicko-technologické. Na univerzitní třicetiny studující i zaměstnance upozorní také některé výzvy akce Rozhýbejme univerzitu, která startuje symbolicky 1. dubna. Zapojte se do letošní výzvy a udělejte něco pro svoje zdraví!

Soutěž pořádá Katedra tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice a každý zájemce může s pohybem začít kdykoliv během měsíce dubna. Pro start v soutěži stačí uběhnout minimálně 2 kilometry, ujít 4 km nebo na kole ujet trasu 10 kilometrů.
V tom, jak dlouhou trasu urazí chůzí, během nebo jízdou na kole, budou soupeřit nejen jednotlivci, ale také fakulty a útvary. 

Celkovou délku pohybu za měsíc si univerzitní sportovci budou měřit pomocí mobilních aplikací. Výsledky se budou sčítat a průběžně zveřejňovat. Sledujte proto univerzitní web a sociální sítě.
Vítězný fakultní tým získá opět pohár a nejlepší jednotlivci odměny. Loni během této celouniverzitní akce celkem 420 nadšených sportovců uběhlo či ujelo rekordních 34 649 kilometrů. 

Připomeňte si loňské výsledky na https://www.upce.cz/akce-univerzity-pardubice-rozhybejme-univerzitu-mela-rekordni-ucast-i-vykony.

Volba vysoké školy a studijního programu je důležitým krokem ve vašem životě a je jasné, že máte spoustu pochybností a otázek. Proto jsme pro vás připravili tým ambasadorů, kteří jsou připraveni vám poradit a zodpovědět všechny vaše dotazy.

Naši ambasadoři jsou současní studenti, kteří si procesem přijímacího řízení a studiem na naší fakultě úspěšně prošli. Takže veškeré informace budete mít doslova z první ruky.

A s čím vám poradí? 

• S čímkoliv ohledně přijímacího řízení, studia, zápisu rozvrhu.
• Který předmět jim dal nejvíc zabrat.
• Na co se v prvních dnech výuky změřit.
• Kde probíhá výuka.

V neposlední řadě se spolu můžete pobavit i o tom, jak se u nás na fakultě žije.
 

V pondělí 18. března 2024 se na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice konala tradiční Fakultní studentská konference. Tato akce dala studentkám bakalářského a magisterského studia jedinečnou příležitost představit své závěrečné práce před odbornou komisí a získat cennou zpětnou vazbu.

Komise hodnotila výkony prezentujících podle pěti kritérií: 

1. Úvod do problematiky práce, systematičnost a práce s odbornou literaturou
2. Metodika výzkumu
3. Zpracování výsledků a výstup práce
4. Zpracování prezentace s důrazem na přehlednost a čitelnost
5. Způsob prezentace, vystupování a kontakt s publikem

V kategorii bakalářského studia se na prvním místě umístila Lucie Paulusová s prací Zkušenosti žen s indukovaným porodem z důvodu potermínové gravidity. Druhé místo obsadila Pavla Josková s tématem Kompetence sociálního pracovníka ve službách pro seniory a třetí příčku získala Adéla Říhová s prací Přednemocniční péče u dětí s poruchou autistického spektra.

V magisterském studiu zvítězila Bc. Lucie Bajerová s prací Práce sestry s životním příběhem u dospělé osoby s mentálním postižením a jeho pečujícím. Druhé místo patřilo Bc. Barboře Cejpkové za práci Identifikace faktorů ovlivňujících fluktuaci nelékařských zdravotnických pracovníků ve vybraném zdravotnickém zařízení a třetí místo obsadila Bc. Ilanit Evchev s tématem Sexuální obtěžování u sester: scoping review.

Fakulta zdravotnických studií gratuluje všem zúčastněným studentkám k vynikajícím výkonům a přeje jim mnoho úspěchů v dalším studiu i budoucí profesní praxi. Výherkyně dále vystoupí na Celostátní vědecké konferenci, která se bude konat 24. 4. 2024.

Únorovou lekci předporodních kurzů na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice navštívila redaktorka Českého rozhlasu Šárka Rusnáková. 

Zajímala se nejen o náplň kurzu, o to jak ho budoucí maminky vnímají, ale také o naše studentky, které se do kurzu aktivně zapojují. Další otázky směřovaly na náš studijní program Porodní asistence a uplatnění absolventů v Pardubickém kraji.

Předporodní kurzy se na fakultě konají téměř každý měsíc a skládají se ze 3 lekcí. Další lekce se uskuteční 10.4.2024. Více informací o kurzech a způsobu přihlášení na Kurz předporodní přípravy | Univerzita Pardubice (upce.cz)

Děkujeme za milou návštěvu a těšíme se na reportáž na rádiu Český rozhlas Pardubice i Český rozhlas Radiožurnál.

Dvakrát získala titul Nejúspěšnější raketová modelářka planety. Viktorie Tržilová, absolventka Fakulty zdravotnických studií a sálová sestra se specializací na porodnictví, se svému koníčku věnuje už sedmnáct let.

Jak vypadá raketový model?
Existuje více kategorií. Máme malé, klasické rakety, se kterými se létají takzvané časovky. Časoměřiči sledují model dalekohledem a vyhodnocují, jak dlouho je ve vzduchu. Používáme také výškové modely, u kterých se hodnotí výška letu. Potom máme také věrné kopie raket postavené podle originálních plánů z NASA nebo leteckých společností. U nich se hodnotí barvy, znaky a také samotný vzhled rakety ve vzduchu nebo jak letěla. Takže když se v reálu dělila na dvanáct kusů, tak i my ji během soutěže musíme ve vzduchu na tolik částí rozdělit.

Do jaké výšky může model rakety vyletět?
 Když létáme časovku, má motor dobu tahu kolem dvou a půl vteřiny a vyletí zhruba do výšky 250-300 metrů. Když se soutěží ve výškové kategorii, kde mají rakety větší výkonnost motorů, je to i kolem 700-800 metrů. Výšku vzletu raket měří malé elektronické zařízení zvané altimetr, které funguje na principu vztlaku vzduchu.

Jak může let modelu ovlivnit počasí?

Hodně. Stejně jako parašutisté využíváme termické proudy, které nám nesou modely. Poznáme je tak, že o pár desetin stupně stoupne teplota. Náš tým se to naučil pozorovat jen podle větru, kdy ten proud už cítíme jako by šel proud z fénu. To je ten moment, kdy ideálně odletět. Sledujeme i ptáky. Zjistili jsme totiž, že to jsou docela lenoši a mnoho z nich se ve vzduchu jakoby jen vozí – přesně v tom místě je termický proud. Také sledujeme díry v mracích, kudy prostupuje sluníčko, protože tam také stoupá termika.

Postavit raketu určitě trvá velmi dlouho…
Záleží na tom, jaký je to model. Pokud se vyvíjí nová maketa, včetně plánů, tak je to práce i na rok až dva. Když stavíme makety, které už jsme někdy předtím dělali, trvá to asi půl roku. Běžné modely máme postavené do pár hodin.

A jak vypadají závody?
 Občas nám lidé říkají, že jenom sedíme v dílně a něco lepíme, ale ono to tak úplně není. Je to sport v pravém slova smyslu. Máme k dispozici tři starty s tím, že na mezinárodních závodech můžeme na ty tři starty použít pouze dva modely. Model rakety odpálíme a pak běžíme za ní. Musíme ji totiž zase najít, abychom mohli nastoupit do všech tří kol. Závodíme proto na starých letištích nebo na loukách. Ideálně tam, kde zrovna neroste kukuřice, ta bývá takovým naším nepřítelem. Už se nám stalo, že jsme během závodu běhali v kukuřici s českou vlajkou na tyči a dalekohledem jsme pozorovali a naváděli kolegy, zda mají hledat vpravo nebo vlevo, abychom model vůbec někdy dostali zpátky.

Stává se třeba, že lovíte raketu u někoho na zahradě?
 I to se stává a pravidelně. Po zazvonění si ji musíme na té zahradě vyzvednout. Když jsme byli na závodech v Rumunsku, nastala vtipná situace. Raketa přistála do jedné zahrady a kluci nám odtud volali, že na ně paní pustila psy. Když jsme tam přijeli s policejním doprovodem, který měl na mistrovství Evropy službu, byl tam jen jeden hodně naštvaný jezevčík. Policisté to ale vzali zodpovědně a fakt s námi šli dovnitř a trvali na tom, že nám paní musí raketu vydat. Takže to dobře dopadlo.

Jak takový model vypadá po dopadu? Není rozbitý?

V ideálním případě je model funkční, protože má návratové zařízení – například padák. Pokud vše dobře dopadne, otevře se jak má, tak se s ním nic nestane. Z nás v Krupce máme ale také takovou galerii trosek, kde jsou modely, které nám třeba shořely. To se bohužel stává. Stalo se mi to třeba na mistrovství Evropy, kvůli chybě v motoru, kterou udělal výrobce a já ji nemohla ovlivnit, mi raketa bouchla. Moje půlroční práce tak byla najednou v troskách.

Proč jste se rozhodla právě pro raketové modelářství?
 Byla to celkem náhoda. Chodila jsem do první třídy, když mě moje paní učitelka, která je manželka šéfa reprezentace, pozvala do klubu u nás v Krupce. Jen ať se tam přijdu podívat. Přišla jsem a dalších sedmnáct let jsem neodešla. I přesto, že moje maminka doufala, že bude mít doma malou klavíristku nebo baletku. Rozhodně nepočítala s tím, že sebe i ji navlíknu do holin a půjdeme někam na pole. Náš sport nemá žádné limity v počasí, lítáme i za deště. I když má raketové modelářství do té její představy daleko, nakonec ji to baví a cestuje se mnou.

Jaké země jsi díky tomuto koníčku navštívila?

Bulharsko, Srbsko, Rumunsko, Polsko, Slovinsko a další země východní Evropy, kde se odehrávají soutěže. V létě bylo mistrovství světa v Americe, ale my jsme se rozhodli tam nejet, protože do letadla se nesmí s motory. Nemohli bychom si totiž být stoprocentně jistí výsledkem, jelikož nemůžeme použít naše osvědčená paliva.

Jaké úspěchy máš za sebou?

Nejvíce si cením titulu nejlepší žena planety, který jsem už dvakrát obhájila. A doufám, že budu mít možnost si ho obhájit na mistrovství v Srbsku.

Mohou se hodit zkušenosti z raketového modelářství při práci sálové sestry?
Na operačních sálech je určitě důležitá manuální zručnost. Zvlášť když chce člověk pracovat na ortopedii nebo na traumatologii. To je vlastně podobná dílna, jakou máme v klubu, spousty matiček, šroubků, vrtačky a pily. Takže se mi modelářská zkušenost rozhodně hodí.

Co vás na studiu nejvíc bavilo?
Nejvíc? Možnost praxí. Fakulta zdravotnických studií byla hodně otevřená tomu, abychom si sami mohli určit, kde chceme praxe vykonávat. Tím jsme měli šanci získat zkušenost na mnoha pracovištích. Já jsem se například v Praze dostala k operacím mozku a srdce, což bylo absolutně skvělé. Jsem moc ráda za tuhle šanci praktického rozvoje během studia. 

Text: Adéla Korečková  Foto: archiv Viktorie Tržilové

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.