Univerzita Pardubice Fakulta zdravotnických studií

Univerzita Pardubice

Zaměstnanci
|
Studenti
English

Publikace detail

Pokroky v léčbě autoimunitních neuropatií

Autoři: Ehler Edvard | Štětkářová Ivana

Rok: 2021

Druh publikace: článek v odborném periodiku

Název zdroje: Neurologie pro praxi

Strana od-do: 201-205

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Pokroky v léčbě autoimunitních neuropatií	Autoimunitní neuropatie vznikají na podkladě imunitní reakce vůči vlastní tkáni. Může se jednat o myelinovou pochvu, vlastní axon či cévní zásobení nervu - vaskulitidu. Pouze u některých neuropatií je známa protilátka (např. GQ1b u Miller-Fisherova syndromu), u jiných se autoprotilátky předpokládají či se uvažuje o jiném mechanizmu autoimunitní reakce. Akutní polyradikuloneuritidu je nutno razantně léčit ihned po pečlivém stanovení diagnózy. Používá se plazmaferéza a intravenózně podané imunoglobuliny. Kortikoidy jsou kontraindikovány. U chronické zánětlivé polyneuropatie se terapie zahajuje indukční léčbou – intravenózní podání plné dávky imunoglobulinů, intravenózní aplikací kortikoidů či perorální léčbou kortikoidy s dosažením účinné dávky 1-2 mg prednisonu na kilogram hmotnosti. V poměrně řídkých případech se využije plazmaferéza či adsorpce plazmy. Častěji se aplikují imunoglobuliny subkutánně. Pro udržovací léčbu se používají kortikoidy, imunoglobuliny subkutánně či intravenózně a kombinace s imunosupresivy, které šetří dávky obou skupin léků. U forem neuropatie s protilátkami třídy IgG4 se používá monoklonální protilátka rituximab. V léčbě multifokální motorické neuropatie se daleko nejčastěji používají imunoglobuliny (intravenózně či subkutánně) a přes výrazné nežádoucí vedlejší účinky jen krátce cyklosfosfamid	autoprotilátky, polyradikuloneuritida, imunoglobuliny, plazmaferéza, kortikoidy
eng	Progress in therapy of autoimmune neuropathies	Autoimmune neuropathies develop on the ground of immune reaction against own tissue. The tissue can be myelin sheath, proper axon or vascular supply – vasculitis. In only few neuropathies the antibody is known (e.g. GQ1b in Miller-Fisher syndrome) and in other neuropathies the autoantibodies are suspected, or some other autoimmune reaction is considered. Corticosteroids are contraindicated. In chronic inflammatory polyneuropathy the treatment begins with induction therapy – intravenous application of immunoglobulins or oral medication with corticosteroids with the target doses of 1-2 mg pro kilogram of body mass. In rare cases, plasma exchange or immune adsorption are used. More frequently subcutaneous application of immunoglobulins comes to use. For chronic medication corticosteroids, immunoglobulins (intravenously or subcutaneously) and combined with immunosuppressive, because of corticoid- or immunoglobulin-sparing effects. In variants with IgG4 class antibodies a monoclonal antibody rituximab is effectively used. In the treatment of multifocal motor neuropathy are immunoglobulins (intravenously or subcutaneously) most frequently in use. Looking to substantial adverse reaction is cyclophosphamide used only for a short period.	autoantibodies, polyradiculoneuritis, immunoglobulins, plasma exchange, corticosteroids