Zaměstnanci a studenti opět pomohou, přestože současná situace nepřeje společným hromadným akcím. Univerzita musela zrušit všechny podzimní i zimní kontaktní akce, a také oblíbené společné každoroční tvoření adventních věnců s výtěžkem pro Oblastní charitu Pardubice. Akci se ale lidé z univerzity rozhodli uspořádat v jiné podobě. Letos budou tvořit sami, a přece společně.

V univerzitní aule bude výdejní místo pro zájemce o materiál na adventní věnce. Zaměstnanci nebo studenti univerzity si mohou potřeby v určených hodinách vyzvednout a přímo na místě také přispět. Věnec každý vyrobí individuálně a bezpečně v soukromí. Děkujeme všem, kteří se rozhodnou pomoci.

Jsem zaměstnanec a chci tvořit

Jsem student a chci se zapojit

Tato akce je určena pouze pro zaměstnance nebo studenty, není veřejná. Děkujeme za pochopení. 

Říká, že pověst zdravotních sester utrpěla televizními seriály. Ty snížily prestiž této profese. A domácí porody by prý nemusely být tak časté, pokud by zdravotníci uměli mluvit s pacienty. Původně dětská sestra Eva Hlaváčková už skoro dvacet let učí na Fakultě zdravotnických studií. Stála u jejího zrodu a dýchala by za ni.

Je špatná komunikace hendikepem zdravotníků?

Ano. Je to velká slabina českého zdravotnictví.  Často si pacienti stěžují právě na komunikaci. Hodně to zdůrazňuji jak studentům v předmětu Zdravotnická psychologie, který učím na fakultě, tak zdravotníkům v kurzech Komunikace s pacientem, které vedu v rámci celoživotního vzdělávání.

Co studentům říkáte?

Že musí mít o pacienta zájem. Musí umět komunikovat doslova celým svým tělem. Je důležité, aby si uvědomili, že k lidem promlouvají verbálně i neverbálně. Verbální komunikaci se můžeme naučit, ale přesto vyzní falešně, pokud neladí s neverbální komunikací. Nezájem může být vidět v očích, v mimice obličeje, že máme naspěch, nebo když k pacientovi přijdeme neupravení.

To by měl mít v sobě už uchazeč o studium, ne?

Určitě je výhoda, když to v sobě má. Když je to extrovert, který má zájem o lidi, rád si s nimi povídá a umí jim naslouchat. Tohle je naprosto klíčové. Musí také chápat, že život je pestrý a názory lidí různé. Proto by zdravotníci neměli hodnotit a srovnávat. V jejich komunikaci je často znát mocenský a direktivní přístup, takzvaný rodičovský styl komunikace.

Tohle nesmíš, tohle musíš…?

…tohle je špatně a tohle nebudete dělat. My víme nejlépe, jak to máte dělat. Přesně takhle. Naopak je potřeba umět navázat vztah. Nemyslím hluboký citový, ale jako zdravotní sestra bych měla poznat hodnoty člověka. Co pacient chce a co potřebuje. Jsem přece pomáhající profese, tak mám pomáhat lidem, jak oni potřebují, ne jak potřebuji já.

Zdravotníci si málokdy uvědomují, jak velkou mají moc. A málo s ní umějí zacházet. Sestra má obrovskou moc vůči pacientovi a může ji zneužít už jen tím, že bude pacienta soudit. Stačí o něm říct, že nespolupracuje. Když mu dá tuto nálepku, tak se to s ním potáhne. Ovlivní to postoje a přístup ostatních. A přitom je to právě ona, která může spolupráci pacienta ovlivnit.

Tomu se říká empatie…

Empatie je hodně profláknuté slovo a každý se jí dost ohání. Hodně lidí si myslí, že empatie znamená usmívat se a být příjemný. Je to přitom docela složitý proces, který není jen o vcítění se do druhého, ale i o vmyšlení se do něj. Když se mám vmyslet do pacienta, tak o něm potřebuji něco vědět a napojit se na něj přes úplně obyčejné věci. I kdybych se ho měla jen zeptat, jestli má rád mátový čaj.

Je na místě humor v komunikaci?

Je to strašně důležitá věc. Může být i černý, ale je třeba vědět, kdy ho použít. Určitě je lepší komunikace s humorem než ta ve zdrobnělinách typu babičko, dědoušku, koťátko, moje zlatíčko… Když se mluví ve zdrobnělinách, je to mocenské. Zdravotní sestra si z dospělého člověka udělá dítě.

Jak společnost dnes vnímá zdravotní sestry?

Pohled na zdravotní sestry hodně ovlivňují média. To, jak a co se o nich píše, jak jsou, nebo nejsou vidět. Domnívám se, že sestrám hodně uškodila řada seriálů, které vykreslují sestru jako tu, která má neustále ruce v kapsách, chodí v botách na podpatku, moc rozumu nepobrala a řeší jenom vztahy. Už před revolucí Dietlův seriál Nemocnice na kraji města ukazoval zejména práci lékařů. Sestra v něm byla vylíčena buď jako hloupá holubička nebo uťápnutá puťka milující pana doktora. Mimochodem v tomto seriálu je krásně vidět, jak medicína, respektive role lékaře, byla ve vztahu k pacientům dominantní. Byl to nadřazený přístup jak vyšitý.

Utrpěla jejich prestiž?

Co se týče sociologických výzkumů, v posledním šetření Centra pro výzkum veřejného mínění v roce 2016 se sestra mezi 26 povoláními umístila na 3. pozici za lékařem a vědcem. Říkám studentům a studentkám, že si prestiž musí budovat. Nikdo jim ji zadarmo nedá. Sestra musí dokázat, že je rovnocenná partnerka lékaře, musí umět přijmout vyšší odpovědnost, musí si sama své profese vážit. Prestiž může ovlivnit ale i řada jiných faktorů. Např. současná koronavirová pandemie prestiž sester dle mého názoru zvýšila. Je mnohem více vidět jejich reálná práce, a té si lidé váží.

Mluvíme hlavně o sestrách… My ale máme na fakultě i jiné obory, které bych nechtěla nijak upozadit. Porodní asistentka je vnímaná jako samostatnější profese, má kompetence vést fyziologický porod, pořád o ně ale v praxi bojuje s lékařem. Záchranáři si už určitou prestiž získali. Jejich práce je atraktivní, akční, jsou to lidé, kteří se umí zviditelnit.

Máme na fakultě také obor Radiologický asistent. Tito zdravotníci stojí obvykle za přístroji, veřejnost o nich mnoho neví. Přitom dělají vysoce specializovanou práci. A další důležitý obor, Zdravotně-sociální pracovník. Jeho absolventi by mohli mít v praxi mnohem větší uplatnění, než v současnosti mají. Jsou připraveni propojovat oblast zdravotní a sociální, což u nás moc potřebujeme. Mohli by dobře fungovat v komunitách, tedy v místech, společenstvích, kde lidé žijí.

Sester je čím dál větší nedostatek. Jak stárne populace, bude jich potřeba mnohonásobně víc. Pomůže v tom tzv. kompetentní sestra?

Kompetence jsou důležité. Celosvětově se hovoří o rozšiřování kompetencí sester.  Podle výzkumů jsou sestry, které se cítí být kompetentní, v práci spokojenější. Už vzděláním získávají určité kompetence, tedy znalosti, dovednosti, zkušenosti a pravomoci. Když nastoupí do praxe, mohou získat další kompetence tím, že se vzdělávají celoživotně.

Sestra je ale stále hodně vnímaná pouze jako pravá ruka lékaře. I když my to dlouhodobě neučíme. Vedeme studenty k samostatnosti a zodpovědnosti. Při výuce studentům říkám: Lékař má svoji pravou a levou ruku, sestra má svoji pravou a levou ruku a za ty ruce se musí chytit ještě společně s pacientem a dalšími odborníky a vytvořit spolupracující tým.

V rámci projektu Kompetentní sestra pro 21. století, který vede děkanka fakulty docentka Jana Holá, se snažíme ve spolupráci s lidmi z praxe nastavit určitý model, podle kterého bude možné kompetence udělovat, přehodnocovat a rozvíjet, který bude propojen s celoživotním vzděláváním, osobním hodnocením a kariérním postupem sestry. Je důležité, aby zdravotní sestry viděly už na začátku své praxe perspektivu, že mají možnost se někam vyvíjet. To je může motivovat v profesi setrvat a může to motivovat i více mladých lidí, aby se chtěli věnovat tomuto povolání.

Jak je to nyní?

Záleží jak kde. Často zdravotní sestra po škole nastoupí k lůžku a stane se sestrou pro všechno, úklidem počínaje, vysoce specializovanou prací konče. Měla by mít možnost nějakého posunu, ne se zacyklit, jak to většinou bývá. Měla by se posunovat a získat jistotu v tom, že pro to, co dělá, má i kompetence.

Má dnes sestra někdy více znalostí než lékař?

Ve svém oboru, tedy ošetřovatelství ano, v medicíně ne. Měla by vědět více o pacientech, protože s nimi obvykle tráví více času.

Když budu například porovnávat porodní asistentku po ukončení studia na naší fakultě a lékaře po ukončení studia na lékařské fakultě, tak naše absolventka má určitě v oblasti fyziologického porodu víc znalostí a umí více věcí. Už během studia musí odvést 40 porodů a ošetřit stovku novorozenců po porodu. Má obrovské zkušenosti, v praxi ale dostává přednost lékař. A obecně je důvěra v lékaře větší. Přitom porodní asistentky mají dlouhodobě kompetence vést fyziologický porod samostatně, bez lékaře. Stále však nemají tolik prostoru, protože medicína si porody uchvátila. A straší, že když budou porody bez lékařů, tak ženy budou umírat.

Stejné to bylo i u záchranářů. Když začínali sami jezdit v sanitce, hned se v novinových článcích objevovaly palcové titulky, že lidé budou umírat, protože budou jezdit sanitky bez lékařů. Ve Finsku přitom tohle už dávno fungovalo. Záchranáři mají vysokoškolské vzdělání, i když to nejsou lékaři. Umí vyhodnotit situaci a rizika, umí se rozhodnout, kdy je nutné zavolat lékaře. Kompetence jsou také o zodpovědnosti a sebereflexi.  Vědět, kde moje kompetence končí. Ne vymezovat se, kdo je lepší.

Jsou zdravotní sestry finančně dobře ohodnoceny?

Určitě dnes lépe, než byly. Vždycky by mohly mít víc peněz na výplatní pásce, jejich práce je opravdu náročná. V porovnání s tím, co si vydělá například programátor, je jejich plat almužnou.

Jací odborníci teď zdravotnictví chybí?

Podle statistik jich chybí mnoho – praktičtí lékaři, zubní lékaři, nejvíce ale sestry. Uvádí se, že u nás je to asi 3 500 sester a porodních asistentek, ve světě cca 23 milionů.

Obecně bychom ale potřebovali odborníky dostat k lidem domů. Na tom je např. založena reforma psychiatrické péče. Co nejméně pacientů přijímat na lůžka do nemocnic. Podpořit je v jejich domácím prostředí a pomoci jim tak, aby dokázali samostatně fungovat. Odborníci v týmu – lékař, sestra, psycholog, sociální pracovník – půjdou za pacienty domů. Zlepší se tak dostupnost i koordinace péče. 

V případě porodu to ale neplatí…

Je pravda, že s porody doma nesouhlasím. Děti by měly přicházet na svět tam, kde existuje okamžitá zdravotnická péče. Rozumím tomu, že některé matky mají negativní zkušenosti s přístupem zdravotníků, a pak chtějí rodit doma. Sama jsem to zažila, když jsem šla rodit. Na sále mi otevřela porodní asistentka s rozzlobeným výrazem a přivítala mě větou: Ježíšmarjá další… V tu chvíli jsem si řekla, tak já snad jdu domů. Zdánlivě nevinná věta, kterou si porodní asistentka v pracovním stresu ulevila, mi zůstala v hlavě dodnes. Důležitá je tedy hlavně komunikace. Když se zdravotnický personál bude chovat lépe, minimalizujeme riziko domácích porodů. 

A zdravotníci nebudou muset ani „žasnout“ nad porodními plány.

To je opravdu červený hadr, já si na vás nesu zbraň a vedu s sebou ještě dulu, svoji ochránkyni. Odborníci to těžko vstřebávají. Vyvolává to zbytečný boj. Žena sice chodí před porodem pravidelně k lékaři, ten ji tělesně prohlídne, změří ji tlak, zváží. Ale baví se s ní někdo o tom, jak by chtěla rodit? Na co by se měla připravit? Co to všechno obnáší? Co píší na internetu? Není čas. Kdyby s ní někdo dlouhodobě komunikoval, kdyby jí řekl, tady jsou takové a takové možnosti, pojďme společně hledat tu, která vám nejlépe vyhovuje, nebude mít žena potřebu mávat papírem popsaným radami z internetu. Když bude zdravotník vstřícný a otevřený, většinou se s rodičkou nakonec domluví.

Byla jste u toho, když vznikala Fakulta zdravotnických studií. Jak jste začínali?

Začínali jsme před 18 lety, na tehdejším Ústavu zdravotnických studií. Bylo to na zelené louce. Na koleně. Šli jsme do neznáma, z mlhoviny vznikla planetka. S kolegy jsme nastoupili do rychlíku a svištěli formou „nezastavujeme, ať nemáme zpoždění“. Na jedné straně jsme nevěděli, do čeho jdeme, ale zároveň jsme měli jasnou představu o tom, jak by měla fakulta fungovat. Ke klíčovým zakládajícím osobnostem patřila dr. Jana Škvrňáková, která byla dlouho ve vedení, a profesor Arnošt Pellant, první děkan fakulty. Oba udělali spoustu práce a podnikli řadu kroků k tomu, aby fakulta vznikla, prospívala a my mohli vzdělávat své odborníky. A pomohlo nám mnoho osobností z tehdejší Krajské nemocnice Pardubice, ze Střední zdravotnické školy v Pardubicích a z univerzity.  Za všechny bych jmenovala tehdejší rektory profesora Jiřího Málka a profesora Miroslava Ludwiga. Náš rychlík jede pořád dál a já v něm. Jsem na fakultě už 18 let. Jsem srdcař. Někdy mám pocit, že na fakultě musím zemřít.

Jaké studijní programy byly ty první?

Byl to studijní program Ošetřovatelství s obory Všeobecná sestra a Porodní asistentka, jehož akreditaci jsme získali na konci roku 2001. Teprve pak mohl vzniknout Ústav zdravotnických studií.  Jejich příprava byla velice náročná, protože u obou oborů došlo v té době k velkým změnám ve vzdělávání. Hodně jsme spolupracovali s pardubickou nemocnicí. Na ni jsme byli úzce navázaní, bez ní by nevznikl žádný obor. V akreditaci studijních oborů Všeobecná sestra a Porodní asistentka jsme byli průkopníky. Naše obory byly Ministerstvem zdravotnictví ČR zveřejněny jako vzor pro další vzdělavatele. Na to můžeme být pyšní.

Kam jste se za osmnáct let posunuli?

Udělali jsme si jméno. Studenti mají trvalý zájem u nás studovat, lidé z jiných škol a z praxe nás berou jako důvěryhodnou organizaci, oslovují nás se zájmem o spolupráci, žádostí o názory, členství v odborných společnostech, radách. Mají chuť s námi spolupracovat, protože máme kvalitní obory, odborníky i absolventy. Mnoho absolventů je dnes našimi kolegy, z toho mám velkou radost.

V roce 2019 se Fakulta zdravotnických studií stala ve své kategorii Fakultou roku.

Moc mě to těší. Ty hlasy nám dali studenti a možná i absolventi. Toho si vážím.

Vaše fakulta se věnuje také výzkumu, například excelentní vědecký tým MUDr. Jana Vodičky.

Doktor Vodička působí jako přednosta na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku v Pardubické nemocnici. Dlouhodobě se zabývá čichem a má vynikající výsledky. Ale týmů, které dělají výzkum, je víc. Tým kolem děkanky Jany Holé řeší projekt Kompetentní sestra pro 21. století, kolegyně Jana Škvrňáková a kolega Vít Blanař se dlouhodobě věnují vyšetřování sluchu u novorozenců. Dlouhodobě se na fakultě zabýváme kvalitou a bezpečím zdravotní péče, kvalitou života. Máme řadu interních projektů, které jsou sice menší, ale mají významný dopad do praxe.

Do výzkumu se mohou zapojit i studenti. Problém je však ten, že u nás je magisterské studium v kombinované formě (dálkově), což komplikuje vědeckovýzkumnou činnost. Studenti pak nemají tolik času a prostoru, aby byli více na fakultě. Obrovská výhoda je naopak v tom, že mají úzké spojení s praxí a mohou z ní i do ní něco přinést.

Snažíte se přinášet na fakultu i zahraniční metody výuky?

Ano, zavádíme atraktivní metody, díky kterým se studenti lépe učí. Kdysi jsem byla v projektu, který byl právě zaměřený na tyhle metody, byli jsme i na stáži v Holandsku. Bylo to aktivní, dynamické učení, např. metodou učení založeného na řešení problému. Učilo se po skupinách 4-5 studentů. Museli diskutovat k určitému problému, který si sami nastudovali, byli vedeni k osobní odpovědnosti za výuku. Vyučující je jen usměrňoval, pomáhal jim dosáhnout stanovených cílů. Nestál před plnou posluchárnou a nepřednášel.

Jaké inovativní prvky už využíváte na fakultě?

Důležité je dobře studenty připravit na reálnou praxi. Zavádíme výuku a zkoušení formou simulací, při výuce záchranářů dlouhodobě využíváme tzv. modelové situace - spolupracujeme při nich i s integrovaným záchranným systémem a studenti řeší třeba i hromadná neštěstí. Studenti nižších ročníků dělají modely těm starším a naopak. Vše se velmi podobá reálné praxi. Mimochodem hraní rolí je v zahraničí velmi oblíbená forma výuky, dokonce fakulty často spolupracují s herci. Nebo dělají herce zdravotní sestry v důchodu, které mají zkušenosti. Například na 3. lékařské fakultě v Praze mají k dispozici profesionální herečku, která je schopná zahrát i zoufalou matku po smrti svého dítěte.

Simulačních center je ve světě celá řada. V Norsku jsem viděla kruhovou posluchárnu, po jejímž obvodu je postavené nemocniční oddělení, uprostřed technická místnost, z níž technik nastavuje parametry na simulátorech, a posluchárna. Práce studentů u lůžka je přenášena na obrazovku posluchárny, kde je ostatní mohou sledovat a následně jejich postupy analyzovat a hodnotit spolu s vyučujícími. A student sem může jít cvičit i sám. Tohle by se mi u nás také líbilo.

Na co jste na fakultě pyšná?

Především na lidi, kteří dělají fakultě dobré jméno. Je jedno, jestli to jsou zaměstnanci, studenti nebo absolventi. A pak na průkopnické projekty, které rozvíjíme, například již zmíněné modelové situace nebo supervize, které studentům pomáhají především v sebepoznání a v překonávání bariér. V neposlední řadě na kvalitní vybavení. Máme mnoho moderních cvičných modelů a pomůcek, včetně celotělových simulátorů dospělých i dětí, na kterých můžeme se studenty trénovat řadu reálných situací z praxe. V současné době připravujeme operační sál pro výuku perioperačních sester.

Jakým směrem by se fakulta měla ubírat dál?

Důležité je sledovat trendy, být v kontaktu s lidmi z praxe. Připravovat programy, které budou nejenom atraktivní pro studenty, ale také společensky potřebné. Musíme umět podchytit potřebu nových oborů, a nezůstávat jen u těch, které máme. Posílit vědu a posunovat výzkum tím směrem, jakým se posunuje společnost. Více využívat informační technologie, které ve výuce studenty baví. A my akademici? My se musíme naučit komunikovat s nejmladší generací Z a s generacemi, které přijdou po ní. Cesta není snižovat na ně nároky, to nemůžeme, protože zdravotnická profese je opravdu náročná. Můžeme se ale studentům více přiblížit, abychom jim lépe rozuměli.

Mgr. Eva Hlaváčková, Ph.D. (*1961)

Profesí dětská sestra a pedagožka. Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Pardubicích a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor Učitelství pro střední zdravotnické školy. Doktorské studium absolvovala na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice působila 8 let na pozici vedoucí katedry a 4 roky na pozici proděkanky. V současné době je garantkou celoživotního vzdělání. Ve své práci se zaměřuje na psychosociální souvislosti ošetřovatelské péče, kvalitu a bezpečí péče, kvalitu života a historii ošetřovatelství. Jejím největším koníčkem je zahrada, květinové vazby a byliny. Byliny pěstuje, sbírá, suší, nakládá, míchá a rozdává pod značkou Eviny byliny.

Tento text najdete v exkluzivním vydání 100. vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

Dovolujeme si Vás informovat o nových stupních opatření v oblasti omezení výuky na VŠ - model PES.

Aktuální epidemiologickou situaci bude MZ ČR mapovat pomocí rizikového skóre PES (protiepidemický systém): matice opatření link https://koronavirus.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/11/PES-Matice-opatreni-131120.pdf.

V návaznosti na tento model zůstává listopadová výuka na FZS v nastaveném režimu.

Stejně jako na jaře i nyní zamířily stovky studentů nejen do nemocnic, aby zdravotníkům pomohly zvládat situaci, kdy počet lidí nakažených covidem-19 neustále stoupá.

Do pomoci zdravotnickým a dalším zařízením nejen v kraji, ale i po celé republice se zapojili také studenti Fakulty zdravotnických studií pardubické univerzity.

„Řekla bych, že v současné chvíli je v nemocnicích spíš než po medicích daleko větší poptávka po ošetřovatelské péči. Tu jsou schopni zvládnout v podstatě všichni naši studenti a nejedná se jen o všeobecné sestry, porodní asistentky, zdravotnické záchranáře, ale i o radiologické asistenty a o zdravotně-sociální pracovníky. Ti všichni pomáhají v zařízeních už od září, nečekali jsme na vyhlášení pracovní povinnosti,“ popsala děkanka fakulty Jana Holá.

Studenti plní nejen své úkoly vyplývající z jejich povinné praxe, ale starají se i o covid pozitivní pacienty, působí v call centru i na odběrových místech. 

Jsou to jak studenti posledních, tedy třetích ročníků bakalářských nelékařských zdravotnických oborů, tak i všech ročníků oboru Zdravotně-sociální pracovník.

„Protože v tomto konkrétním oboru je na rozdíl od těch čistě zdravotnických ošetřovatelská péče v menším rozsahu, zrealizovali jsme u těchto studentů nad rámec jejich výuky zaškolení v základních ošetřovatelských úkonech, co se týká třeba manipulace s pacientem, podávání stravy a tekutin, stlaní lůžka a podobně,“ doplnila proděkanka fakulty Markéta Moravcová.

Fakulta má kolem osmi set studentů, v současné chvíli je v praxi více než 230 z nich. Jejich zařazení časově kopíruje pracovní dobu, která vyplývá z potřeby konkrétního pracoviště.

„Může jít o spektrum covidové jednotky, ale také mohou pracovat místo někoho, kdo je na ošetřovačce nebo sám nemocný, takže je naši studenti zastupují a pracují na různých pozicích. Na ambulancích tak drží ranní směny, u akutní péče u lůžka je to klasický třísměnný provoz,“ uvedla Moravcová s tím, že studenti praktikují nejen v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních, ale i v těch sociálních.

Čtyřicet hodin odborné praxe týdně

Například budoucí záchranář Martin Kubát v těchto dnech drží služby na oddělení ARO Chrudimské nemocnice. „Pracuji od začátku září, v rámci mé odborné praxe je to 40 hodin týdně.“ Adéla Klegerová, studentka oboru všeobecná sestra, zase třikrát týdně pomáhá v léčebně dlouhodobě nemocných: „Pracuji tady už třetí rok. Ve všední dny chodím na noční nebo beru víkendové služby denní i noční. Je to náročné, ale baví mě to.“

Děkanka fakulty Jana Holá vidí ale v praxi za těchto okolností také několik problémů.

Jedním je podle ní určitý chaos, který současný stav přináší, a to v komunikaci mezi fakultou a příslušným zařízením, kdy je potřeba určitý čas na vyjasnění, v jaké formě pomoci má student pracovat. Zda se bude jednat o praxi, pracovní povinnost nebo třeba dohodu o provedení práce.

„Studenti jsou pak jako figurky a jen čekají na ty správné pokyny. Někdy chvilku trvá, než společně sladíme noty, a student se tak může ocitnout v informačním vakuu, kdy přesně neví, co má dělat. Buď je informacemi zahlcen, nebo jich má naopak nedostatek. Navíc se může stát, že v rámci pracovní povinnosti si studenta z praxe může stáhnout kraj, do kterého podle svého bydliště patří, a pak je nutné určit, co má prioritu. Proto máme vlastní garanty praxe, kteří poté s každým studentem vše individuálně řeší,“ řekla Holá.

Také se přihodí, že se na přechodnou dobu musí z důvodu nákazy či karantény zavřít celé oddělení, takže je nutné přeorganizovat umístění studentů, což i pro ně může znamenat velkou zátěž.

„My komunikujeme hlavně se zařízeními, která jsou nám nejblíž či jsou našimi partnery jako třeba Nemocnice Pardubického kraje,“ dodala Moravcová. Nejvíc studentů z fakulty je podle ní z Pardubického kraje, takže případné větší nasazení studentů by povinnou praxí a výukou zahýbalo nejvíc.

„Pokud by byla uvalena pracovní povinnost na více než padesát procent studentů v ročníku a oboru, museli bychom přesměrovat nebo zrušit teoretickou i praktickou výuku. V tuto chvíli probíhá online nebo v malých skupinkách, studenti mají k dispozici veškeré studijní materiály a přednášky,“ uvedla Moravcová.

Nabízí se tak samozřejmě otázka, nakolik současná práce studentů ovlivní harmonogram akademického roku a nakolik by se mohla prodloužit standardní doba studia.

Komplikovaná situace je pro žáky posledních ročníků

„Je to komplikovaná situace, vždyť student posledního ročníku se také musí připravovat na závěrečné zkoušky. Na jaře jsme posouvali státnice, prodlužovali zkouškové období, kvalita výuky byla pracovní povinností snížena. Na druhou stranu plné zapojení studentů do praxe je dnes nezbytně nutné,“ řekla Holá.

Další problém vyplývá podle Holé z nynější atmosféry, která mnohým studentům přináší velký střet s realitou, bohužel občas i negativní.

„Nasazení našich studentů v praxi je zvlášť v současnosti nesmírně důležité, ale stalo se nám, že se třeba při prezentaci na sociálních sítích setkávají s obrovskou nevraživostí, až nenávistí. Na tom je vidět, jak je naše společnost polarizovaná. Máme tu popírače, kteří šíří různé dezinformace, a naši studenti jsou často vystaveni jejich slovním útokům,“ připustila Holá s tím, že na jaře i nyní proto fakulta otevřela supervizní linku, kde se snaží studenty podpořit. 

„U našich profesí se sice očekává jistá odolnost, ale po této zkušenosti vnímáme, že musíme studenty připravit i na to, jak může být jejich profese přijímána a jejich výkon dehonestován,“ vysvětila Holá.

I přes rostoucí počty nakažených a nejistou situaci vidí na fakultě i určité pozitivum.

„V souvislosti s covidem zjišťujeme, že se některé věci posunuly, třeba ve vnímání, že studenti mohou být platní, že jsou schopni spolu s akademiky rozjet call centrum v nemocnici, plně fungovat a zajistit něco, co by nemocnice ze svých personálních zdrojů nezvládla. Na jaře se všechno nastavovalo, bylo to pro každého neznámé a nové, teď můžeme jet podle nějakého schématu,“ sdělila Moravcová.

Fakulta zdravotnických studií pomoc studentů i akademiků v pandemii oceňuje. Na Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole nominovala Kateřinu Horáčkovou, která se věnuje zejména vzdělávání všeobecných sester. Spoluvytvářela a uváděla do provozu Covid Call Centrum v Pardubické nemocnici.

Nominovaným z řad studentů je Jiří Vaněk, student 3. ročníku oboru Zdravotnický záchranář, který pracoval na Dětské klinice ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, kde ve dvanáctihodinových denních i nočních službách pečoval o dětské pacienty jak s podezřením na nákazu koronavirem, tak i o covid pozitivní.

Zdroj: https://www.idnes.cz/pardubice

Fakulta zdravotnických studií získala na základě darovací smlouvy od litomyšlské nemocnice negatoskopy. 

Negatoskopy jsou skvělou výukovou pomůckou, protože pomáhají s lepší čitelností rentgenových snímků, usnadňují orientaci i stanovení diagnozy. Vedoucí oddělení radiologie Mgr. Anna Lierová, Ph.D. dodává, že negatoskopy jsou velmi vítanou pomůckou. Studenti oboru Radiologický asistent se budou moci ještě efektivněji připravovat na budoucí praxi. 

Studentská cena děkana za akademický rok 2019/2020 byla udělena celkem devíti studentům Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice.

Oceněni byli studenti napříč bakalářskými i magisterskými obory. Studentská cena děkana II. stupně je udělována za vynikající úroveň bakalářské práce a její obhajoby, doložená doporučením a zdůvodněním komise pro státní závěrečné zkoušky.  Oceněnému je přiznáno stipendium ve výši 8.000 Kč.

GRATULUJEME!      

#STUDUJFZS

Fakulta zdravotnických studií pod vedením PhDr. Kateřiny Horáčkové, Ph.D. a Mgr. Lucie Jiráskové představila unikátní program spolupráce s Nemocnicí Pardubického kraje, a.s.

Programu by se mělo účastnit všech pět nemocnic NPK, a. s. Na setkání s vedením Nemocnice Pardubického kraje v září hovořili zástupci Fakulty zdravotnických studií o novém způsobu vedení odborné praxe pro studenty oboru Všeobecná sestra. První setkání mentorů klinické praxe se zástupci fakulty proběhla v říjnu, kdy se všichni zúčastnění věnovali otázkám nastavení nového systému praxe.

Zásadní novinkou je takzvané stínování, kdy je každému studentovi přidělen jeden mentor, kterého bude student v jeho službách v nemocnici takzvaně stínovat, tedy kopírovat jeho služby. Studenti tak zažijí klasický nemocniční směnový provoz (denní a noční služby, víkendy).

Projekt je velmi podporován jak z řad vrchních sester, tak i z řad lékařů a vedení nemocnic. Podporu vyjádřili na zasedání kolegia děkanky FZS i pan primář chirurgického oddělení a zástupce přednosty Chirurgické kliniky, MUDr. Lukáš Sákra, Ph.D, i přednosta Kliniky ORL, MUDr. Jan Vodička, Ph.D., který  označil projekt za velice dobrý krok.

Fakulta od projektu očekává větší efektivitu odborné praxe a také spokojenost ze strany studentů. Nemocnice má příležitost saturovat nedostatek všeobecných sester a získat větší počet budoucích kolegů. Praxe by se měla stát více kvalitní a studenti by se měli zapojit tak, aby se cítili být běžnou a vítanou součástí týmu.

První takzvaná stínování budou probíhat v termínu od 2.11. 2020 do 8.1.2021.

Vážení studenti, absolventi, zaměstnanci, vážená veřejnosti,

Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice v rámci pomoci řešení koronavirové pandemie mimo jiné komunikuje se 

• zdravotně-sociálními zařízeními, které žádají o personální výpomoc,

• se subjekty, které centrálně organizují konkrétní formy pomoci.

Zapojit se může každý z nás, a proto jsme vytvořili prostor, kde sdílíme nejen instituce, které pomoc potřebují,  ale poskytneme vám informace o dalších možných formách pomoci a centrech, které ji organizují. 

Na vás je jen to jediné, ale zásadní rozhodnutí. CHCETE POMOCI?  Kde a jak můžeme pomoci

Fakulta zdravotnických studií pokračuje v podpoře nelékařských zdravotnických profesí kampaní  #MISTOVETVEMSRDCI. 

Chceme ukázat atraktivitu a smysluplnost vysokoškolského studia zdravotnických nelékařských oborů a vysokou uplatnitelnost našich absolventů na trhu práce. Formou rozhovorů, článků, reportáží a příběhů společně s námi nahlédnete do života zdravotníků.

Mgr. Jan Doležal, všeobecná sestra na Oddělení klinické a radiační onkologie

Jan vystudoval střední odbornou školu obchodu a služeb, a poté prakticky hned nastoupil do bankovního sektoru, kde zůstal celých 12 let. Práce ho přestala naplňovat a začal hledat jiný smysl toho, co dělá. Tehdy se rozhodl přihlásit dálkově do studijního programu pro vzdělávání všeobecných sester. 

Práce ve zdravotnictví se pro něj stala správnou volbou. V současné době pracuje na lůžkovém oddělení komplexního onkologického centra v Pardubické nemocnici, kde je dle svých slov součástí nejlepšího kolektivu, který ve zdravotnictví potkal.

Proč si vybral onkologické oddělení?

Během praxe na onkologickém oddělení věděl, že bude chtít svou kariéru zahájit právě tady. Onkologické oddělení má podle Jana ideální zázemí, skvělé pracovní prostředí a dle jeho představ tu funguje spolupráce sestra - lékař. Práce s pacienty je různorodá, člověk je konfrontován se smrtí, utrpením, ale i s nadějí, pokorou a šancí na úspěšné vyléčení z onkologického onemocnění.

Jaký byl nejhezčí moment v jeho studiu a kariéře?

Nejhezčí moment studia a dosavadní kariéry pro Jana bylo: „Když jsem si uvědomil, že jsem udělal správně a našel v sobě odvahu vydat se cestou poslání všeobecné sestry a vstoupit do zdravotnictví. Studium na FZS mně umožnilo dívat se na svět i na sebe jinak. Měl jsem určitou výhodu oproti čerstvým maturantům, že jsem si tento obor vybral až 15 let po maturitě, kdy jsem měl určité představy a očekávání. Také jsem věděl, že předměty, které se chystám studovat, jsou mi blízké a že práce s lidmi mě baví“.

Vzkaz pro budoucí studenty a studentky

„Budoucím studentům a studentkám bych chtěl vzkázat, že profesi všeobecné sestry se navrací společenská prestiž. Moderní sestra je samostatný, odborně vzdělaný člověk, se svými kompetencemi. Je to různorodé a náročné povolání, které najde na trhu práce vždy uplatnění a pokud hledáte vyšší smysl toho co děláte, bude Vás tato práce odměňovat pocitem, že jste někomu pomohli navrátit jeho zdraví, zkvalitnit nebo dokonce zachránit život“.

Ve své práci se Jan setkal i s lidmi, u kterých byla rakovina zachycena náhodně při jiném vyšetření. V některých případech sehrála důležitou roli partnerka pacienta, která si na partnerově těle všimla něčeho neobvyklého a trvala na podrobném vyšetření u lékaře. „Vzhledem k tomu, že říjen je měsícem rakoviny prsu, chtěl bych apelovat na všechny ženy, aby v této náročné době nepodceňovaly preventivní vyšetření prsu, a pokud zrovna nemohou navštívit svého praktika nebo jiné odborné pracoviště, proveďte samovyšetření prsu doma. Návody a postupy jsou k dispozici na mnoha webových serverech“.

 #STUDUJFZS

Fakulta zdravotnických studií pokračuje v podpoře nelékařských zdravotnických profesí.

Chceme ukázat atraktivitu a smysluplnost vysokoškolského studia zdravotnických nelékařských oborů a vysokou uplatnitelnost našich absolventů na trhu práce. Formou rozhovorů, článků, reportáží a příběhů společně s námi nahlédnete do života zdravotníků.   

Bc. Tereza Vašíčková, absolventka Fakulty zdravotnických studií v oboru Porodní asistentka.

Pracuje na oddělení šestinedělí ve šternberské nemocnici i v neziskové organizaci Loono. Momentálně v rámci praxe učí na VOŠ všeobecné a dětské sestry, kterým se snaží ukázat, že na svou práci mohou být hrdé.

Proč se Tereza rozhodla pro obor Porodní asistence?

K oboru porodní asistence ji zavedla velká náhoda. Vždycky chtěla pracovat v nemocnici, takže prvotní myšlenky na gymnáziu byly o medicíně. Tereza říká: „Když jsem ale byla na Gaudeamu v Brně, potkala jsem zástupkyni z Univerzity Pardubice, která mi vyprávěla o oboru porodní asistentka. No a měla jsem jasno. Nakonec jsem po maturitě nastoupila do Pardubic a začala jízda, kterou jsem si nikdy předtím nepředstavovala.“

Loono a jejich osvěta  

Tereza je velmi aktivní, pokračuje v magisterském studiu Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy na Univerzitě Palackého, současně pracuje na oddělení šestinedělí v Nemocnici Šternberk a je také takzvanou „loonogirl“, tedy školitelkou v neziskové organizaci Loono. Loono je nezisková organizace, která šíří povědomí o prevenci vážných nemocí. Tereza dodává: „V současné době jsem školitelka Loono, a přestože teď nemůžeme školit lidi face to face, snažíme se alespoň pomoci webinářů online. Loono je pro mě jedna z nejlepších zkušeností. Díky Loono jsem měla možnost mluvit o porodnictví v rámci rozhovorů a samozřejmě šířit prevenci mezi lidmi“.

Nejhezčí moment kariéry

Jako nejhezčí moment kariéry hodnotí Tereza úplně první porod, který odvedla sama. Chvíle, kdy už vše řešila úplně sama, mentorka pouze tiše dohlížela a nijak její práci a komunikaci s klientkou nenarušovala. Zároveň za nejhezčí momenty považuje být u toho, kdy se z ženy a muže stanou rodiče: „Je to něco, co každý nemá možnost zažít a já jsem v tu chvíli tam jenom pro ně. Ale každý den, kdy odcházím z práce s tím, že jsem byla dobrou porodní asistentkou na oddělní šestinedělí, je pro mě odměnou a skvělým momentem.“

Profesní život a cíle

Ve svém profesním životě by chtěla Tereza pracovat na porodních sálech, což by se jí mohlo brzy splnit. Chtěla by se věnovat i vzdělávání porodních asistentek a všeobecně ošetřovatelství. Chtěla by, aby se studentky porodní asistence více sjednotily, což je projekt, na kterém již aktuálně pracuje. Není to ale vůbec jednoduché, jelikož studenti mají času málo, což je i v současnosti kvůli koronaviru ještě složitější. Tereza doplňuje: „Byla bych ráda, kdyby studenti nelékařských oborů více spolupracovali se studenty lékařství. Ráda bych také viděla ve výuce více simulačních metod. Právě tam by mohli spolupracovat napříč obory a vyzkoušet si jaké je to společně kooperovat“.

Proč studium na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice?

Tereza je z Moravy, ale chtěla studovat v jiném městě, zároveň ale nechtěla do příliš velké Prahy. Pardubice pro ni byly jasná volba. Fakultu by pro studium jednoznačně doporučila: „Fakulta se snaží na sobě neustále pracovat, za což jsem velmi ráda, a nemá okolo sebe tu bublinu pozlátka jako některé velké univerzity. Jsem nadšená také z nových prostor pro fakultu, které se do budoucna plánují. Studium ošetřovatelství vám sice něco vezme, ale hodně dá, a to nejen vědomosti, ale i zkušenosti a třeba i přátelství.“ 

#STUDUJFZS