Právě vychází nové číslo univerzitního časopisu MY UPCE! I tentokrát nabízí inspirativní rozhovory se studenty, pedagogy a absolventy. Ve fotoreportáži se ohlíží za historicky prvním srazem absolventů naší univerzity a přináší i pozvánku na pravidelné debaty se zajímavými osobnostmi.

Víte, jak sestavit dron? Že náš student zkoumá, jak efektivně doručovat zásilky pomocí nákladního kola? Že se dají recyklovat látky ze zdravotnického odpadu? Že vás vývoj radarů může přivést třeba do Vietnamu? A proč si studentka z Japonska vybrala pro svůj Erasmus studijní pobyt právě Univerzitu Pardubice? Že nevíte? Odpovědi hledejte v novém čísle univerzitního časopisu.

Ulovíte ho ve stojanech MY UPCE na vybraných místech univerzity a listovat jím můžete také online. Přejeme vám příjemné čtení!

Univerzita Pardubice se i letos připojila k iniciativě Evropský týden udržitelného rozvoje (ETUR), která propojuje vzdělávání, komunitní život a principy udržitelnosti. Tématem letošního ročníku je Odolnost a rovnováha. Zájemce čekají zajímavé akce i workshopy.

Od 18. 9. - 8. 10. 2025 se už potřetí na univerzitách po celé zemi uskuteční desítky workshopů, diskusí, swapů, sběrových kampaní i sportovních a vzdělávacích aktivit pro studenty, zaměstnance i veřejnost. 

Na Univerzitě Pardubice se zájemci mohou zapojit např. 24. a 25. 9. v rámci otevření a exkurze v Ústavu environmentálního a chemického inženýrství do udržitelné aktivity SWAP před recepcí Fakulty chemicko-technologické. Od 9 do 16 hodin je možné darovat oblečení, domácí textil, doplňky, hračky apod. Exkurze proběhne mezi 12:00 a 16:00.

Součástí týdne na UPCE je také největší popularizační akce Noc vědců 26. září nebo jednotlivé aktivity na šesti fakultách univerzity, včetně Fakulty restaurování v Litomyšli. Více informací najdete na Evropský týden udržitelného rozvoje na UPCE 2025.

Tématem letošního ročníku je „Odolnost a rovnováha“ jako schopnost nacházet udržitelný přístup k sobě samému, ke společnosti i životnímu prostředí. Univerzity ukazují, že udržitelnost se netýká jen ekologie, ale také duševního zdraví, rovnováhy mezi studiem a prací, zdravého životního stylu nebo aktivní účasti v komunitě.

Akce v rámci ETUR probíhají ve spolupráci s místními organizacemi, odborníky z praxe i neziskovými iniciativami. ETUR se díky tomu stává nejen příležitostí k získání nových poznatků, ale i k prohloubení vztahů mezi univerzitami a jejich okolím.

Více informací o ETUR 2025 najdete na webových stránkách jednotlivých univerzit a na portálu: https://sustain.muni.cz/o-nas/kdo-jsme-a-co-delame/projekt-unilead/etur_unilead.

Milé studentky, milí studenti,

jsem rád, že jste si vybrali právě naši univerzitu. Vstupujete do období, které může změnit celý váš život. Na naší univerzitě nejde jen o získávání potřebných znalostí a dovedností, ale také o překonávání nových výzev, rozvíjení sebe sama, navazování nových přátelství a budování budoucnosti, na kterou budete pyšní. Každý z vás má jedinečný potenciál, který zde můžete dále prohlubovat. Nebojte se výzev, hledejte nové cesty a věřte ve své schopnosti. Najděte svoji identitu!

Jsme tu, abychom vás na této cestě podporovali a inspirovali.

Těšíme se na vše, co společně dokážeme. Přeji vám hodně štěstí a úspěchu v oboru, který jste si vybrali.

Prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice

Ke stažení zde:

Řád celoživotního vzdělávání Univerzity Pardubice

Už za měsíc se celé Česko přesvědčí o tom, že věda nemusí být jen výsadou vědců a vědkyň v laboratořích. Poslední pátek v září bude po roce opět patřit Noci vědců, největší popularizační akci svého druhu. Pestrý program pro všechny generace nabídne rekordních minimálně 135 institucí v 73 městech – od Třince po Karlovy Vary. Návštěvníky čekají interaktivní pokusy, napínavé projekce, workshopy i přednášky nabité překvapivými objevy. To vše zastřeší v pátek 26. září téma Bohatství. Program akce je zdarma. 

„Bohatá je jen ta společnost, která naplno využívá bohatství mysli. Dnes více než kdy jindy jde o to, jak zacházíme s naším kulturním a přírodním bohatstvím a jak využíváme technologie ke svému rozvoji. Věda a výzkum jsou nedílnou součástí našich životů, a proto chceme letos poukázat hlavně na nekonečnou rozmanitost bádání,“ říká Dana Kardová z Vysoké školy chemicko-technologické, členka týmu národního koordinátora letošní Noci vědců. Organizátoři tématem odkazují také k 700. výročí zahájení ražby prvních českých zlatých mincí, které českým zemím zajistily nebývalý rozvoj a bohatství. 

Když se spojí školy, vědecká centra, muzea i firmy

Noc vědců, která v roce 2024 poprvé překonala návštěvnost sto tisíc lidí, se letos rozšíří do dalších osmnácti měst a obcí. Vůbec poprvé si program akce užijí i lidé v Jeseníku, Dobrušce, Litomyšli, Pelhřimově nebo v Hodoníně. „Celkem se na programu bude podílet více než sto třicet institucí a firem, což je pro nás k dvaceti letům Noci vědců v Česku největším dárkem. Dlouhodobě se nám daří zapojovat více středních škol a technologických a výzkumných firem, které v rámci programu zpřístupňují své provozy. Druhým rokem cíleně posilujeme program i na vzdálených základních a středních školách, které leží v okrajových oblastech republiky nebo nemají dobrou dostupnost k vědeckým institucím,“ dodává Dana Kardová. V posledních letech se do Noci vědců zapojují i veřejné knihovny nebo inovační a vzdělávací centra. Největší programovou nabídku dlouhodobě zaštiťují veřejné vysoké školy, které celou Noc vědců také koordinují. Od počátku akce program obohacují i hvězdárny a planetária, science centra či pracoviště Akademie věd ČR. 

Je libo přednášku, zlacení mincí nebo únikovku? 

Program Noci vědců už dávno nenabízí jen vědecké pokusy a prohlídky laboratoří. Na webu akce si může každý vytvořit doslova svůj program na míru. Organizátoři se snaží každý rokem program posouvat dále. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze nabídne například koncert ChemChóru, u Olomouce si můžete prohlédnout bunkr nebo poznat bohatství krve a v Třinci navštívit provoz železáren. Návštěvníci v Ostravě budou moci diskutovat s Rastislavem Maďarem a zažít únikovku Honba za pokladem, v Pardubicích bude možné odlít si vlastní zlatou pečeť. „Ačkoliv do programu stále přibývají další položky, už nyní si mohou návštěvníci na webu vybírat ze stovek programových bodů nebo se registrovat na exkurze a přednášky s omezenou kapacitou. I s ohledem na rozšíření Noci vědců do dalších měst počítáme letos opět s rekordní návštěvností, a proto by neměli zájemci s registracemi otálet,“ doplňuje Ondřej Martínek z Univerzity Palackého v Olomouci, další člen organizačního týmu.

20 let Noci vědců – turistická známka i změna názvu akce

Noc vědců si letos připomíná významné výročí. V roce 2005 se uskutečnil její první ročník. „Shodli jsme se, že největší oslavou kulatých narozenin je samotná akce a desítky tisíc návštěvníků, kteří se dozvědí něco nového nebo se nadchnou pro vědu. Přesto jsme si nadělili alespoň symbolickou připomínku tohoto výročí v podobě výroční turistické známky upomínající na toto jubileum,“ láká Ondřej Martínek. Tradiční sběratelský artikl a upomínka na návštěvu zajímavých míst a událostí bude v den konání akce k zakoupení u vybraných pořadatelů a na vybraných e-shopech, na některých místech pak bude k dostání v doprodeji.

Další velkou chystanou novinkou je změna názvu akce od roku 2026, kdy se Noc vědců přejmenuje na Noc vědy. „Plánovaná změna názvu reflektuje jak společenskou poptávku po genderově neutrálním pojmenování, tak přesvědčení organizátorů, že změna názvu akce nijak nemění její charakter a dlouhodobé poslání, jímž je propagace vědy a výzkumu ve všech jejích podobách,“ dodává Dana Kardová. 

Česká Noc vědců je i letos součástí European Researchers’ Night, celoevropské akce podporované Evropskou unií s cílem propojit vědu a společnost a zvýšit zájem mladých lidí o vědu. Evropská noc vědců se koná ve 23 zemích, přičemž česká Noc vědců je co do rozsahu vůbec největší. V letošním roce byla Noc vědců podpořena MŠMT a programem Marie Skłodowska Curie Actions s projektem METAMORPHOSIS v rámci výzvy HORIZON-MSCA-2023-CITIZENS-01.

Kompletní program akce, který je tradičně volně přístupný, najdou zájemci na webu Noci vědců na začátku září. Program na Univerzitě Pardubice je již na webu zveřejněn.

26. srpna 2025

Ondřej Martínek
Zástupce národního koordinátora Noci vědců

 

Vědci i sami vysokoškoláci Univerzity Pardubice zpestřili program Sportovního parku atraktivním populárně-naučným programem na stanovišti s názvem Science Point.

Univerzita Pardubice návštěvníky provedla světem moderní vědy hravou formou – pomocí zábavných ukázek, kvízů i interaktivních demonstrací z různých oborů. V univerzitním stánku měly děti možnost vyzkoušet i pohybové aktivity.

Nedílnou součástí Sportovního parku je univerzita už řadu let. Podívejte se, co všechno jsme letos během celého týdne na našem stanovišti zažili.

Vysoké školy mají v příštích 12 letech získat navíc zhruba 13 miliard na nelékařské zdravotnické obory. Nedávno o tom rozhodla vláda. Slibuje si od toho navýšení počtu studentů minimálně o pětinu. Opatření má do budoucna řešit hrozící nedostatek zdravotních sester a dalších nelékařských profesí. Asi 30 tisícům zdravotníků se blíží důchodový věk. Nabírat víc studujících proto plánuje i univerzita v Pardubicích.

Zájem o studium nelékařských zdravotnických oborů je dlouhodobě vysoký a počty uchazečů se rok od roku zvyšují. Ukazují to aktuální data fakulty zdravotnických studií pardubické univerzity. Zatímco vloni zaznamenala 1380 přihlášek, letos to bylo kolem 1670 přihlášek. Ve finále ale škola nabrala asi každého čtvrtého zájemce. Z toho jasně vyplývá, že převis přihlášek byl enormní a větší než vloni.

Třeba i v nežádanějším oboru všeobecné ošetřovatelství, potvrdil proděkan FZS Jan Pospíchal. „Tam jsme letos měli 600 přihlášek a v minulém roce jsme uchazečů měli přes 450. Zde jich i bereme nejvíc, na všeobecné ošetřovatelství jsme přijali 122 studentů.“

Kromě toho také přetrvává velký zájem o obor zdravotnický záchranář. Uchazeči na něj letos poslali 250 přihlášek, zhruba stejně jako vloni, ke studiu se nakonec zapsalo asi 50 nováčků.

Pro víc studentů není místo

Fakulta víc zájemců přijmout nemůže, podle proděkana Pospíchala naráží na to, že nemají odpovídající prostory. Změnu by měla přinést až stavba nové budovy fakulty, do které by se mělo vejít 1100 studentů, o 100 víc než má fakulta nyní. Vzniknout má v areálu bývalé Telegrafie v lokalitě Nová Tesla naproti nemocnici. Mluví se o tom několik let, ale stavba za zhruba 200 milionů pořád nezačala.

Proděkan Pospíchal řekl, že skluz způsobilo několik problémů. Předně bylo nutné projekt přepracovat, protože se zjistilo, že budovu po bývalé Telegrafii nejde opravit a zachránit, takže bude muset jít k zemi a na jejím místě postaví úplně novou.

Další problém je v tom, že oproti původnímu plánu nebudou soutěžit demolici a následnou výstavbu fakulty jako jednu zakázku, ale museli ji rozdělit na dvě samostatné položky. Pokud ale vše půjde hladce, měly by demoliční práce na Telegrafii začít už letos na podzim a nová budova fakulty zdravotnických studií by pak mohla být hotová v roce 2027.

Autor: Ondřej Wolf, Český rozhlas Pardubice

Delegace se zástupci 17 českých vysokých škol, včetně rektora Univerzity Pardubice prof. Libora Čapka, se v Tchaj-peji setkala s více než 50 tchajwanskými partnery. Fórum vysokoškolského vzdělávání Tchaj-wan–Česko 2025 nabídlo prostor pro prohloubení stávající spolupráce. Studující z Tchaj-wanu tvoří v Česku početnou komunitu, v roce 2024 jich tu studovalo téměř 500.

Cílem dvoudenní návštěvy byla podpora meziuniverzitních vazeb, výměnných pobytů a společných projektů v oblasti vzdělávání, výzkumu i kultury. Tématem byly i atraktivní příležitosti pro české studenty, například letní školy, stáže či výměny hrazené místními univerzitami. 

Poté se zástupci univerzit přesunuli do japonské Ósaky na světovou výstavu EXPO, kde v českém pavilonu vrcholil Český národní den. V pátek 25. 7. se pardubická delegace představila na Dnu vzdělávání. Společnost Lipidica prezentovala unikátní metodu testování na rakovinu slinivky vyvinutou týmem analytického chemika prof. Michala Holčapka z Fakulty chemicko-technologické UPCE.

FOTO: Dům zahraniční spolupráce

/ROZHOVOR/ Dvaadvacetiletá Vendulka Stránská z malé vesnice Řetová u Ústí nad Orlicí právě dokončila studium záchranářství na Fakultě zdravotnických studií v Pardubicích. Její příběh začal nečekaně – v první třídě ji k tomuto povolání inspiroval film s Kevinem Costnerem. „Zatímco ostatní děti malovaly své budoucí povolání jako zpěvačky či kuchařky, já už tenkrát nakreslila záchranáře se sanitou,“ vzpomíná Vendulka. Dnes, o 15 let později, je jasné, že dětský sen se stal skutečností.

V rozhovoru pro Orlický deník otevřeně mluví o náročném studiu se 16 předměty v prvním ročníku, o tom, proč si jako žena v této profesi nemusí nic dokazovat, a odhaluje, že nejčastější výjezdy nejsou dramatické zásahy, ale běžné případy, kdy si lidé často pletou záchranku s taxi službou.

Vendulko, co vás přivedlo k záchranářství? Byla to náhoda, nebo dlouhodobý sen?

Byl to sen, který se ve mně zrodil už v dětství. V první třídě jsem viděla film Záchranáři s Kevinem Costnerem a naprosto mě to uchvátilo. Fascinovalo mě, že někdo může riskovat svůj život, aby zachránil druhého. Od té doby jsem se té myšlenky nepustila. Asi to bylo i tím, že mám od malička nemocnou mamku, nějak přirozeně jsem cítila, že chci být někdo, kdo dokáže pomoct, když je nejhůř.

Vzpomínáte si na konkrétní moment, kdy jste si řekla: Tohle chci dělat?

Ano. Kromě toho, že mě jako malou strašně ovlivnil právě ten film s Costnerem, si pamatuju i jeden konkrétní moment ze základky. Byla jsem ve třetí třídě a měli jsme malovat, čím chceme být, až vyrosteme. Holky kolem mě kreslily zpěvačky, kuchařky nebo gymnastky a já? Já už tenkrát namalovala záchranáře se záchrankou. Bylo to jasné rozhodnutí už v dětství, které mě nikdy neopustilo.

Jak reagovalo vaše okolí, když jste oznámila, že se chcete stát záchranářkou?

Moji nejbližší to vlastně věděli už od prvního stupně. Rodiče mě v tom vždycky podporovali, ať už šlo o volbu školy nebo třeba pomoc s učením. Prarodiče měli trochu obavy, hlavně kvůli náročnosti a rizikům, ale nikdy mi nedali žádnou „stopku“. Naopak, celá rodina mě v tom držela. Věděli, že když mě to jednou chytlo, tak mě to nepustí.

Jak náročné bylo studium? Co bylo nejtěžší - teorie, nebo praktická výuka?

Studium bylo někdy opravdu hodně náročné. Měli jsme třeba přednášky od devíti ráno až do půl osmé večer a to člověka vyčerpá nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Nejvíc mi pomohlo, že jsme měli skvělou partu. Vzájemně jsme se podporovali, učili se společně na nejtěžší zkoušky, drželi při sobě. Praxe jsem naopak vždycky milovala – ať už v nemocnici, nebo na záchrance. Vždycky jsem se na ně těšila. Byly to chvíle, kdy člověk viděl, že to všechno má smysl.

Měla jste během studia chvíle, kdy jste si říkala, že to nezvládnete?

Ano, měla – hlavně během zkouškového období, ale to měl asi každý. Nejvíc na mě dolehl první ročník, kdy bylo hodně teorie, málo praxe a obrovské množství předmětů. Měli jsme tehdy 16 předmětů, z každého zápočet, a z některých i ústní zkoušky. Byla jsem psychicky fakt nalomená, jestli na to mám… Naštěstí mě vždycky podrželi kamarádi a rodina. Vzájemná podpora byla obrovská a i díky nim jsem to zvládla. Jsem za to dodnes vděčná.

Jaký byl váš první kontakt s opravdovou záchrankou a pacienty?

Byla jsem hrozně nervózní. Mou první pacientkou byla starší paní s bolestmi na hrudi. Pamatuju si, jak se mi začaly potit ruce, když jsme vyjížděli, a nešly mi navléct rukavice. Ale tým mě hned po příjezdu na místo zapojil do chodu, dali mi prostor být součástí zásahu a zároveň mě podrželi. Neměla jsem vlastně šanci utopit se ve stresu, protože jsem musela hned fungovat. A to bylo vlastně dobře – člověk zjistí, že to zvládne.

Jak se cítíte jako žena v tradičně mužském prostředí?

Upřímně, dnes už mi ani nepřijde, že by to bylo vyloženě „mužské prostředí“. Naopak, na některých výjezdových základnách, kde jsem byla, dokonce převažovaly ženy-záchranářky. Je pravda, že fyzická zdatnost je důležitá, ale stejně důležité je umět komunikovat, myslet v klidu a spolupracovat – a to není otázka pohlaví.

Musíte si někdy dokázat, že na to máte fyzicky i psychicky?

Upřímně? Ne. Nepotřebuji si nic dokazovat. Buď cítím, že na tuhle práci mám, nebo ne. Tohle povolání se nedá dělat napůl. Člověk buď v sobě má to odhodlání nebo ne. Myslím, že spousta z nás to poznala už během prvního ročníku. Někomu bylo hned jasné, že na to má, jiný naopak rychle zjistil, že to není jeho cesta.

Čím se liší realita od představ, které jste měla před studiem?

Před studiem jsem měla trochu zidealizovanou představu, že jde především o vážnější zásahy. Až v průběhu praxí jsem si uvědomila, kolik rutiny a běžných výjezdů tvoří každodenní realitu. Záchranářina je hodně o komunikaci, empatii a schopnosti zvládat i zdánlivě obyčejné situace.

Jaké typy výjezdů jsou tedy nejčastější?

Nejčastější byly výjezdy k chronicky nemocným, starším lidem, pacientům s psychickými potížemi nebo třeba lidem s bolestmi zad. Překvapilo mě, kolik výjezdů je k případům, které nejsou akutní. Někdy mám pocit, že si lidé záchranku pletou s taxi službou. Volají ji i v případech, kdy by stačila návštěva praktického lékaře. Ale i v takových situacích se musíme zachovat profesionálně, bez ohledu na to, co si o tom osobně myslíme.

Jak se vyrovnáváte se stresem během výjezdů?

Jsem čerstvě po škole, takže zatím čerpám hlavně ze zkušeností, které jsem nasbírala během odborných praxí. V krizových situacích se snažím zachovat chladnou hlavu a držet se toho, co jsme se učili.

Jak si "čistíte hlavu" po těžkých případech?

Z praxe už vím, že je důležité si nepřenášet práci domů. Zatím jsem neměla případ, který by mě úplně rozhodil, ale i tak vnímám potřebu vypnout – třeba pohybem, hudbou nebo jen obyčejnou procházkou se psem. A taky pomáhá si popovídat s někým, kdo ví, o čem mluvím.

Kde se vidíte za pět let? Chcete se specializovat?

Za pět let bych se ráda viděla jako plnohodnotný člen záchranné služby, který má za sebou už hodně zkušeností z ostrého provozu. Pokud to půjde, ráda bych si dodělala specializaci.

Co by podle vás pomohlo zlepšit práci záchranářů?

Myslím, že by pomohlo větší povědomí veřejnosti o tom, kdy volat záchranku a kdy ne. Mnoho výjezdů je zbytečných, a tím se pak blokují kapacity pro ty, kteří pomoc opravdu akutně potřebují.

Změnila vás tahle práce jako člověka?

Určitě ano. Už během studia a praxí jsem si začala víc vážit zdraví, rodiny, běžných dnů bez komplikací a také práce lidí kolem sebe. Člověk díky téhle profesi rychle pochopí, že se všechno může během pár vteřin úplně změnit.

Co vás na práci záchranářky nejvíc naplňuje?

Ten pocit, že mám šanci být užitečná. Není nic silnějšího než vědomí, že můžu někomu pomoct v jeho nejhorších chvílích. I obyčejné poděkování od pacienta nebo jeho blízkých mě vždy moc potěší. Je to práce, která má smysl.

A stalo se, že byste naopak litovala?

Ne, nikdy. Jsou těžké momenty, ale i ty k tomu patří. Je to profese, která mi dává energii, směr a chuť se pořád zlepšovat.

Co lidé o záchranářích nevědí, ale měli by?

Možná si neuvědomují, kolik různých rolí v sobě záchranář musí skloubit. Jsou nejen zdravotníci, ale i psychologové, vyjednavači, nosiči, komunikátoři… A přesto všechno jsou jen lidé. I my máme svoje dny, svoje limity, a přesto dáváme do práce maximum. Za každým výjezdem je kus člověka a ne jen uniforma.

Jakou radu byste dala někomu, kdo o záchranářství uvažuje?

Ať do toho jde, ale ať si nic nenamlouvá. Je to krásná, ale náročná práce – fyzicky i psychicky.

Autorka: Kateřina Jaklová, Orlický deník
Rozhovor je dostupný na webu orlicky.denik.cz.

Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice získala akreditaci pro nový doktorský studijní program Zdravotní vědy.

Program je čtyřletý, otevřený v prezenční i kombinované formě, a je určen absolventům magisterského studia, kteří se chtějí věnovat výzkumu a odbornému růstu v oblasti zdravotnictví.

Národní akreditační úřad schválil program na dobu pěti let. Je postaven na propojení dvou oblastí – zdravotnických oborů a chemie – a vznikl jako odpověď na rostoucí potřebu kvalifikovaných výzkumníků v oboru.

O termínech přijímacího řízení budeme informovat, jakmile budou stanoveny.