Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

img_20190719_203455upr-tileup_147882.jpg

V rámci kampaně Nursing now Fakulta zdravotnických studií představuje tváře různých profesí v oboru Ošetřovatelství a Porodní asistence.

12. 5. 2020 vrcholí kampaň Nursing now, která má za cíl podpořit postavení zdravotních sester. V tento den uplynulo 200 let od narození zakladatelky moderního ošetřovatelství Florence Nightingale. Byla hrdinkou své doby, zlepšila zdravotnickou péči, pomáhala zachraňovat životy vojákům v krymské válce. I dnešní doba má své hrdiny...... 

 

Koronavirus je těžkou zkouškou nejen pro české zdravotníky. V první linii se ocitla
absolventka Fakulty zdravotnických studií


Mgr. Kristýna Pospíchalová,
staniční sestra kardiologického oddělení interní kliniky Pardubické nemocnice. 

A jaký je ten její příběh? "Nenápadná hrdinka dnešních dní".

 



Mgr. Petra Růžičková

dětská sestra na jednotce intenzivní a resuscitační péče pro větší děti
Dětská klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové

asistentka
Katedra ošetřovatelství Fakulta zdravotnických studií Univerzita Pardubice

 

V aktuálním medailonu chceme představit naši kolegyni a její cestu teoretické i praktické přípravy k oběma současným pozicím, které se ideálně doplňují.

 

    Nejprve tedy fakta:

    Vzdělání:

    • Střední zdravotnická škola v Opavě, obor dětská sestra.
    • Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice, obor všeobecná sestra, Bc.
    • Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě, obor Ošetřovatelství, Mgr.
    • Atestace v NCO NZO v oboru anesteziologie, resuscitace a intenzívní péči v pediatrii
    • Absolvovala kurzy Bazální stimulace, Mentor klinické praxe

    Praxe:

    • Dětské oddělení nemocnice Šumperk, standardní oddělení, následně jednotka intenzivní péče.
    • Vedoucí sestra dětského oddělení nemocnice Šumperk
    • Dětská sestra na jednotce intenzivní a resuscitační péče pro větší děti na Dětské klinice FN v Hradci Králové
    • Asistentka na Katedře ošetřovatelství FZS UPa

    Petře jsme položili tradiční otázky:

    Kdy, případně proč jste se rozhodla, že chcete pracovat ve zdravotnictví?

    Již od dětství bylo mým přáním a snem pracovat s dětmi, ale spíš jsem pomýšlela na profesi učitelky. Pro práci ve zdravotnictví jsem se rozhodla v podstatě až ve 14 letech, kdy jsem si vybírala budoucí povolání. Zaujal mě tehdy obor dětská sestra. Myslím, že podvědomě mě ovlivnila i vlastní zkušenost z dětství, kdy jsem poznala nemocniční prostředí a profesi sestřičky z pohledu hospitalizovaného dítěte.

     

    Co považujete za nejhezčí moment své kariéry?

     

    Nejhezčím momentem je samozřejmě uzdravení dítěte. Na jednotce intenzivní péče jsou často hospitalizovány děti v kritických stavech, kdy je jejich prognóza zpočátku velmi nejistá. Největším pohlazením na duši je, když pak odcházejí domů „úplně jiné děti“, plné radosti a úsměvu. U srdce samozřejmě zahřejí také děkovná slova rodičů za poskytnutou péči.

     

    Jak ovlivnilo vaší práci studium na FZS?

    Studium na FZS znamenalo velký posun v mé profesní kariéře. Získala jsem spoustu nových vědomostí a zkušeností, jak teoretických, tak praktických, které jsem mohla dál uplatňovat při své práci na oddělení. V současné době je to pro mě přínosem jak při výuce studentů na FZS, tak při předávání zkušeností studentům, kteří si plní praxi ve FN Hradec Králové. Dokončení studia mi pak otevřelo cestu pro možnost dalšího vzdělání a ovlivnilo mé rozhodnutí pracovat na FZS.

     

    Jakou změnu byste na svém pracovišti udělal, kdybyste měl kouzelný prsten?

    Na svém pracovišti bych si přála, aby se nám podařilo všechny děti uzdravit, aby se vracely ke svým rodičům a sourozencům bez trvalých následků, abychom nemuseli rodičům sdělovat závažné diagnózy a nevyléčitelná onemocnění. V rámci celého zdravotnictví to je dostatek spokojeného personálu, jak díky finančnímu ohodnocení, tak díky dobrým mezilidským vztahům na pracovišti. Aby se pozvedla společenská prestiž sesterské profese, rozdělily se role a kompetence na pracovišti, přestalo se diskutovat, zda má mít všeobecná sestra středoškolské či vysokoškolské vzdělání, neboť pro rozvoj zdravotnictví potřebujeme vzdělané sestry.

     



    Mgr. et Mgr. Oldřich Hošek

    vrchní sestra Oddělení klinické a radiační onkologie

    Pardubická nemocnice, Nemocnice Pardubického kraje, a.s.

    Oldřich Hošek odmaturoval v roce 2010 na Střední zdravotnické škole ve Svitavách. Po ukončení střední školy vystudoval obor Všeobecná sestra na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice, dále pokračoval v navazujícím magisterském studiu na téže škole, obor Ošetřovatelská péče ve vybraných klinických oborech se zaměřením na onkologii a paliativní péči a současně nastoupil jako všeobecná sestra na Oddělení klinické a radiační onkologie Pardubické nemocnice. Na tomto oddělení pracuje dodnes. Je absolventem 3 certifikovaných kurzů: Ošetřovatelská péče o pacienta se zavedeným portem, Peer program péče a podpory zdravotnickým pracovníkům, Strategie zvládání psychicky náročných profesních situací a Interní auditor ve zdravotnickém zařízení.

     

      V roce 2016 byl pověřen funkcí vrchní sestry na Oddělení klinické a radiační onkologie PKN, v závěru roku byl do funkce jmenován.

      V souvislosti s výkonem funkčního místa, tedy vrchní sestry, zahájil ve stejném roce dálkové studium magisterského studia na Vysoké škole Polytechnické v Jihlavě, Fakultě zdravotnických studií, obor Kvalita a bezpečná péče ve zdravotnictví. Současně po úspěšném absolvování studia získal specializaci Organizace a řízení ve zdravotnictví.

       

       

       

       

       

       

       

       

       

      Kdy, případně proč jste se rozhodl, že chcete pracovat ve zdravotnictví?

      Původně jsem se chtěl ubírat spíše technickým směrem.

      V době, kdy se rozhodovalo o výběru střední školy, vážně onemocněla moje babička. Zjistili ji onkologické onemocnění, kdy s přihlédnutím k jejímu věku a celkovému a internímu stavu, se nezahajovala kurativní léčba. Rozhodnutí byla zřejmě jasné, dráha ošetřovatelství. Zde jsem se asi nevědomky rekrutoval i pro obor onkologie.

       

      Co považujete za nejhezčí moment své kariéry?

      Upřímně přiznávám, že těchto momentů je mnoho. Jak z pohledu člověka, všeobecné sestry nebo nadřízeného.

      Opravdu příjemným momentem je chvíle, kdy pacienti u nás ukončují náročnou onkologickou léčbu, a opouštějí oddělení spokojení s poskytnutou péčí. Krásným momentem jsou děkovná slova pacientů  při vizitách za péči, která jim byla během hospitalizace od sester a lékařů našeho oddělení poskytnuta.

      K naší profesi neodmyslitelně patří i umírání a smrt, na onkologii tomu bohužel není jinak. Jsem rád, že kvalita péče o umírající je na našem pracovišti opravdu na vysoké úrovni. Může to znít bizarně, ale děkovná slova dostáváme i od pozůstalých.

      Možná za nejhezčí moment mé kariéry považuji i to, že přes nedostatek nelékařského personálu je mé oddělení plně saturováno. Převládají dobré a přátelské vztahy mezi celým zdravotnickým personálem, jako mezi partnery, kteří se bez sebe neobejdou. Bezesporu se domnívám, že právě toto naši pacienti vnímají.

       

      Jak ovlivnilo vaší práci studium na FZS?

      Otázku bych otočil, a to, jak jsem se díky studiu na FZS dostal ke své práci na onkologii. Jak praví jedno rčení „příklady táhnou“.  K oboru onkologie jsem začal mít vztah již při studiu na FZS díky výborné vyučující PhDr. Kateřině Horáčkové, DiS., a současnému našemu panu primáři doc. MUDr. Jaroslavu Vaňáskovi, CSc. Pakliže se Vám vyučující na daný obor či předmět plně věnuje, máte o něj většinou zájem i nadále.

      Velkou výhodou vnímám i fakt, že fakulta tehdy nabízela navazující obor se zaměřením na onkologii a paliativní péči. Výběr dalšího směru byl tedy jasný.

       

      Jakou změnu byste na svém pracovišti udělal, kdybyste měl kouzelný prsten?

      Přál bych si jako vedoucí pracovník nebýt svázaný finančním limitem, abych zajistil vše potřebné pro vážně onkologicky nemocné, abych zlepšil či zpříjemnil průběh jejich hospitalizace. Také bych měl v hlavě mnoho nápadů, jak zpříjemnit a zpestřit pracovní prostředí celému personálu, který se stará o těžce nemocné.

      Globálně bych si přál, aby veškerý personál ve zdravotnictví, který poskytuje péči, byl adekvátně odměněn.

       



      Mgr. Kamila Marková

      všeobecná sestra se specializací

      JIP chirurgických oborů Pardubická nemocnice, Nemocnice Pardubického kraje, a. s.

      Absolventka Střední zdravotnické škole v Písku, oboru zdravotnický asistent, vystudovala bakalářský obor v programu Ošetřovatelství, obor všeobecná sestra na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Navázala magisterským oborem Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech se zaměřením na onkologii.

      Po dobu studia na FZS pracovala na projektu v rámci studentské grantové soutěže s názvem Vztah reminiscenční terapie a depresivity seniorů. To bylo i téma její diplomové práce.

      Absolvovala akreditovaný kurz Reminiscence jako jedna z validačních technik.

      Během studia pracovala jako zdravotní sestra na zkrácený úvazek na radiologickém centru  Multiscan s.r.o., které je součástí komplexního onkologického centra Pardubického kraje.

      Po ročním působení na odd. chirurgie Nemocnice České Budějovice, přešla na  Centrální jednotku intenzivní péče chirurgických oborů Pardubické nemocnice, kde působí doteď. Práci na  JIP považuje za velice specializovanou, náročnou jak psychicky tak fyzicky, rozmanitou a zároveň zajímavou.

      Absolvovala Specializační vzdělání v oboru intenzivní péče ve FNHK.

      Ani Kamilu Markovou neminuly naše otázky.

      Kdy, případně proč jste se rozhodla, že chcete pracovat ve zdravotnictví?

      Zájem o ošetřovatelství jsem měla již na základní škole, kde jsem chodila do zdravotnického kroužku, který seznamoval s první pomocí, a kde jsme každým rokem rozšiřovali své znalosti. V rámci školy jsme jezdili na soutěže, kde jsme řešili různé modelové situace, což mě velice bavilo. S výběrem střední školy jsem neváhala, byla to jasná volba, která mi posléze ovlivnila celý život. 

      Co považujete za nejhezčí moment své kariéry?

      Těchto momentů je více. Zásadní je, že díky práci na JIP jsem dosáhla profesní sebejistoty v kritických život ohrožujících situacích. Oceňuji také trpělivost a schopnost předat zkušenosti u svých kolegyň na začátku mé pracovní dráhy. Další hezké momenty jsou úsměvy pacientů nebo jejich návštěvy na oddělení po propuštění z léčby. A samozřejmě jsou to pocity z kvalitní a efektivní práce, kdy je pacient úspěšně odoperován a po naší ošetřovatelské péči předán k následné léčbě.

      Jak ovlivnilo vaši práci studium na FZS?

      Studium na FZS mě naučilo opravdu hodně. Možnost účastnit se různých konferencí ať už pasivně či aktivně, nahlédnout do procesu tvorby odborných článků a několik jich i vydat beru za jedinečnou zkušenost. Studium onkologie a paliativní péče mě naučilo pokoře, respektu a empatii. Celkově se mi změnil pohled na život a umírání. A to i díky všem absolvovaným praxím během studia FZS, nejvíce mi však dala zkušenost praxe v hospici.  

      Jakou změnu byste na svém pracovišti udělala, kdybyste měla kouzelný prsten?

      Mé přání je, abychom nepřestali milovat naši práci, i přes všechny překážky, které každodenně zdoláváme a aby byla naše práce dostatečně oceněna nejenom lidsky ale i finančně. Přála bych si dostatek zdravotnického personálu, abychom mohli fungovat jako efektivní tým pro naše pacienty. Dále bych si přála pracoviště bez překážek ve smyslu lepšího stavebního uspořádání oddělení, soukromí pacientů v rámci jednotlivých uzavíratelných boxů, dostupného vybavení a materiálu u lůžka pacienta, odpovídající zázemí pro sestry, sanitárky a sanitáře a hlavně bezproblémovou a soběrovnou komunikaci s vedením a lékaři. Bez vzájemného respektu, spolupráce, efektivní organizace a adekvátního finančního ohodnocení to nepůjde. 



      Mgr. Adéla Stehlíková

      manažerka zdravotně-sociální péče

      Domov pro seniory Pohoda, Turnov

      Po střední zdravotnické škole v Turnově vystudovala bakalářské studium obor Všeobecná sestra v Liberci. S Fakultou zdravotnických studií Univerzity Pardubice je spjata díky navazujícímu magisterské studiu. Absolutorium získala v roce 2011 v oboru Ošetřovatelství v klinických oborech se zaměřením na onkologii, speciálně její zájem směřoval na geriatrii a paliativu. Po dokončení studia nastoupila na anesteziologicko-resuscitační oddělení v Liberci s cílem získat co nejvíce praktických zkušeností. Zde působila dva a půl roku.

      Již od dob studií si byla vědoma svého kladného vztahu ke starším lidem. Nyní již sedmým rokem pracuje se seniory na pozici manažer zdravotně-sociální péče, a jak sama říká: „je to pro mě velká škola života“. Domov pro seniory má 76 klientů a brzy přibyde speciální oddělení se 24 lůžky pro klienty s Alzheimerovou nemocí. Většinu Adéliny práce tvoří organizace týmu, problematika personalistiky, zákonné normy, kvalita péče a audity s tím spojené. V rámci časových možností se snaží působit i v přímé péči. Na urgentní medicínu rozhodně nezanevřela, pracuje na částečný úvazek na oddělení ARO v Krajské nemocnici v Liberci.

       

      Adéla Stehlíková nám také odpověděla na naše otázky.

      Kdy, případně proč jste se rozhodla, že chcete pracovat ve zdravotnictví?

      Upřímně jsem nikdy nebyla holka, která měla vysněnou práci ve zdravotnictví. Vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Ale vždy jsem ráda pomáhala a podporovala lidi s handicapem. V dospělosti mi hodně pomohli rodiče s finálním rozhodnutím jít na zdravotnickou školu. Pokud to hodnotím zpětně, tak bych neměnila. Je to krásná a zodpovědná profese.

      Co považujete za nejhezčí moment své kariéry?

      Samozřejmě pokud jsou pacienti či uživatelé šťastní a spokojení. Ale největší radost mám ze svého tymu lidí, který je ucelený a funguje dobře. Za sedm let jsem měla to štěstí si vytvořit tým lidí (čítá 8 sestřiček, 30 pečovatelek a dvě ergoterapeutky), kterých si vážím, a svoji práci odvádějí velmi dobře. Vedení lidí je neustále živý organismus a jsem ráda, že se nám daří pracovat v plném počtu a s dobrými pracovitými lidmi.

      Jak ovlivnilo Vaši práci studium na FZS?

      Jak již jsem zmínila, jsem velmi ráda za možnost studia na FZS. Obor, který jsem studovala, byl velmi smysluplný a pestrý. Konečně to bylo již specializované vzdělávání se zaměřením na staré a umírající uživatele. Ocenila jsem velkou část praxe v hospicích s následnou supervizí, která je dle mého názoru velmi důležitá. Nejvíce ale vděčím univerzitě za možnost pracovní stáže v Norsku. Již během bakalářského studia v Liberci jsem se snažila o stáž, ale zde to bohužel nevyšlo. Beru to jako obrovský vklad do osobního a profesního rozvoje a děkuju za to.

      Jakou změnu byste na svém pracovišti udělala, kdybyste měla kouzelný prsten?

      Pokud bych měla možnost něco ovlivnit, tak rozhodně zlepšení vztahu mezi rodinami. Pokud tyto vztahy jsou narušené, tak i to ovlivňuje adaptaci uživatele a kvalitu naší služby. Dále bych byla samozřejmě ráda, pokud by bylo více zdravotníků v nemocnicích, protože situace je nelehká.

       

       

       



      Bc. Blanka Tiainen, MSc.

      porodní asistentka  

      Univerzitní nemocnice, Turku, Finsko

      Blanka Tiainen po studiu na osmiletém gymnáziu vystudovala obor Porodní asistentka na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice.

      V průběhu studia absolvovala v rámci programu Erasmus studijní a posléze i pracovní stáž ve Finsku.  Po ukončení studia na FZS pracovala rok v ČR na porodním sále a na soukromé IVF klinice v Brně.

      V roce 2010 odešla do Finska, kde vystudovala magisterský obor Mezinárodní a veřejné zdravotnictví (University of Eastern Finland). Po ukončení studia nastoupila na porodní sál v městě Salo. Po uzavření porodnice v r. 2015 začala učit na „University of Applied Sciences“ v Turku budoucí porodní asistentky a zdravotní sestřičky.  V létě 2016 nastoupila do univerzitní nemocnice v Turku. Nejdřív na oddělení šestinedělí a od roku 2017 na oddělení porodních sálů a rizikového těhotenství.

      Pracuje v týmu porodních asistentek se specializací na péči o rodiče s perinatální ztrátou.

      Paní Tiainen nám odpověděla na několik otázek.

       

      Kdy a proč jste se rozhodla pracovat ve zdravotnictví?

      To si pamatuju úplně přesně. Byly mi 3 roky, obvazovala jsem nohu od židle elastickým obvazem a prohlásila, že chci být zdravotní sestřička. A opravdu mi to vydrželo až dodnes. Pořád chci být zdravotník a nikdy jsem ani o jiné profesi neuvažovala.

      A pro porodní asistenku jsem se rozhodla, když jsem se v podstatě náhodou nachomýtla k porodu mé kamarádky. Porod mi přišel jako opravdový zázrak a bylo rozhodnuto.

       

      Co považujete za nejhezčí moment své kariéry?

      Asi to zní jako klišé, ale každý porod, u kterého můžu být, je ten nejhezčí.

      Moc hezké momenty jsou, když mě u porodu chtějí kamarádky, protože potom vidím ty děti i vyrůstat. A stejně tak, když mi maminky, tety, babičky (moje, kamarádek i známých), povídají o svých porodech. Jsou to často moc krásné příběhy, které bych asi nikdy neslyšela, kdybych nebyla porodní asistentka.

      A taky poděkování rodičů, kteří o miminko přišli.  Jsou to smutné momenty, které samozřejmě nevnímám jako nejlepší momenty kariéry, ale pocit že i v těchto chvílích rodiče dostali potřebnou podporu, ten je moc hezký.

       

      Jak ovlivnilo vaši práci studium na FZS?

      Díky studiu na FZS jsem mohla odjet studovat do zahraničí.  Takže nadneseně se dá říct, že studium na FZS ovlivnilo můj pracovní život přímo osudově.

      Zároveň jsem studovala se spoustou skvělých lidí, s kterými jsem dodnes v kontaktu. A učila nás spousta skvělých lidí, což můj profesní život přirozeně také ovlivňuje.

       

      Jakou změnu byste na svém pracovišti (nebo ve svém oboru) udělala, kdybyste měla kouzelný prsten? 

      Kdybych měla kouzelný prsten, přála bych si pro svůj obor, aby všechny porodní asistentky byly hrdé na svou profesi. A mohly vykonávat svou práci, podle svého přesvědčení a schopností.

      Zárověň bych si přála, aby byl větší vzájemný respekt a důvěra mezi porodními asistentkami a lékaři. A samozřejmě také, aby maminky vzpomínaly na porod vždy hezky.

      Článek s Blankou Tiainen Ve Finsku otcové k porodu zatím mohou, říká absolventka Blanka Tiainen | Fakulta zdravotnických studií (upce.cz)

       



      Bc. Martina Holubářová

      nezávislá porodní asistentka

      Martina Holubářová po gymnáziu vystudovala obor Porodní asistentka na Univerzitě Pardubice. Po absolvování pracovala na Gynekologicko-porodnickém oddělení ve svitavské nemocnici, kde již předtím probíhala její praxe. O této etapě říká: „Tam jsem se naučila nejvíc a bavila mě zejména ta různorodost od gynekologických pacientek, přes porodní sál až po šestinedělky. Svitavy jsou moje srdeční záležitost a dosud na ně velmi ráda vzpomínám.“

      Po přestěhování nastoupila do fakultní nemocnice v Hradci Králové na novorozenecké oddělení a udělala si kurz laktačního poradenství. Po čase přestoupila na oddělení gynekologie a těhotných.

      Jsou obory, ve kterých je praxe a vlastní zkušenost důležitější než v jiných. Zde jsou vlastní slova Martiny: „Co bych byla za porodní asistentku, kdybych si nevyzkoušela také být těhotná, porodit a stát se mámou. Poštěstilo se mi to zatím dvakrát. Otevřelo mi to další obzory a ukázalo směr, který jsem začala prozkoumávat do hloubky. Přirozený porod, těhotenství, mateřství, samostatná práce komunitní porodní asistentky, právní problematika, existence porodních domů a porodnických center v zahraničí. Zhltla jsem veškerou dostupnou literaturu a webové stránky, vzdělávám se stále. Porodnictví je má práce i koníček. Miluju být porodní asistentkou a jsem na svou profesi velmi hrdá.“

      Následně se stala soukromou porodní asistentkou a postupně začala poskytovat komplexní zdravotní péči před-při-po (porodu), bio-psycho-sociální podporu a také vzdělávat a předávat informace laické i odborné veřejnosti, což v současné chvíli považuje za svůj hlavní úkol. „Je toho tolik, co ještě nevíme a přitom svými vědomostmi můžeme zásadně ovlivnit zdraví ženy a jejího dítěte,“ říká.

      V rozhovoru s Martinou Holubářovou pokračujeme dalšími otázkami.

      Kdy a proč jste se rozhodla pracovat ve zdravotnictví?
      Moje mamka byla zdravotní sestra. Takže už jako dítě jsem viděla, co znamená třísměnný provoz, přesčasy, Vánoce v jiný den než 24. 12., zrušené volno, zástup za nemocnou kolegyni, ale taky různé vztahy v kolektivu, odlišný přístup k práci, různá kvalita a výsledky ošetřovatelské péče, seberozvoj a další vzdělávání v oboru.

      Když jsem se rozhodovala, kam na střední školu, mamka mi dala jedinou radu: „Hlavně ne do zdravotnictví!“ Studiem na gymnáziu se však rozhodování o mé skutečné budoucnosti jen oddálilo. Po 4 letech jsem nebyla o nic moudřejší. Zajímala mě odjakživa psychologie, ale na tu jsem se nedostala. Nakonec jsem skončila v hypermarketu za pokladnou. Ale věděla jsem, že tohle není ono, pro tuhle práci jsem se nenarodila. Koupila jsem si tehdy noviny s přehledem všech vysokých škol v České republice a zaškrtávala obory, které připadaly v úvahu. A byl tam i on - pro mě ten pravý - obor porodní asistentka. Byla to láska na první pohled. Zjistila jsem si o něm víc a zašla se podívat na den otevřených dveří. Vidím to jako dnes, dostala jsem vizitku s fotografií školy. Zastrčila jsem ji doma za rám zrcadla na nočním stolku jako svůj největší poklad a každý den jsem s pohledem na ni vstávala i usínala. Poctivě jsem si rozplánovala učební plán a po práci se připravovala na přijímačky. Ty jsem udělala a v práci dala výpověď. Započala tak nová a zásadní etapa mého života.

      Co považujete za nejhezčí moment své kariéry?
      To je jednoduché. Nejhezčím momentem je poděkování. To je nejvíc. Okamžitě je tak známý výsledek poskytnuté péče. Je to ocenění mé práce, toho co, jak a proč dělám. Kouzelné slůvko zkrátka vždycky zahřeje, motivuje mě k tomu se dál vyvíjet a pokračovat v započaté práci.

      Jak ovlivnilo Vaši práci studium na FZS?
      Už během studia bylo velmi zajímavé pozorovat, jak se z nás stávají osobité porodní asistentky s různým zaměřením a přístupem. Studium i praxi během studia považuji za velmi důkladnou přípravu na budoucí povolání. Však už během ní jsme dostávaly nabídky k zaměstnání. Nespornou výhodou totiž je, že si vás budoucí zaměstnavatel může oťuknout předem a poté bez zaškolování rovnou nastoupíte do pracovního poměru. Stejně jako vy víte, co zaměstnání obnáší, jaké jsou vztahy na pracovišti a jestli chcete pracovat právě tam. Na konečné rozhodnutí máte dostatek času a usnadní vám to i získávání dalších zkušeností na ostatních odděleních. Která škola tohle může nabídnout?

      Zásadní vliv na mou práci, měla vcelku nevinná věta, kterou jsem slýchala od nejednoho lékaře: „Porodní asistentka musí vědět a umět víc než doktor. Nebudu vám pořád stát za zadkem!“ Rozhodně neumím víc než lékař ve smyslu operovat, nepředepisuju léky apod.  Ale pořád stojím v první linii, musím umět rozpoznat fyziologii, rizikové faktory a patologii. Tahle věta mě vedla k samostatnosti, ke studiu našich i zahraničních zdrojů, k tomu nebát se zeptat, domluvit a diskutovat. V důsledku i k tomu, že jsem se stala soukromou porodní asistentkou. A to s respektem k povolání lékaře, protože lékař má své kompetence, a získáním respektu k povolání porodní asistentky, protože já mám zase kompetence své. Pak teprve můžeme spolupracovat a fungovat jako tým.

      Jakou změnu byste ve svém oboru udělala, kdybyste měla kouzelný prsten?
      Popohnala bych prosazování změn, které se táhne už desetiletí. V podstatě jde o profesionalizaci porodní asistence.  Laťka úrovně studia je nastavena velmi vysoko. Ale chybí nám standardy péče, jasné vymezení a dodržování kompetencí a odbornosti nejen teoreticky, ale i v praxi, systém celoživotního vzdělávání, povinné tréninky, kdy si celý tým nacvičuje postupy méně obvyklých situací, týmové hodnocení případů a postupů na konkrétním pracovišti a jejich evidence, kam patří třeba cílené snižování velkého počtu císařských řezů a epiziotomií (nástřihů hráze), zlepšování komunikace a spolupráce, jak v rámci týmu, tak směrem ke klientům, intervize, supervize a mentoring. Doufám, že toho dosáhneme i bez kouzelného prstenu, ale pokud byste o nějakém věděli, sem s ním :-).

       

       

       



      Mgr. Petr Vaníček

      vedoucí sestra všeobecné chirurgie

      Orlickoústecká nemocnice, Nemocnice Pardubického kraje, a. s.

       

       

       

       

      Petr Vaníček odmaturoval v roce 2005 na Střední zdravotnické škole v Ústí nad Orlicí. Od října téhož roku pracuje v Orlickoústecké nemocnici na Oddělení chirurgie.

      V roce 2011 atestoval v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCO NZO) v oboru Ošetřovatelská péče v anesteziologii, resuscitaci a intenzivní péči a témže roce se stal Vedoucí sestrou chirurgického oddělení právě v Orlickoústecké nemocnici.

      V roce 2015 začal dálkově studovat na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice (FZS UPa) bakalářský obor Všeobecná sestra, který v loňském roce úspěšně ukončil. V říjnu 2019 zahájil navazující studium na FZS UPa v oboru Perioperační péče, které uspěšně dokončil.

      V zaměstnání se zaměřuje na léčbu chronických ran, v níž je konzultantem pro chirurgické oddělení. V této oblasti spolupracuje i s ostatními odděleními, v případě, že mají pacienta, jehož zdravotní stav tuto léčbu vyžaduje.

      Od únoru letošního roku vede v Orlickoústecké nemocnici HIV poradnu, jíž byl i iniciátorem.  Poradnu provozuje ČESKÁ SPOLEČNOST AIDS POMOC.

       

       

      Petru Vaníčkovi jsme položili několik otázek.

       

      Kdy, případně proč jste se rozhodl, že chcete pracovat ve zdravotnictví?

      S výběrem střední školy mi pomáhala mamka, to ona mě přivedla k tomuto oboru a už na základní škole v sedmé třídě jsem věděl, co budu chtít studovat.

      Popravdě v té době běžel v televizi seriál Stefanie a byl v něm i zdravotní bratr. V té době mi mamka vnukla ten nápad studovat na zdravotnické škole. Sice seriál a realita se hodně liší, ale v té době jsem to nemohl vědět. U nás v rodině jsem jediný, který pracuje ve zdravotnictví. Mamka z kádrových důvodů nemohla, tak si svůj sen splnila v mé osobě.

       

      Co považujete za nejhezčí moment své kariéry?

      Těch momentů je asi víc, nedá se říct, že by byl jen jeden. Jsou to momenty spojené s povoláním všeobecné sestry. Ať už je to radost z odvedené práce, když vidíte, že pacient odchází spokojený domů a je mu navráceno zdraví, ale i ta druhá strana života. Když jsem tu pro člověka, abych ho mohl držet za ruku v jeho posledních chvílích, aby neodcházel z pozemského života sám. I toto jsou pro mě hezké momenty v kariéře. Pak samozřejmě radostné momenty z ukončení studia, jak na FZS v Pardubicích, tak i na NCO NZO v Brně.

       

       

      Jak ovlivnilo Vaši práci studium na FZS?

      Díky studiu na FZS jsem si rozšířil své obzory, doplnil mezery ve vzdělání a poznal spoustu nových věcí a informací. Samozřejmě vznikla přátelství a tím spojené známosti napříč obory po celé ČR. Po absolvování studia dokáži lépe reagovat a komunikovat v některých situacích, například s pacientem a jeho rodinou.

       

       

      Jakou změnu byste na svém pracovišti udělal, kdybyste měl kouzelný prsten? 

      Jako malý kluk jsem si hrál s mojí sestrou s babiččiným prstenem, byl podobný tomu prstenu z Arabely. Kroutili jsme s ním na prstech a kouzlili. Kdybych měl takový prsten dnes, tak bych po jeho otočení měl na oddělení dostatek spokojeného personálu. To by bylo mé přání. Pouze spokojený zaměstnanec dokáže dělat spokojenými i naše pacienty, a pokud by byl dostatek personálu a nemyslím pouze na mém oddělení, ale i v celém zdravotnictví, tak bych byl velmi spokojený.