Univerzita je živý organismus, nelze vše řídit centrálně. Ale podporovat bychom měli vědní disciplíny, ve kterých vynikáme. Analytická chemie nebo například historické vědy. Nejen v těchto oborech jsme excelentní, říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek, který by si znovu vysokou školu vybíral nejen podle hodnotících žebříčků. „Díval bych se na konkrétní osobnosti, které dělají vědu,“ radí mladým lidem.

Univerzita Pardubice se řadí mezi tisícovku nejlepších vysokých škol světa. Ukázal to jeden z nejprestižnějších žebříčků QS World University Rankings 2021. Co o tom rozhodlo?

Mám upřímnou radost být mezi tisícovkou nejlepších škol světa. Žebříček tvoří celá řada ukazatelů, které porota posuzuje. Kromě objektivních čísel je důležitým vodítkem například i subjektivní hodnocení. Hodnotitelé se ptají významných osobností, kam zařazují na škále Univerzitu Pardubice. I to hraje roli.

Jaký význam pro vysokou školu žebříčky mají?

Jsou například důležité pro národní diskuzi, která v České republice probíhá, hodnotí české vysoké školy. Každá vysoká škola má vlastní přidanou hodnotu. Osobně, pokud bych byl středoškolák a uvažoval o studiu, nevybíral bych si vysokou školu jen podle toho, jak se umísťuje v žebříčcích. Díval bych se na konkrétní osobnosti. Tedy akademiky a vědce, kteří na vysokých školách působí, na to, co dělají a jestli se jejich vědecko-výzkumná práce kryje s mými zájmy a představami, co bych chtěl studovat. Protože bych určitě chtěl studovat vybraný obor u těch nejlepších.

V naší zemi se poprvé hodnotí věda a výzkum mezinárodním evaluačním panelem. Jaký ten má kritéria?

Na můj vkus jsou plochá a nejsou příliš „barevná“. Dívají se totiž hlavně na jeden druh činnosti školy, konkrétně na počty kvalitních prací a publikací, které vědci a vysokoškolští pedagogové zveřejní v impaktovaných časopisech.  A ta „kvalita“ se v podstatě hodnotí podle předpokládaných budoucích citací. Tedy kolik dalších vědců se na výsledek jejich práce odkazuje a pracuje s ním. Kvalita časopisů, ve kterých vědci publikují a podle které je hodnotí panel, tedy vyjadřuje pouze předpokládanou citační odezvu, ne však reálnou. Proto jsme na Univerzitě Pardubice udělali nově přehled, jak si stojí všechny české vysoké školy v reálné citační odezvě v mezinárodním kontextu za posledních 20 let.

Není to příliš dlouhé období?

Může se to zdát dlouhý časový interval, ale řada prací má citační vrchol třeba po 10-12 letech. Dvacet let je tedy dostatečně dlouhý časový rámec. Pečlivě sledujeme obory, ve kterých jsme nad celostátním průměrem. V našem případě je to celkem 10 oborů. Podle našeho přehledu citací jsme v první třetině mezi všemi vysokými školami v České republice.

Nejcitovanější jsou, předpokládám, naši chemici…

To sice ano, ale ne všechny chemické obory. Nejúspěšnějším je z hlediska počtu kvalitních publikací analytická chemie. Zároveň je velmi dobře citovaná. Je to obor, ve kterém vynikáme a jsme v něm dokonce na prvním místě mezi českými vysokými školami.

Která jména analytickou chemii táhnou?

Tento obor u nás nestojí na jednom konkrétním jméně. Na Fakultě chemicko-technologické máme řadu plodných vědců. V analytické chemii navíc publikují další akademici, kteří působí mimo katedru analytické chemie. Nesmíme zapomínat na ty, kteří se tomuto oboru na špičkové vědecké úrovni věnovali řadu let a dodnes chodí na univerzitu. Například pan profesor Pavel Jandera, jeden z nestorů tohoto oboru.  

Tohle není ale jediný přehled, který sleduje práci vědců…

Vypracovali jsme další. Tentokrát analýzu nejcitovanějších prací jednoho procenta nejlepších publikací, a to v celosvětovém měřítku. A rovnou se podívali na české vysoké školy a jejich hodnocení za posledních deset let.

A jak si stojí Univerzita Pardubice?

Z 26 veřejných vysokých škol jsme na 10. místě. Což je velmi dobrý výsledek.

Pro mezinárodní evaluační panel, který už nyní hodnotí naši vysokou školu, jste připravili také přehled našich vědců-lídrů excelentních týmů Univerzity Pardubice. Jak brožura Science and Research at the University of Pardubice vznikla?

Analýza, kterou jsme nechali vypracovat, sleduje konkrétní výstupy vědců. Podívali jsme se, jak kvalitní publikace naši odborníci v posledních 10 letech napsali, v jakých časopisech publikovali a jaké jsou jejich reálné citace. Zajímalo nás také, kolik získali projektů v univerzálních veřejných soutěžích, u Grantové agentury ČR a Technologické agentury ČR, případně prestižních evropských ERC projektů. Výběr ovlivnilo také složení celého vědeckého týmu, nebo kolik doktorandů tyto osobnosti vychovaly. Tímto způsobem se nakonec vybrala množina lidí. Výběr týmů cíleně navazuje na další dokumenty, jako je analýza citací a vědeckých publikací (Citation Analysis of Scientific Publications of Czech Universities 2000-2019) a sebehodnotíci zpráva (Self-Evaluation Report of the University of Pardubice).

Přehled vědců má dvě sekce  -  „Přírodní a technické vědy“ a „Humanitní a společenské vědy“. Proč není rozdělena po fakultách?

Hodnocení se týká celé univerzity, není vhodné strukturovat ji po fakultách. I proto jsme zvolili obecnější a přitom přehledné členění.

Byla kritéria pro obě kategorie stejná?

U přírodních a technických věd jsme se dívali na kvalitní publikace indexované v databázi Web of Science za celou dobu působení vědců na univerzitě. Důležitá byla citační analýza publikovaných prací v národním kontextu a kromě projektů získaných ve veřejných soutěží měly prioritní význam ERC projekty. Důležitým vodítkem pro výběr bylo také vytvoření vědecké školy. Tedy kolik doktorandů tito vědci vychovali, a jaké ti pak našli uplatnění. U humanitních a společenských věd se kvalitní publikace posuzovaly metodou peer-review v celostátním i lokálním měřítku. Takto vznikl žebříček.

Kolik máme špičkových týmů?

Šestnáct. Záměrně jsme chtěli být omezeni počtem, aby kvalita byla nezpochybnitelná.  Jedenáct týmů tvoří chemici. Druhou část skupina akademiků z humanitních a společenských věd. Na Fakultě filozofické jsou čtyři týmy, z nichž jeden vede kolega ze Švédska. Jedna vědecko-výzkumná skupina působí na Fakultě ekonomicko-správní.

Co pro nás označení špičkových týmů bude na mezinárodní úrovni znamenat?

Hodnotitelé si ověří, jestli hrajeme férově a podle mezinárodně akceptovatelných pravidel. My se můžeme tvářit, že těch lidí máme víc, že jsou všichni vynikající, ale není to tak. Přirovnávám to ke sportu. Stejně jako uznáváme, že sportovec skočí výš, byť jen o dva centimetry, víme, že vyhrál. Nebo jako když uznáváme, že někdo umí dokonale cizí jazyk. Umí psát, mluvit a také tlumočit. Je to zkrátka už vyšší úroveň. Musíte simultánně přijímat signál a zároveň ho nezkresleně vysílat. I ve vědě a tvůrčí činnosti tomu tak je. V umění můžeme vést debatu, jestli se někomu líbí umělecký směr impresionismus, kubismus, nebo uznává klasické malíře. Věda je ale měřitelnější, nevstupuje do ní subjektivní pocit.  

Excelentní týmy nevznikly na všech fakultách. Máte díky analýzám přehled o silných a slabých stránkách vědy na naší univerzitě?

Na ostatních fakultách mají vědci a akademici také výsledky, ale ne v kategoriích, které jsme upřednostnili.

Jaká je podpora týmů z vašeho pohledu?

Sám, ani jako rektor, je nemohu přímo podporovat. Ale děkani fakult by měli tuto skutečnost promítnout do vnitřního hodnocení a vytvořit slušné podmínky pro existenci týmů a pro jejich práci. Myslím, že se to docela dobře daří.

Neměli bychom některé obory více podpořit?

V tomto směru nevěřím na centrální řízení. Univerzita je živý organismus. Působí zde lidé, kteří se vypracovali z nuly. Také jsou zde ti, kteří navázali na své předchůdce a dosáhli jisté proslulosti. Někdy je to shoda náhod, a vznikne nápad. Ten se dále rozvíjí. Podporujme ty disciplíny, kde jsme nezpochybnitelně dobří. A zároveň dejme šanci i ostatním. Ale centrálně a cíleně vybírat obory, které by mohly být skvělé, na to já bohužel nevěřím a nikdy bych touto cestou nešel.

Jste místopředsedou České konference rektorů, která už vloni volala po férovějších pravidlech hodnocení vědy a výzkumu. Co se vám za rok podařilo?

Jsme v situaci, kdy se nastavují pravidla, podle kterých jsou hodnoceny vysoké školy a ostatní výzkumné instituce v posledních dvou letech. Ta nemohou být spravedlivá ke všem. Jak jsem už zmínil, čísla se zatím vztahují jen k předpokládaným citacím, ne reálným. Snažím se kolegy upozorňovat na tyto rozdíly a nespravedlnosti. Pro některé obory, zvlášť pro ty, které stojí na rozhraní velkých disciplín, může být takové hodnocení skutečně nevýhodné.

A to?

Například obor ornitologie, stejně tak společenské a humanitní vědy nejsou v hodnotícím systému dostatečně zohledněny. Snažím se proto připravovat podpůrné materiály a přesvědčovat i ty, kteří vytvářejí pravidla, že by tuto skutečnost měli vzít v potaz. Je to spousta vyjednávání a diplomacie. Zároveň stojíme před vytvořením tzv. škály univerzit, ve které se jednotlivým vysokým školám přiřadí písmena. Ta budou vyjadřovat jejich kvalitu a dostanou jednu ‚známku‘ jako celek. Při tomto hodnocení ale hrozí, že v průměru šedi zaniknou jednotlivci. Proto osobně varuji před jedním písmenem. Každá škola je příliš složitý organismus, než aby mohla být hodnocena jedinou známkou. Jak by se vám líbilo, kdyby dítě přineslo ze školy jedinou známku za všechny předměty? V jedné oblasti může potomek vynikat, a v jiné tolik ne. Kde má skvělé výsledky, tam ho podpořím, ale pomohu mu zlepšit výsledek i tam, kde zrovna nevyniká.

Jsme pořád v očích veřejnosti vnímáni jako regionální univerzita?

Nemám rád, když se říká, že jsme regionální. Říkám, že jsme škola v regionu. A to je rozdíl. Pokud se v nějaké zemi výzkumné instituce soustředí jen do hlavního města, není to dobrý obrázek. Znamená to, že neproběhla stratifikace. Metropole vysála jako magnet talenty z ostatních oblastí, a ty ochudila o nadané lidi i ekonomicky. Znakem vyspělé společnosti jsou centra vzdělanosti i jinde než jen v hlavním městě. V České republice jsou univerzity dobře rozprostřeny a jsem rád, že je lze najít i v místech, kde tradičně nebývaly. Je hezké vidět, když někdo vystuduje v určitém městě a nakonec v něm i zůstane. Založí vlastní podnikání, ožení se, vdá, postaví tam dům. To všechno nás posouvá vpřed. Mentálně nezůstat jen v regionu, ale otevřít se do republiky a do dalších zemí. Věda je ze své podstaty mezinárodní. Podle toho poznáte i její kvalitu, s kým vědci spolupracují.

Jak se na nás dívají v zahraničí?

V zahraničí pravidelně navštěvuji významné univerzity a renomované výzkumné instituce, kde působili třeba i nositelé Nobelovy ceny. I tam se nás ptají. Jak některé věci děláme a jaký na ně máme pohled. V některých oborech skutečně držíme krok se světem. Děláme vědu, která je citovaná a zajímá se o ni svět. Nejsme dobří pouze v chemii, vynikají i naši ekonomové či historici.

Teď něco osobnějšího… Ví se o vás, že vaším velkým koníčkem je fotografování. Co vás před objektivem baví nejvíc?

Nejraději fotím krajinu, zátiší, makro… Už před 25 lety jsem vystavoval v Domě u Jonáše na Pernštýnském náměstí v Pardubicích a chystám výstavu další.

Vaše fotografie se váží k cestování. Kam byste se kvůli focení vrátil?

Určitě do Japonska. Mám tu zemi moc rád a také jsem v ní byl nejdéle. Tam fotím ze srdce. Dostala mě ale i oblast Patagonie, Ohňová země. Jižní Amerika je se svojí krásnou panenskou přírodou až neskutečná.

Jaké knihy nejraději čtete?

Přes léto čtu romány a životopisy. Přečetl jsem Einsteina a teď Leonarda da Vinci od Waltera Isaacsona. Snažím se číst v originále, a to anglicky a španělsky. Mám rád také literaturu faktu. Když mě zaujme autor, stále hledám jeho nové knihy. Kromě oblíbených autorů píšících o historii čtu také kolegy z univerzity, Petra Vorla, Pavla Panocha nebo Milenu Lenderovou. Ta má velký talent a cit pro psaní. Magnesii Literu získala právem. Kolegů, kteří na univerzitě umí psát, je celá řada.

O co chcete jako rektor nyní usilovat?

Byl bych rád, aby naše univerzita získala příznivé hodnocení u mezinárodního evaluačního panelu a dosáhla co nejlepšího výsledku v hodnocení vysokých škol i v celostátním měřítku. Připravujeme také strategický záměr, což je klíčový dokument pro naši budoucnost a na další řadu let. Myslím, že musíme umět lépe definovat naše priority, v čem se zlepšíme, kterým směrem se chceme ubírat. Určitě chci pokračovat v zahraniční spolupráci tak, aby Univerzita Pardubice měla mezinárodní rozměr. Na tom mi hodně záleží. Musíme se stále zdokonalovat, nabízet studijní programy v cizích jazycích, rozvíjet vzdělávání. Ostatně – je to naše hlavní poslání.

Ještě nevystudovali svůj obor a už jsou nasazeni do covidové bitvy o životy pacientů. Většina z 900 studentek a studentů Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice jde podle docenta Karla Sládka do první linie boje s pandemií dobrovolně. Střet s dnešní nemocniční realitou je hodně drsný.
 

Všudypřítomné umírání, hrozivá nákaza, vyčerpávající a složitá práce v ochranných oblecích a často místo poděkování nevděk.

Studentky Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice, které se připravují na práci zdravotních sester a další profese, procházejí nyní během studia i svého dobrovolnictví drsným křtem „covidem“, který si mnohé z nich nedokázaly před rokem ani představit.
 

Narážejí přitom na problémy, na které je dosavadní studium jen těžko mohlo připravit. „Třeba už jen to, že s pacientem se musí stýkat jen v ochranném obleku, který neumožňuje normální lidský kontakt, je velký problém,“ uvádí Karel Sládek, který na fakultě vyučuje etiku.

Dalším velkým problémem je, že pacienti nemají mnohdy velmi dlouhou dobu kontakt se svými příbuznými. „Tablet nebo mobilní telefon může pomoci jen omezeně a pouze u části pacientů,“ uvádí Sládek.

Velkou zátěží pro studentky a studenty také je, že se dnes setkávají velmi často se smrtí. „Proto je musíme učit, jak pečovat o umírajícího člověka, jak si i v sobě vybudovat určitý rituál, který jim umožní se rozloučit se zemřelým pacientem a udržovat si duševní hygienu,“ vysvětluje Sládek.

V poslední době také přichází do styku se situacemi, kde se v přeplněných nemocnicích rozhoduje o tom, komu poskytnout intenzivní péči, a komu už ne. „Hlavní etické rozhodnutí dělá lékař, sestra může dát jen zpětnou vazbu. Je to dilema, kterého se obávají,“ uvádí Sládek.

Nevděk jako zdrada
Podobně jako stálý nelékařský personál, tak i pardubické studentky a studenti si v poslední době sahají už na dno sil. O to hůře ale vnímají změnu nálad ve společnosti, která jakoby přestala jejich práci a obětování se oceňovat.

„V první jarní vlně bylo nastavení společnosti úplně jiné. Lidem v první linii se tleskalo. Teď jako bychom zapomněli tleskat,“ říká na základě poznatků z výuky na univerzitě Sládek. „Solidarita ke zdravotníkům vymizela. I naši studenti se setkávají s negativními reakcemi odmítačů restrikcí a cítí se být zrazeni,“ uvádí.
 

„Vy se rozhodnete svým způsobem riskovat život, i zdravotníci už zemřeli, protože se nakazili při práci v nemocnici. Jedete nadoraz a místo vděčnosti se setkáváte s negativní reakcí,“ říká Sládek. „Začněme zase tleskat.“

Zdroj: Pardubický deník.cz  

Většina z 900 studentů Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice se zapojila do pomoci s bojem proti covidu a pomáhá ve zdravotnických zařízeních. V době pandemie doplňují vysokoškoláci chybějící personál v nemocnicích, v domovech pro seniory, ale i v laboratořích. Mnozí z nich se už stali kmenovými zaměstnanci.

„Naše studenty obdivuji, zvládají studium včetně odborné praxe, a ještě mají sílu pomáhat. Moc si vážíme jejich práce a snažíme se je podporovat přizpůsobením výuky a při plnění studijních povinností,“ říká děkanka Fakulty zdravotnických studií doc. Jana Holá.

Vysokoškoláci nastoupili do zdravotnických zařízení, aby pomohli s péčí o pacienty a klienty zdravotnických center. Zapojili se formou dobrovolnictví, uzavřeli dohody nebo plní odbornou praxi. Například právě v průběhu povinných praxí uzavřelo mnoho studentů s nemocnicemi pracovní poměr. „V této situaci se ukázalo, že nelékařští zdravotničtí pracovníci jsou nenahraditelní. Naši studenti jsou do praxe dobře připraveni a ve zdravotnických zařízeních jsou vítanými členy zdravotnických týmů,“ dodala děkanka Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice doc. Jana Holá.

Budoucí všeobecné sestry, porodní asistentky, zdravotničtí záchranáři, radiologičtí asistenti a zdravotně sociální pracovníci, ti všichni pomáhali a pomáhají nejen v jednotlivých nemocnicích společnosti Nemocnice Pardubického kraje, a.s., ale i v dalších nemocnicích, domovech seniorů nebo v laboratořích.

Například studentka třetího ročníku oboru Zdravotně-sociální pracovník Romana Zittová začala pracovat v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež nejdříve jako dobrovolník. Když bylo potřeba její pomoci více, uzavřela dohodu.„V první vlně jsem vypomáhala v charitním šatníku, a teď se věnuji především dětem, se kterými plním úkoly z online výuky. Velkou výhodou studia jsou praxe, kde jsem si dala plno věcí do souvislostí,“ říká studentka Romana Zittová.

Za pomoc studentů poděkovalo Fakultě zdravotnických studií např. vedení Nemocnice Nového Města na Moravě a vyjádřilo přání, aby se studentky staly členy zdravotnických týmů trvale: „Studentů si nesmírně vážíme. Bez jejich pracovního nasazení a obětavosti bychom situaci zvládali jen s velkými obtížemi.“ Nemocnice Pardubického kraje zase ocenila, že v průběhu praxe uzavřelo mnoho studentů s nemocnicí pracovní poměr.

Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice vznikla v roce 2007. Aktuálně má více než 2 300 absolventů a více než 900 studentů. Do praxe připravuje nelékařské zdravotnické odborníky v pěti bakalářských studijních programech: Porodní asistence, Všeobecné ošetřovatelství, Radiologická asistence, Zdravotně sociální péče a Zdravotnické záchranářství, a ve třech navazujících magisterských programech: Specializace v ošetřovatelství - Perioperační péče, Specializace v porodní asistenci - Perioperační péče, a programu Ošetřovatelství (obor Ošetřovatelská péče v interních oborech).

Více informací lze najít na webu studuj.upce.cz nebo Fakulta zdravotnických studií | Studuj UPCE.

Pardubice 3. února 2021                                                                        

Mgr. Martina Macková

vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů Univerzity Pardubice

Technologie společnosti Microsoft, které během pandemie používají studenti a pedagogové při online výuce, jsou praktickou ukázkou úspěšné spolupráce Univerzity Pardubice se světovou organizací. Projekt UPCE – moderní univerzita byl navíc zvolen jako nejlepší z České republiky.

Úspěch v rámci programu Voice of the Customer (VoC) dokládá vysokou úroveň práce v online prostředí na univerzitě. Koncem loňského roku oslovil český tým společnosti Microsoft pracovníky Centra informačních technologií a služeb Univerzity Pardubice a nabídl jim spolupráci při přípravě případové studie. „Naši univerzitu zástupci firmy vnímají jako průkopníka v oblasti využívání cloudových technologií společnosti Microsoft,“ uvedla vedoucí Centra informačních technologií a služeb Ing. Olga Klápšťová.

Výsledkem dlouhodobé spolupráce univerzity a společnosti Microsoft je využívání řady moderních technologií zaměstnanci i studenty univerzity – od online prostředí podporujícího distanční výuku a vzdálenou práci, přes řešení pro podporu rozhodovacích procesů na univerzitě až po množství bezpečnostních technologií chránících identity uživatelů, jejich zařízení i infrastrukturu univerzity. To vše přispívá k zajištění moderního, otevřeného, ale současně i bezpečného akademického prostředí. Z těchto důvodů byla spolupráce s Univerzitou Pardubice nominována do programu VoC, jako jediná v rámci akademického prostředí v České republice, a má potenciál k rozšíření i do dalších univerzit a organizací.

Společnost Microsoft vznikla v roce 1975 v americkém Washingtonu. Její softwarové produkty a cloudové služby jsou velmi rozšířené. Misí společnosti je: „to empower every person and every organization on the planet to achieve more“.

Pro další čtyřleté období se stala viceprezidentkou organizace ČKPA členka vedení Fakulty zdravotnických studií proděkanka Mgr. Markéta Moravcová, Ph.D. 
 

Na konci roku 2020 proběhly po čtyřech letech volby do prezidia a dalších orgánů České komory porodních asistentek, která je jednou z profesních organizací sdružující porodní asistentky. 

Zvolená doktorka Moravcová byla v předchozích letech v této organizaci členkou prezidia pro oblast vzdělávání, vědy a výzkumu. Aktivní činnost v profesní organizaci popisuje takto: „Je to ideální příležitost přispět k pozitivnímu vývoji a posunu v porodní asistenci v České republice, k navázání všestranné spolupráce i na mezinárodní úrovni a především k propojení pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti na fakultě přímo s profesí porodní asistentky a s porodní asistencí jako takovou“. 
Chce se zaměřit mimo jiné na prohloubení spolupráce vysokých škol, které vzdělávají budoucí porodní asistentky v České republice a snažit se co nejvíce propojit vzdělávání s reálnou praxí dle pravidel Evidence Based Practice (ošetřovatelská praxe založená na důkazech).

Studenti Univerzity Pardubice mohou i v dalších sedmi letech vyjet do evropských zemí s programem Erasmus+ a získávat nové zkušenosti během studia. Univerzita uspěla s žádostí o udělení listiny Erasmus Charter, která jí umožňuje pokračování projektu v letech 2021 – 2027. Projekt využívají pardubičtí vysokoškoláci už od roku 1998. Vycestovat mohou zájemci z každé ze všech sedmi fakult univerzity.

Bez dokumentu Erasmus Charter for Higher Education (ECHE) se instituce nemůže programu v rámci mezinárodní spolupráce Erasmu účastnit. Jeho obdržením univerzita potvrzuje dodržování určitých zásad. Erasmus Charter získá škola i na základě Erasmus Policy Statement, v němž popíše, jaké aktivity podle svého strategického plánu v rámci programu uskutečňuje. Novinkou jsou kroky, kterými program i univerzita směřují k udržitelnosti a ochraně životního prostředí. Erasmus without paper, který pomocí digitalizace usiluje o snížení administrativy a omezení počtu dokumentů v papírové podobě, nebo Green Erasmus, který podporuje ekologicky šetrnější způsoby přepravy.

Mezinárodní spolupráce je pro Univerzitu Pardubice jednou z priorit rozvoje. Možnost nabídnout vysokoškolákům studium v zahraničí prostřednictvím programu Erasmus+ zvyšuje hodnotu vzdělávání. V rámci programu Erasmus+ Univerzita Pardubice od roku 1998 spolupracuje s více než 200 univerzitami ve 29 zemích po celé Evropě. Za rok absolvuje zahraniční pobyt více než 100 studentů. Od roku 2010 vyjelo získat nové zkušenosti dokonce 1 350 vysokoškoláků. Program Erasmus+ přivádí do Pardubic také zhruba 180 zahraničních studentů ročně, kteří na univerzitě stráví v průměru jeden semestr.

Každý rok Univerzita Pardubice organizuje také ERASMUS+ DAYS. Veletrh studia v zahraničí nabízí informace o studiu a stážích od přímých účastníků programu. Na univerzitě funguje také studentská skupina ESN (Erasmus Student Network), jejíž členové pomáhají zahraničním studentům, kteří se rozhodnou studovat na Univerzitě Pardubice. Členem ESN nebo tzv. buddy se může stát jakýkoliv student univerzity. Více informací získáte zde: Erasmus+ | Univerzita Pardubice (upce.cz)

PhDr. Karolína Rumlová, vedoucí v Oblastní charitě Pardubice                                                          

Karolína je jednou z prvních absolventek oboru Zdravotně-sociální pracovník. Kromě vedoucí funkce v Oblastní charitě přednáší na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice a je členkou komunitního plánování pardubického magistrátu i členkou Komise pro sociální a zdravotní věci při Radě města Pardubic. 

Karolína pracuje v Oblastní charitě Pardubice na pozici vedoucí Služeb pro rodiny s dětmi. Nabídka na pozici sociální pracovnice, která pomáhá rodinám s dětmi v tíživé sociální situaci, ji zaujala natolik, že na této pozici působí dodnes.

Proč jste si vybrala obor Zdravotně sociální pracovník?

„V prvé řadě mě zaujal samotný obor, jeho náplň v rámci předmětů a pracovní uplatnění. Praxe a exkurze během studia byly přínosné pro mé budoucí působení v oboru. Aktuálně stále čerpám znalosti a dovednosti, které jsem se naučila během studia. Studium mi umožnilo pochopit smysl a poslání mého povolání. Jsem jednou z prvních absolventů oboru Zdravotně sociální práce a jsem hrdá na to, že mohu propagovat smysl, cíl a poslání zdravotně-sociálního pracovníka“.

Co považujete za nejhezčí moment svého studia a své kariéry?

„Nejhezčích momentů mého studia bylo mnoho. Skvělý kolektiv spolužáků, výborné odborné vedení ze strany přednášejících akademiků, kontakt s klienty sociálních služeb během praxí, úspěšné skládání zkoušek a prospěchové stipendium,...“.

Co Vás na práci nejvíce baví? Co je naopak nejtěžší?

„Nejvíce mě baví každodenní interakce s lidmi, kteří potřebují mou pomoc a podporu. Má práce je velice flexibilní a různorodá, takže je můj pracovní den pokaždé jiný. Díky své vedoucí pozici se mohu vzdělávat i v dalších oblastech, například manažerské dovednosti (titul MBA). Velice obohacující je pro mě i působení na FZS v akademické pozici.

Nejtěžší jsou momenty týkající se práce s týranými, zneužívanými a zanedbávanými dětmi. Těžké momenty vnímám také tehdy, když jsou porušovány lidská práva. Celkově se jedná o profesi náročnou na psychiku člověka, protože se týká těžkých životních osudů.“

Jak Vaši práci ovlivnilo studium na FZS?

„Studium na FZS mi ukázalo správný profesní směr. Díky studiu dělám práci, která mě baví a naplňuje. Studium mě naučilo orientovat se ve zdravotní a sociální oblasti ve všech směrech. Po ukončení studia jsem neměla problém s plněním pracovních úkolů, vše pro mě byla výzva. Náročné zkoušky a požadavky ze strany přednášejících akademiků mě výborně připravily na život v reálném životě“.

Co byste vzkázala našim budoucím studentům? Proč by si měli vybrat obor zdravotně sociální péče?

„Díky studiu na FZS získáš odborné znalosti a dovednosti, které můžeš úspěšně uplatňovat ve své praxi ve zdravotnických zařízeních či sociálních službách dle svého výběru a vybrané cílové skupiny. Studium uvítá každý, kdo chce na sobě pracovat v rámci seberozvoje a chce se naučit vše, co se týká sociální práce ve zdravotnictví či sociálních službách. Moc za tuto studijní příležitost děkuji akademickým pracovníkům, kteří mi během studia byli oporou.“

 #STUDUJFZS 

Nápad na online charitativní aukci byl skvělým způsobem, jak naši formu pomoci uskutečnit. 

Každým rokem pořádáme na Fakultě zdravotnických studií vánoční jarmark, na kterém si každý může zakoupit něco dobrého na zub, mnohé vánoční dekorace nebo výrobek, který najde své místo pod stromečkem a potěší někoho dalšího. To vše díky domácímu tvoření zaměstnanců fakulty. Finanční výtěžek z jarmarku vždy putuje na předem vybraný charitativní projekt nebo nadaci. 

Chtěli jsme tak učinit i v roce 2020, ale jak na to, když nebylo možné jarmark realizovat? 
Nápad na online charitativní aukci byl skvělým způsobem, jak naši formu pomoci uskutečnit. Jako každý rok jsme vyhlásili dobrovolnou výzvu a zaměstnanci fakulty mohli začít tvořit, péct a dát tak prostor své kreativitě. Těší nás, že se stalo charitativní tvoření dobrým zvykem. Lidé se už předem ptají, kdy už budou moci přinášet své výtvory a dělí se o své nápady. Často také tvoří doma se svými dětmi nebo vnoučaty. Jsme rádi, že i díky této fakultní aktivitě mohou společně sdílet potřebu pomáhat a podporují v mladé generaci vědomí sociální odpovědnosti. A co je hlavní, tráví společně čas. 

11. prosince 2020 tak proběhla na Fakultě zdravotnických studií historicky první online charitativní aukce, při které se vydražilo skvělých 15.720,- Kč. 
 

A kam poputují?

Věříme, že příspěvek potěší a hlavně pomůže Domácímu hospici Andělů strážných v Holicích, který je jedním ze středisek Oblastní charity Pardubice.
 

Chcete i Vy podpořit domácí hospicovou péči?

Tady najdete možné způsoby, jak  Chci podpořit (hospicpardubice.cz)

Absolventka bakalářského oboru Porodní asistence na Fakultě zdravotnických studií Martina Štupáková převzala koncem roku ocenění Nemocnice Pardubického kraje, a .s  za vynikající úroveň bakalářské práce. Její zpracované téma  "Spolupráce matky v intermediární péči o nedonošeného novorozence"  a zpracovaný výzkum je přínosem do v praxe v oboru ošetřovatelství a speciálně pro dětské oddělení Pardubické nemocnice.

Již potřetí udělila Nemocnice Pardubického kraje (NPK) ocenění za vynikající úroveň diplomové, respektive bakalářské práce. Cenu uděluje NPK na základě spolupráce s Fakultou zdravotnických studií Univerzity Pardubice a za rok 2020 se jí může pyšnit absolventka oboru Porodní asistentka Martina Štupáková.

Z návrhů předložených fakultou komise složená z generálního ředitele společnosti, ředitele pro zdravotní služby a manažerky ošetřovatelské péče vybrala tentokrát bakalářskou práci s názvem Spolupráce matky v intermediární péči o nedonošeného novorozence. Na oceněné práci autorka podle svých slov pracovala zhruba rok, půl roku se pak psaní věnovala intenzivně. „V rámci výzkumu jsem se zajímala o to, jak matky nedonošených novorozenců vnímaly s odstupem času hospitalizaci na dětském oddělení Pardubické nemocnice a zda během ní byly dostatečně zapojeny do péče o dítě,“ popsala téma své práce Martina Štupáková. „Průzkum ukázal, že valná většina matek se skutečně cítila poučená v péči o jejich děti a po propuštění byly sebejisté v tom, jak se o miminko starat,“ vysvětlila autorka práce.

Ve studiu pokračuje

Martina Štupáková za svou bakalářskou práci získala od Nemocnice Pardubického kraje ocenění ve formě finanční odměny ve výši osm tisíc korun. „Byla jsem překvapená, a především vděčná za to, že moje práce je považována za kvalitní a hodnotnou,“ řekla autorka nejlepší závěrečné práce roku 2020. Ta bakalářským studiem nekončí a dál pokračuje v magisterském studijním programu v oboru perioperační péče v gynekologii a porodnictví.

„Rok 2020 nebyl jednoduchý pro nikoho, i studenti, a zvlášť studenti zdravotních oborů, se museli vypořádávat s novými výzvami. I proto si kvalitně zpracovaná práce ocenění určitě zaslouží,“ podotkl generální ředitel Nemocnice Pardubického kraje Tomáš Gottvald.

Třetí oceněná

Martina Štupáková se stala třetí studentkou oceněnou Nemocnicí Pardubického kraje za nejlepší závěrečnou práci. V roce 2019 tuto cenu získala Andrea Benešová za diplomovou práci s názvem Hodnocení normotermie u operačních výkonů na ORL pracovišti. První oceněnou byla v roce 2018 Kristýna Juříčková za práci Využití nástrojů pro hodnocení bolesti u pacientek s roztroušenou sklerózou mozkomíšní.

Tisková zpráva NPK, a. s. ze 6. 1. 2021

Tříkráloví koledníci do kampusu Univerzity Pardubice letos nedorazili, a nezazvoní ani u vás doma. Přesto se tradiční Tříkrálová sbírka koná. Oblastní charita Pardubice se rozhodla kvůli pandemii rozmístit pokladničky na veřejně přístupných místech. Zájemci mohou přispět také přímo na Univerzitě Pardubice, jednu z nich najdou hned u vstupu do budovy rektorátu.

„Ani v těžkých dobách by nikdo neměl zapomínat na pomoc lidem, kteří to potřebují. Tříkrálová sbírka v tomto čase probíhá na naší univerzitě každoročně a já si vážím zapojení všech, kteří se rozhodnou přispět, “ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Pokladničky Tříkrálové sbírky budou na veřejných místech až do 24. ledna. Další informace o umístění sbírkových pokladniček naleznete na webu Oblastní charity Pardubice. Letos je navíc možné finanční obnos darovat i prostřednictvím online dárcovství na https://www.trikralovasbirka.cz/.