Výsledky 1. kola přijímacího řízení, které byly zveřejněny dne 16.6. naleznete na stejné stránce jako svoji
e-přihlášku https://portal.upce.cz/portal/studium/uchazec 
pod odkazem přijímací řízení (vlevo).

Konečný výsledek pro studijní program Zdravotnické záchranářství bude zveřejněn dne 23. 6. 2020.

Pro zobrazení stačí zadat Vaše univerzitní nebo rodné číslo a iniciály.

Pokud se uchazeči zobrazí výsledek „podmínečné přijetí“ znamená to, že daný uchazeč zatím nedodal úředně ověřenou kopii maturitního vysvědčení, kterou dodá v den zápisu ke studiu.

Bližší informace k zápisu, odevzdávání maturitních vysvědčení případně k podávání odvolání se dozvíte z rozhodnutí, která budeme rozesílat dne 19.6.2020, pro program Zdravornické záchranářství 29. 6. 2020

Kurz potápění a ovládání plavidel navazuje na výuku vodní záchrany a je určený pro studenty studijního programu Zdravotnické záchranářství Fakulty zdravotnických studií. Tento týden proběhl ve dvou vodních areálech, v loděnici Univerzity Pardubice a Aquacentru Pardubice. 

Akci pořádala Katedra tělovýchovy a sportu ve spolupráci s Městskou policií Pardubice.

Fakulta zdravotnických studií pořádá poslední kurz v tomto akademickém roku. 

Kurz předporodní přípravy se skládá z 3 lekcí zaměřených na období těhotenství, porodu, šestinedělí a péče o novorozence.
Součástí kurzu je možnost prohlídky porodních sálů Pardubické nemocnice.

Termíny lekcí červnového kurzu:

16. 6. 2020 Těhotenství, porod a šestinedělí

18. 6. 2020 Péče o novorozence I.

24. 6. 2020 Péče o novorozence II.

Organizační pokyny

1. lekce: od 15:30 hod. (cca 2 hodiny) na Porodnicko-gynekologické klinice Pardubické nemocnice. 
2. a 3. lekce:  17:00 – 19:00 hod. Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice, Černá za Bory.
Cena kurzu (3 lekce) je 750 Kč.
V případě zájmu o jednotlivé lekce je cena 300 Kč/lekce.

Kurz probíhá v souladu s vládními nařízeními a opatřeními děkanky Fakulty zdravotnických studií. Všichni účastnici kurzu musí mít s sebou roušky.

Zde naleznete bližší informace o kurzu 

Kontaktní osoba: Michaela Zákoutská michaela.zakoutska@upce.cz

Tato doba se více nebo méně dotýká každého z nás. Každému přinesla nové zkušenosti, zážitky. Situace se měnila ze dne na den a přinášela spoustu otázek. Co řešili studenti, vyučující a zaměstnanci Fakulty zdravotnických studií? Jak výskyt koronaviru zasáhl do jejich životů, rodin a vztahů? Jak ovlivnil nouzový stav studium?

Podívejme se na zážitky a zkušenosti některých z nás.  
​1. Co nového Vám tato situace přinesla a co Vás naučila?  
2. Každý z nás měl nebo má v této nejisté situaci své obavy. Jaké jsou ty Vaše?

Stanislav Jungwirth, student 3. ročníku oboru Zdravotnický záchranář, FZS

1.   Na oddělení ARO působím již více než rok, ovšem tato situace přinesla zcela nové zkušenosti. Přišlo podstatné navýšení směn na oddělení, tudíž jsem trávil v práci hodně času. Také podmínky byly jiné, čas strávený na uzavřeném boxu s pacientem byl velmi náročný. V obleku je teplo, respirátory jsou po chvíli velmi nepříjemné a štíty se hodně mlží.
Mimo ARO jsem měl možnost vypomáhat na Call centru Covid Info teamu, za což jsem velmi rád. Člověk viděl věci z jiného pohledu, komunikace s lidmi indikovanými k odběru je opravdu zajímavá. Odnáším si z toho cenné zkušenosti.
V našem městě jsem také pomáhal s nákupy a roznosem roušek pro seniory, takže nuda během karantény se mě opravdu netýkala :-) 

2.   Co se obav týče, snažil jsem se hlavně nepodléhat panice z médií, ale ne vždy se to dařilo. Největší strach jsem měl - a stále mám - o své nejbližší okolí. Přerušil jsem přímý kontakt s prarodiči, snažil jsem se vídat opravdu co nejméně lidí. V rámci toho jsem také přerušil své působení v jednotce dobrovolných hasičů, abych případně nenakazil ostatní hasiče. 

Jak to vidí další studenti FZS

Ing. Hana Barochová, referentka, studijní oddělení FZS

1.   Během situace s COVID-19 jsem byla postavena před mnoho rozhodnutí, některých velmi komplikovaných. Poznala jsem, že naši studenti umí nastoupit, když je potřeba, že člověk se dokáže vybičovat k neobyčejným výkonům, ať již z hlediska náročnosti práce, ale i její rychlosti. Byla jsem také ráda, že dnešní „online“ doba, nám umožnila spoustu situací zvládnout distančně, což bych uvítala i v běžném režimu.

2.   Největší obavy mám samozřejmě o zdraví, ani ne tak o mé, jako o zdraví mých malých dětí a již starších rodičů, kteří jsou v rizikové skupině, a přesto téměř denně děti hlídají. Moje zdraví trpí hlavně psychicky, protože kombinace pracovního úvazku a ještě úvazků učitelky, matky, šoféra, hospodyně a zásobovače, jde zvládat jen s nejvyšším psychickým vypětím, zvláště když dítě při učení nespolupracuje. Těším se na prázdniny, že si od toho všeho trochu odfrknu a zároveň se bojím, co přinese podzim.

Zeptali jsme se našich kolegů na Fakultě zdravotnických studií

Bc. Diana Hanzlíková, vrchní sestra geriatrického centra, Nemocnice Pardubice

Práci studentů na oddělení geriatrického centra v době COVID - 19 hodnotím velmi kladně. Na našem oddělení jsem měla 6 studentek ( na pozicích ošetřovatelek nebo praktických sester) a díky nim, jsme zvládli celé období velmi dobře. Nemuseli jsme ani moc omezovat provoz. Zajistili mi služby i za PN a OČR. Pracovaly velmi svědomitě a jejich obětavost a schopnost pomoci druhým byla výborná.

Překvapily mě, že vůbec chtěly pracovat a jejich pracovní nasazení bylo vynikající.

Chtěla bych velice touto cestou poděkovat za jejich svědomitou práci na geriatrickém oddělení v tomto nelehkém období COVID – 19. Jedná se o tyto studentky: Adéla Kuráková, Veronika Náplavová, Nikola Grulichová, Simona Brablencová, Kristýna Pinkasová, Andrea Málková.

Co nám napsali zaměstnavatelé? 

Dokázali byste říct, jestli vám dění kolem koronaviru přineslo něco pozitivního? Stejnou otázku jsme položili i děkanům našich fakult a prorektorům univerzity. Kdo byl rád za čas s rodinou, a kdo se těšil zpět na fakultu?

Nedávno pomáhala seniorce, když ji napadl příbuzný. Snažila se najít bydlení matce, která právě porodila holčičku. A psychickou podporu poskytla i rodičům, kterým ve vysokém stupni těhotenství zemřelo dítě. Její práce je náročná. Ale zároveň má obrovský smysl. Za svůj přístup získala absolventka Fakulty zdravotnických studií Alena Rohlíková ocenění ministerstva práce a sociálních věcí.

Pracujete jako zdravotně-sociální pracovník v Chrudimské nemocnici. Nejste tedy zdravotní sestra ani sociální pracovník. Co je náplní vaší práce?

Moje profese se řadí mezi nelékařský zdravotnický personál. Mohu například nahlížet do zdravotnické dokumentace, to je největší rozdíl mezi sociálním pracovníkem a zdravotně-sociálním pracovníkem. Zajišťuji terénní zdravotní nebo sociální služby tak, aby navazovaly na hospitalizaci v nemocnici. S pacientem podáváme žádosti do pobytových sociálních zařízení a poskytuji sociální poradenství. Absolventi tohoto oboru získají odbornou způsobilost k výkonu povolání zdravotně-sociálního pracovníka bez odborného dohledu.

Chtěla jste vždycky pomáhat?

Možná to bude znít jako fráze, ale ano, chtěla jsem pomáhat lidem. Pro studium sociální práce jsem se rozhodla na Střední zdravotnické škole v Chrudimi. Velmi mě inspirovala paní učitelka, také sociální pracovnice, která pracovala a stále pracuje v Domově sociálních služeb ve Slatiňanech. Tam jsem dělala téměř pět let dobrovolníka u dětí i dospělých s těžkým mentálním a kombinovaným postižením. A že ve zdravotnictví zůstanu, jsem se rozhodla při praxi v Hamzově odborné léčebně v Luži-Košumberku. Působila jsem v ní téměř tři roky a mnoho jsem se tam naučila.

Co musíte dennodenně řešit?

Sociální dávky, služby, důchody, pomáhám pacientům při řešení problémů s neschopenkami. Dále se zabývám podáním žádosti o omezení ve svéprávnosti a ustanovení opatrovníka, který bude jednat v zájmu pacienta, když toho sám není schopen kvůli svému zdravotnímu stavu. Má práce je o komunikaci. O psychosociální podpoře pacienta, ale i jeho rodiny.

Na kterém oddělení se pohybujete nejčastěji?

Většinou mám předem připravený plán, kam půjdu. Každý den je jiný. Někdy jsem potřeba na neurologii, někdy řeším půl dne případy na novorozeneckém oddělení. Telefonicky komunikuji s rodinami, úřady a institucemi. Poté vše zapisuju do zdravotnické dokumentace. To je také velmi důležité, aby kolegové, lékaři a ostatní nelékařský personál, věděli, co se s pacientem řeší po stránce sociální.

Pracuji na oddělení LDN, kde jsou převážně pacienti seniorského věku s mnoha zdravotními problémy. Na neurologickém oddělení docházím za pacienty, kteří byli hospitalizováni například po prodělané cévní mozkové příhodě, na interním oddělení řešíme také pacienty, kteří mají mnoho zdravotních problémů a utrpěla i jejich soběstačnost. Na porodnicko- gynekologickém oddělení poskytuji poradenství ženám se závažnou diagnózou převážně onkologického charakteru.

Setkáváte se s různými životními příběhy…

Ano. Například jsem řešila seniorku po napadení rodinným příslušníkem, matku od novorozené holčičky, která neměla kam jít. Matku, která brala drogy. Rodiče, kterým ve vysokém stupni těhotenství zemřelo dítě.  Maminka ho porodila přirozeně, potřebovala o tom mluvit. Chtěla informace k mateřské dovolené, neschopence, návratu do práce, ale v první řadě pochopení, lidský přístup a podporu v této náročné situaci.

Mateřská i při úmrtí dítěte?

Ano. Rodička má nárok na 14 týdnů mateřské, která nemůže skončit dříve, než 6 týdnů po narození dítěte.

Musíte umět mluvit s lidmi a vžít se do jejich psychického stavu. Jaké momenty vás dostávají?

Těch je mnoho… Mám obrovskou radost, když se od pacienta nebo jeho rodiny s odstupem času dozvím, že se jim daří dobře.  Jako jeden z mnoha uvedu případ, kdy jsme se velmi snažili s pacientkou a její rodinou zajistit bydlení v jednom sociálním zařízení. Pacientka tam dnes žije čtyři roky, volala mi, že je moc spokojená. Z toho člověk musí mít radost! A těší mě, že s řadou pacientů jsem v kontaktu i po skončení naší spolupráce.

Je těžké srovnat své emoce?

Někdy pláču. A pláču hodně, protože je náročné emocionálně ustát některé situace. Třeba když mi zavolají z oddělení, abych navštívila rodiče po ztrátě dítěte. V pozitivním smyslu mě rozplakala i maminka, která mi po 14 dnech napíše zprávu, jak moc byla ráda, že jsem s ní a s jejím manželem hovořila o jejich mrtvorozeném dítěti. Oni potřebovali vědět, co a jak dál dělat, ale potřebovali i prosté lidské bytí. Jen o dítěti mluvit.

Co bylo za poslední měsíce nejnáročnější?

Zdravotně-sociálním pracovnicím přibylo poměrně dost práce.  Tím, že byl nouzový stav, téměř žádná organizace nejezdila provádět svá sociální šetření před přijetím například do domovů pro seniory. Nejezdily ani kolegyně z úřadu práce, které řeší příspěvky na péči a posuzují soběstačnost pacienta. Najednou to bylo jen na nás.

Mluví s vámi pacienti také o koronaviru?

Samozřejmě. Ono se jich to velmi dotýká. Máme zakázané návštěvy, rodiny za nimi nemohou, a to se odráží na psychickém prožívání. Sice si s rodinami volají, ale to není ono. Osobní kontakt je k nezaplacení, nejen u dlouhodobě hospitalizovaných pacientů.

Co vám dalo studium na Fakultě zdravotnických studií?

Škola mi dala teoretický základ, na kterém jsem mohla stavět na praxi, a pak i v zaměstnání. Na studium vzpomínám moc ráda. Poznala jsem skvělé lidi, se kterými jsem dosud v intenzivním kontaktu, a to nejen pracovně. Velmi mě ovlivnili učitelé, zejména docentka Marie Macková. Dovedla mě na cestu, kterou teď jdu. Byla naší ročníkovou vedoucí, vedla mi bakalářskou práci. Právě díky ní jsem se začala zajímat o paliativní péči u dětí, i u těch ještě nenarozených.

Za svůj přístup k pacientům jste získala ocenění Gratias od ministerstva práce a sociálních věcí. Jak se to stalo?

Navrhla mě moje nadřízená Gabriela Medunová, která pracuje jako manažerka ošetřovatelské péče a zároveň náměstkyně ošetřovatelské péče v Chrudimské nemocnici. Už samotná nominace přímo od nadřízené je ocenění nejvyšší. Náš vztah je založený na respektu, vzájemné úctě a důvěře.

A já si toho ocenění moc vážím. Taky je to motivace, abych pracovala tak, jako dosud. Naplno a z přesvědčení, že ta práce má smysl.

Proč si myslíte, že jste ocenění získala?

Nastavila jsem prakticky, jak má práce zdravotně-sociální pracovnice vypadat. Ukázala jsem, jak je takový pracovník v týmu důležitý. Navázala jsem zcela nově spolupráci s porodnicko-gynekologickým oddělením naší nemocnice. Tím chci říct, že za necelý rok se nám toho hodně povedlo. Ale usínat na vavřínech nemůžeme, vždy je co zlepšovat.

Bc. Alena Rohlíková (29)

Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Chrudimi, obor sociální péče. Na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice získala v programu Zdravotně sociální péče titul bakalář. Po studiu až do loňského června působila na pozici zdravotně-sociální pracovnice v Hamzově odborné léčebně v Luži- Košumberku. Od té doby pracuje v Chrudimské nemocnici (Nemocnice Pardubického kraje a.s.). Sociální práci v organizaci pozvedla na vyšší úroveň. Aktivně se vzdělává formou celoživotního vzdělávání a studiem odborných publikací. Letos v březnu získala ocenění Gratias, které od roku 2017 uděluje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky vybraným sociálním pracovníkům za kvalitně odváděnou práci. Ve svém volném čase ráda čte, chodí do přírody, sleduje filmy nebo maluje. Má ráda zvířata.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí studenti,

zažili jsme dobu, která změnila naše pracovní i osobní životy. Čas, který nám rutinu změnil v novinku a z komfortu udělal zcela nečekanou výzvu. Myslím, že jste stejně jako já rádi, že se můžeme pomalu vracet k normálnímu provozu. Ke kontaktu se studenty, s kolegy a k zázemí, na které jsme zvyklí.

Je to ten pravý čas, kdy se sluší poděkovat. Rád bych poděkoval Vám všem, za trpělivost a práci v neobvyklých podmínkách.

Velmi děkuji studentkám a studentům i zaměstnancům, kteří jste aktivně pracovali v první linii - v nemocnicích a v ústavech. Studentům a zaměstnancům, kteří analyzovali vzorky pacientů a pomohli Pardubické nemocnici zrychlit vyšetření. Ale i těm, co v karanténě svých domovů vyráběli štíty pro zdravotníky, šili roušky seniorům, pekli pro záchranáře, zdravotní sestry a hasiče či aktivně pomáhali jiným způsobem.

Chci také poděkovat učitelům za trpělivost a cílevědomost při organizaci distančních forem výuky, a všem zaměstnancům univerzity za ochotu a nasazení udržet i v pandemii chod univerzity i kolejí. Děkuji rovněž studentům, kteří zvládají studium v tomto neobvyklém semestru v domácím prostředí a dokázali se nečekané situaci přizpůsobit a ukázat samostatnost. Schopnost se adaptovat a přizpůsobit novým okolnostem je velmi cenná zkušeností, která nás posiluje.

Překonat nečekané se podařilo společně nám všem. A děkuji Vám za to a přeji nám všem zdravé dny.

Jiří Málek

rektor

Zájemci o studium na vysoké škole mají právě teď druhou šanci stát se studenty Univerzity Pardubice. Některé ze sedmi fakult nabízí možnost přihlásit se do druhého kola přijímacího řízení až do srpna podle toho, jaké zaměření si uchazeči vyberou. 

Univerzita Pardubice - Najdi svoji identitu.

Výsledky přijímacího řízení

Fakulta filozofická

• Fakulta vyhlašuje 2. kolo přijímacího řízení – přihlášky je možné podávat do 14. 8. 2022 pro bakalářské a do 21. 8. 2022 pro magisterské studium. 
• Veškeré informace naleznete na stránkách fakulty nebo v odkazu. 

Dopravní fakulta Jana Pernera

Bakalářské a navazující magisterské studium

• K bakalářskému studiu v prezenční či kombinované formě můžete podat přihlášku do 15. 8. 2022. 
• Do navazujícího magisterského studia se můžete přihlásit do 15. 8. 2022
• Vaše dotazy můžete zasílat na e-mailovou adresu studijni.dfjp@upce.cz. Sledujte nás také našich sociálních sítích - Facebooku a Instagramu. Bližší informace čtěte na fakultních stránce k přijímacímu řízení. 

Fakulta elektrotechniky a informatiky

• Do bakalářského studia se můžete hlásit do 23. srpna 2022.
• Informace k přijímacímu řízení naleznete na stránkách fakulty.

Stále se rozhodujete, která fakulta a její obor jsou pro vás tím pravým? Studovat můžete dopravu, ekonomiku, chemii, IT nebo taky zdravotnictví, filozofii a historii i restaurování památek. Vyberte si správné zaměření. 

Najdi svoji identitu

Dovolujeme si oznámit vydání nových pravidel:

Opatření děkanky č. 7/2020

Právě dnes 12. 5. 2020 vrcholí kampaň Nursing now, která má za cíl podpořit postavení zdravotních sester. Dnes uplynulo 200 let od narození zakladatelky moderního ošetřovatelství Florence Nightingale. Byla hrdinkou své doby, zlepšila zdravotnickou péči, pomáhala zachraňovat životy vojákům v krymské válce.
 

I dnešní doba má své hrdiny, koronavirus je těžkou zkouškou nejen pro české zdravotníky. V první linii se ocitla i absolventka Fakulty zdravotnických studií Kristýna Pospíchalová, staniční sestra sloužící na kardiologickém oddělení interní kliniky pardubické nemocnice.

„V osmé třídě na základní škole jsem se přihlásila do volitelného předmětu první pomoci, moc mě to zajímalo a bavilo. Pak jsem si uvědomila, že chci touto cestou pokračovat dál,“ vzpomíná Kristýna. Doma ji nakonec podpořili a po studiu na střední zdravotnické škole získala i magisterský titul v oboru Ošetřovatelství na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Když se ohlédne nazpět, tak by své rozhodnutí nezměnila. A to i přesto, že v současné koronavirové době její diář hraje všemi barvami. Je potřeba neustále pracovat s daty, měnit služby, starat se o chod oddělení, kde slouží. A to všechno dohromady skloubit s osobním životem. Je totiž nejen manželkou, ale i matkou dvou malých dětí. Naštěstí má velkou podporu od rodiny.

Počítání pomůcek a riziko nákazy

Kristýna slouží na koronární jednotce, kde lékaři a sestry poskytují zdravotní péči pacientům s infarktem myokardu, plicními emboliemi a dalšími srdečními poruchami, které vyžadují neodkladnou intenzivní péči. Starají se o pacienty z širokého okolí a udržet provoz museli i během nouzového stavu. „Pacienty k nám záchranka přiváží prakticky netestované. Takže jsou všichni suspektní. Řada z nich má podobné příznaky, jako jsou u COVIDu. Jsou dušní, cítí se slabě,“ přibližuje svou práci zdravotní sestra, která zajišťuje chod tohoto oddělení. A to od personálního pokrytí, režimu práce až po zajištění léků a pomůcek, což právě nyní není zcela jednoduché. Navíc je neustále ve vysoce rizikovém prostředí. Kvůli COVIDu prošla i domácí karanténou.

Maminka dvou malých dětí přesto říká, že situace se už pomalu vrací do normálních kolejí, ale v době nouzového stavu pracovali v systému skupinek zdravotníků, kteří se nesměli potkat. Změnil se kompletně režim práce, předávání směn, převlékání personálu, museli se izolovat pacienti. „Chodili jsme zvlášť jíst, předávali si službu s minimalizací osobního kontaktu, prostřednictvím podrobné písemné dokumentace k jednotlivých pacientům a za pomoci interního nemocničního telefonu. Do toho jsme počítali pomůcky, jestli jich bude dostatek.“ K tomu všemu musela Kristýna fungovat jako matka od malých dětí. „ Hodně pomáhal manžel, který má sám zdravotnické vzdělání. Musel se zkrátka naučit i prát a »válčil« doma s dětmi sám,“ říká s úsměvem Kristýna a pokračuje: „Velmi nám pomohlo otevření školky určené právě pro zdravotníky a další děti rodičů ze složek integrovaného záchranného systému.“

Náročná rozhodnutí a nutná spolupráce

Podle Kristýny Pospíchalové byla situace kolem COVIDu skutečně výjimečná a nová. Veškerý zdravotnický personál byl neustále pod velkým rizikem nákazy. O to náročnější bylo dělat rozhodnutí, nastavovat opatření společně s ostatními staničními sestrami, vrchní sestrou a primářem oddělení. Neustále se radili a vymýšleli nejschůdnější možnosti. Nebylo to snadné ani pro sloužící sestry, záchranáře, ošetřovatelky. „Často jsme měnili a upravovali služby, podle toho kdo byl pozitivní na COVID-19 či měl symptomy. Kolegyně a kolegové tak musely být k dispozici na telefonu, aby v případě potřeby posílili třeba i noční službu. Měnily se různé postupy práce, museli jsme několik hodin vydržet v overalu při ošetřování suspektního pacienta. Nepříjemné bylo mít přes obličeje respirátory, které zapáchaly nebo nedoléhaly. Dvojitá vrstva rukavic snižovala citlivost v prstech,“ popisuje situaci, kterou si nikdo nevybral. Zároveň si cení toho, jak ji nakonec všichni zvládli. „A abych nezapomněla, velmi mile nás překvapila i podpora veřejnosti v podobě darů, povzbuzujících slov a gest. Moc si toho vážíme a děkujeme.“ 

Mgr. Kristýna Pospíchalová

Absolventka Střední zdravotnické školy Mělník a oboru Ošetřovatelství na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Působila v Nemocnici Mělník, Pardubické nemocnici, a v rámci studijních stáží také ve FN Hradec Králové, FN Bulovka v Praze a v nemocnici ve finské Vaase. Absolvovala specializační vzdělání v intenzívní péči. Působí jako mentorka pro praxi zahraničních studentů. Její současné pracoviště je kardiovaskulárním centrem prvního stupně, poskytuje tedy v tomto oboru komplexní péči.

TEXT: Věra Přibylová /FOTO: Kristýna Pospíchalová

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ SE PŘIPOJILA KE KAMPANI NURSING NOW

a v rámci její podpory představila tváře různých nelékařských ošetřovatelských profesí.