Jako vystudovaná porodní asistentka o rodičku s koronavirem dosud pečovat nemusela. Stejně jako u nás ani ve Finsku nikdo přesně nezná reálný počet nakažených. „Testují se až lidé nad 70 let, případně lidé z rizikových skupin. Finové mají všeobecně laxní přístup,“ popisuje situaci Blanka Tiainen, absolventka Fakulty zdravotnických studií. Jaký je příběh ženy, která svou práci bere jako poslání?

Do Finska se Blanka Tiainen poprvé podívala během studia v Pardubicích. Odjela tam studovat přes Erasmus program a následně na pracovní stáž. Poté, co se stala porodní asistentkou, rozhodla se do skandinávské země odejít natrvalo. Dnes ve Finsku žije desátým rokem. Pracuje na oddělení porodních sálů a rizikového těhotenství Univerzitní nemocnice v Turku. A současná situace samozřejmě zasáhla i ji.

Porody nepočkají

Její nemocnice zavedla zvýšená opatření, na směnách je zaměstnanců méně, protože některé kolegyně zůstávají v karanténách. „Jsme připravené na to, že nám mohou zrušit dovolené, případně zavolat do práce ve dnech volna. Je spousta nových nařízení, omezili jsme návštěvy a doprovody k porodu. Děti rodíme dál,“ říká Blanka.

I jejího oddělení se dotkla speciální nařízení v nemocnici. „Tyto postupy se mění každou chvíli a občas je náročné se ve změnách orientovat,“ popisuje naše absolventka, která se zrovna vrátila ze čtvrté noční směny. „Tatínci k porodu, stejně jako na oddělení šestinedělí, mohou. Respektive k porodu může přijít pouze jedna osoba. Na oddělení šestinedělí jsme zrušili rodinné pokoje.“ Na oddělení rizikového těhotenství, kde například také vyvolávají porody, návštěvy nemohou. A připravené mají i speciální postupy pro péči o rodičku s koronavirem. Použít v praxi je ale ještě nemuseli.

Zdravotnického materiálu mají dost

V rámci gynekologicko-porodnické kliniky si s kolegyněmi sestrami ve službách standardně vypomáhají. Pokud ji tedy povolají právě tam, nepřekvapí ji to. „Většina z nás je na tuto situaci připravena,“ říká Blanka. Na jiná nemocniční oddělení ji podle jejích slov coby zdravotnici nejspíš posílat ani nebudou. Nestěžují si zatím ani na nedostatek materiálu, dezinfekce ani klasických roušek. Ty ve Finsku dokonce prý nikdo nenosí. „Pokud budou nařízeny povinně, nejsem si jista, zda počet bude dostatečný,“ obává se Blanka.

Situace je podobná České republice. „Jsou zavřené školy, bazény, divadla, knihovny. Ale jinak vše funguje relativně normálně. Je zákaz srocování skupin nad 10 lidí.  Ale podle některých lidí se vláda staví k problému poměrně laxně,“ popisuje Blanka. V pátek 20. března přišlo dokonce rozhodnutí, že děti 1. až 3. tříd mohou do školy. Většina z nich stejně zůstává doma. „Nárok jít do školy mají i děti zdravotníků, hasičů a policistů. Nově v posledních dnech přišlo zavření restaurací a barů. Obchodní centra i obchody zatím fungují,“ doplňuje Blanka. Navíc je nyní uzavřená celá oblast Helsinek.

Situace v zemi podobná té naší

Sama dbá také na ochranu své rodiny, jak je zvyklá i z pozice své profese. Dceru momentálně do školy neposílá. Ven sice chodí a snaží se být hodně v přírodě. „V obchodech jsou dezinfekce a často i rukavice, které používám. Dceru do obchodu neberu a ani ji teď nepouštíme k prarodičům,“ říká.

Situaci „doma“ v Česku Blanka sleduje, ale přiznává, že je to až únavné. „Média si často protiřečí. Je poměrně obtížné se v informacích orientovat.“ S rodinou a přáteli je v kontaktu prakticky denně. Děkuje přitom bohu za dnešní techniku. Nejen Finům, ale i do Česka posílá spoustu síly a optimismu. „Buďme rozumní,“ vzkazuje.

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ SE PŘIPOJILA KE KAMPANI NURSING NOW

a v rámci její podpory představila tváře různých nelékařských ošetřovatelských profesí.

Více času studentům na dokončení prací v laboratořích, složení zkoušek v letním semestru, ale také státnic se rozhodla dát svým studentům Univerzita Pardubice. Rektor prof. Jiří Málek po dohodě s děkany všech 7 fakult rozhodl o tom, že se zkouškové období letos mimořádně prodlouží do poloviny září. Kontaktní výuka je na Univerzitě Pardubice přerušená od 11. 3. 2020 až do odvolání.

„Hlavní prioritou univerzity je v současné mimořádné situaci zajistit našim studentům i zaměstnancům co nejlepší podmínky pro jejich studium a práci. Chceme poskytnout studentům konkrétní informace a veškerou možnou podporu. Je pro nás důležité vyjít jim maximálně vstříc, aby mohli úspěšně dokončit tento akademický rok a dopady této obtížné životní situace pro ně byly minimální,“ řekl rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek. „Neustále sledujeme aktuální vývoj, spolupracujeme s ministerstvem a ostatními vysokými školami a napříč fakultami hledáme způsoby, jak se s touto složitou situací co nejlépe vypořádat,“ dodal rektor Málek.

Univerzita počítá s prodloužením výukového období až o 4 týdny i kvůli tomu, že je pro mnoho studentů důležité dokončit praktické a laboratorní práce. Vše závisí na typu fakulty a studijním programu, protože u mnohých předmětů už výuka v tomto semestru bude pouze distanční. Zkouškové období univerzita v první části prodlouží až do 20. 7., jeho druhá část potrvá od 16. 8. do 19. 9. 2020. Posune se také termín kontroly studia na 25. 9. 2020. Harmonogram nového akademického roku 2020/2021 bude upraven.

Termíny odevzdání závěrečných prací fakulty upraví podle svých potřeb. Zkoušky bude možné vykonávat distančně. „Státní závěrečné zkoušky proběhnou po dohodě s fakultami až po skončení mimořádných opatření. V případě jejich odložení vyhlásíme nové termíny 4 týdny před jejich konáním,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek a doplnil, že v návaznosti na připravovanou legislativní úpravu nebude univerzita v době nouzového stavu vyměřovat svým studentům poplatky za delší studium.

Už před několika dny univerzita informovala studenty o nových možnostech v ubytování na kolejích. Nyní se mohou dlouhodobě ubytovaní odhlásit dříve bez jakékoliv sankce, a pokud chtějí zůstat, mají ubytování se slevou.

Výuka na Univerzitě Pardubice od 11. 3. 2020 probíhá distančně, např. formou e‑learningu, videopřednášek, e‑mailové konzultace či dalšími způsoby v závislosti na konkrétních podmínkách a zaměření předmětu. Uzavřena musela být také Univerzitní knihovna a všechny její pobočky, které však řadu svých služeb nabízí on-line, včetně široké nabídky otevřených zdrojů (více na https://knihovna.upce.cz/uk/e-zdroje). Všechny elektronické informační zdroje jsou k dispozici přes vzdálený přístup, podrobné informace najdou studenti vždy na webu knihovny, aktuální informace o mimořádně zpřístupňovaných zdrojích, učebnicích, e-knihách pak v přehledu novinek.

Termíny příjímací zkoušek univerzita nemění. „Přijímací zkoušky u nás na univerzitě je možné skládat i v případě, že zájemci kvůli posunům termínů v důsledku pandemie ještě nemají maturitu. Maturitní vysvědčení mohou doložit ve stanoveném termínu před zápisem do studia,“ upozornila prorektorka pro vzdělávání a kvalitu prof. Tatiana Molková. Některé fakulty se ale už rozhodly ve prospěch budoucích studentů prodloužit termíny související s podáváním přihlášek. Na všech 6 ze 7 fakult Univerzity Pardubice je možné si dál podat přihlášku. Vice na http://studuj.upce.cz/.

Fakulta elektrotechniky a informatiky prodloužila možnost podat si přihlášku do bakalářského studia až do konce května. (https://fei.upce.cz/prodlouzeni-terminu-pro-podani-prihlasky-k-bakalarskemu-studiu-na-fei-30-kvetna-2020). Fakulta chemicko-technologická posunuje termín podání přihlášek do bakalářských studijních programů o měsíc do 30. 6. 2020. Současně prodloužila také o měsíc termín podání přihlášek do doktorských studijních programů do 31. 5. 2020. Fakulta filozofická dala uchazečům o bakalářské studium možnost nově podat přihlášku až do do 30. 4. 2020. Fakulta ekonomicko-správní poskytla pozdější termín pro zaslání ověřené kopie vysvědčení z předposledního ročníku střední školy do 30. 4. 2020 a nabídla možnost poslat vysvědčení elektronicky bez ověření na e-mail vysvedceni.fes@upce.cz (nejlépe do 31. 3. 2020). 

Pardubice 27. března 2020

Koronavirus - sledujte aktuální informace

Rouška se až do odvolání stává naším každodenním společníkem. Jak s ní žít se momentálně učíme všichni. Zabraňuje vniknutí kapének do vzduchu, když jsme my sami nakaženi, ale nevíme o tom. Co musíme vědět? Jak ji správně nasadit a starat se o ni, aby byla účinná. Vedoucí Katedry ošetřovatelství Fakulty zdravotnických studií PhDr. Kateřina Horáčková, DiS. popisuje základní rady.

„Jednorázová rouška z lékárny či zdravotnických potřeb žádnou zvláštní péči nepotřebuje. Nepere se ani nedezinfikuje a po každém použití se jednoduše vyhodí,“ říká akademička. Jiná situace je u látkových roušek. „Materiál, ze kterého je rouška vyrobena, musí zachytit co nejvíce kapének, v nichž mohou být přítomny virové částice. Musí být ale také komfortní tím, že umožní pohodlně dýchat. Nejvhodnějším materiálem je 100% bavlna,“ vysvětluje Kateřina Horáčková. Zásadní je, aby bylo možné roušku po každém jejím použití vyvařit, tedy sterilizovat. „Pokud ji nelze vyvařit, tak ji vyperte na co nejvyšší teplotu a poté řádně přežehlete.“  

Důležité je správné nasazení roušky

Ať máte roušku látkovou či jednorázovou, vždy je důležité ji nasazovat čistýma, správně umytýma rukama. „Rouška musí překrývat ústa i nos. Během jejího používání bychom se jí neměli dotýkat. Pokud k tomu však dojde, měli bychom si opět důkladně umýt ruce či použít antibakteriální gel,“ upozorňuje Horáčková. Při sundávání použité roušky ji bereme pouze za tkalouny nebo gumičky a poté ji vyhodíme, či sterilizujeme a opět si řádně umyjeme ruce. Pozor! Rouška se nikdy nesmí nosit pod nosem nebo na krku.

Roušku je třeba pravidelně měnit

Funkčnost roušky se po čase nošení snižuje. Jednorázové roušky mají funkčnost (dle výrobce) asi 20 minut. U bavlněných roušek je ideální, aby byly dvojvrstvé, s možností vložení papírového kapesníku (filtru), který se vymění asi po dvou hodinách nebo dříve. Je dobré mít vždy několik roušek u sebe a v případě potřeby ji vyměnit. „Když je rouška vlhká, máme-li například rýmu, nebo jen když hodně mluvíme, měli bychom si ji pravidelně měnit,“ zdůrazňuje Kateřina Horáčková.

Už stovky lidí v Česku se nakazily nebezpečným koronavirem. Celá republika je v karanténě a nikdo nedokáže říct, jak tato situace bude dlouho trvat.  S infekcí bojuje celý svět. A lidé se ptají, kdy vir z Wuchanu porazíme. „Jsem přesvědčená, že za dva až tři měsíce dostane Evropa infekci pod kontrolu. Množství lidí, kteří jí prošli, bude dostatečné na to, aby se virus již masivně nešířil,“ říká prof. Zuzana Bílková z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Jak dlouho se bude vir mezi lidmi šířit?

Domnívám se, že to bude do té doby, dokud nebude dostatečný počet osob, které už onemocnění prodělaly nebo měly to štěstí, že jejich imunitní systém infekci dokázal včas rozpoznat a eliminovat. Jakmile bude takových jedinců v populaci více jak 70 – 80 %, tak se šíření infekce začne zpomalovat. K úplnému zastavení šíření infekce však dojde, až když bude „promořenost“ větší jak 95 – 98 %. Ve stejném principu funguje v populaci i očkování.

A to?

Jakmile máte proočkovanost v populaci větší jak 95 – 98 %, jsou chráněné i osoby, které nebyly nebo nemohly být očkovány. Můžeme tedy tento model přenést i na tuto situaci. Jakmile bude k dispozici vakcína, zvýší se razantně počet tzv. imunizovaných jedinců a tím se šíření infekce zastaví. Imunologická paměť, která po prodělání choroby nebo vakcinaci vzniká, se u různých infekčních agens liší, jiná je u opouzdřených bakterií, jiná u retrovirů, jiná u koronavirů, ale obecně lze říci, že prodělání choroby nebo vakcinace nás chrání před opětovnou infekcí.  Toto platí i v případě infekce koronavirem SARS-CoV-2.

Může být vůči viru odolnější ten, kdo je očkovaný proti chřipce?

Určitě ne. Vakcína proti chřipce obsahuje pouze specifické antigenní struktury, které iniciují tvorbu specifických protilátek a paměťových buněk, které budou reagovat v případě infekce na přítomnost pouze virových částic chřipkového viru.  Proto se naděje upírají k nové vakcíně vyvíjené proti SARS-CoV-2.

Co už nyní víme o viru? V čem je specifický?

Jeho jedinečnost vidím ve schopnosti se šířit. Jak naznačují empirická data a první vědecké studie, virus šíří i jedinci bez klinických příznaků, tzn. ještě před propuknutím onemocnění. Domnívám se, že je již dnes mezi námi mnoho jedinců, kteří šíří infekci nevědomky, nemají totiž žádné příznaky nákazy. Jejich imunitní systém je totiž schopen zareagovat včas a účinně a k propuknutí onemocnění u nich nedojde vůbec. Proto je tak důležité, aby všichni lidé nosili na veřejnosti roušku nebo respirátor a chránili tak tím sebe i své okolí.

Jaká jsou podle vás skutečná čísla nakažených, když ne všichni se nechají testovat?

Čísla, která se průběžně dozvídáme, jsou čísla otestovaných osob s pozitivním výsledkem. Tzn., že tato čísla souvisí s testovací kapacitou v daném regionu, s dostupností testů pro všechny osoby, tedy i pro ty, kteří netrpí klinickými příznaky. Občas se v médiích objeví informace, že reálná čísla infikovaných osob (nejen těch s příznaky) jsou určitě o jeden až dva řády vyšší. Já bych se dokonce vzhledem k povaze tohoto viru přikláněla k variantě o dva řády vyšší. Což ale neznamená, že by byla vyšší smrtnost nebo závažnost klinických projevů, než je tomu doposud. 

Zmírní výskyt viru teplejší klima? 

Nedomnívám se, že by vyšší teploty s příchodem jara nějak zásadně ovlivnily šíření infekce v populaci. Pro růst viru je optimální teplota těla, tedy 37 °C. Na to se všechny viry během své evoluce adaptovaly. Co však viru vadí nejvíce, je sucho. Jakmile se snižuje vzdušná vlhkost, jakmile dochází k rychlému vysychání kapének na površích, tak se výrazně snižuje doba přežití virových částic, a tedy i infekčnost prostředí, ve kterém se běžně pohybujeme. Svítí-li navíc na tyto povrchy přímé sluneční záření, doba přežití se pak také snižuje. Není to až tak účinkem samotného UV zářením, ale spíše rychlejším vysycháním.

Jak dlouho vir přežije?

Doba přežití virových částic v jakémkoliv prostředí je od 2 hodin až do 15 – 20 hodin. Proto je důležitá důsledná hygiena a ošetření povrchů dezinfekčním prostředkem. Větrání uzavřených prostor k tomu patří také.

Dokážeme po nějaké době s virem normálně žít?

Ano, tak jako žijeme v „souladu“ s mnoha dalšími patogenními viry nebo bakteriemi. V tomto případě je však rozdíl v tom, že naše populace nový virus nezná a musí se nejprve na něj takzvaně adaptovat. Univerzálnost našeho imunitního systému je obdivuhodná. Z pohledu populační biologie lze konstatovat, že imunitní systém člověka je schopen reagovat, rozpoznávat a účinně zasahovat proti všem infekčním agens, které vznikaly nebo vznikají v průběhu existence lidského rodu a dokonce vyvíjí účinnou imunitu proti všemu, co vznikne třeba i uměle, v molekulárně genetické laboratoři kdekoliv na světě.

Jen pozor, toto musíme vnímat z pohledu celé populace. Někteří jedinci jsou díky genetické variabilitě více odolní, někteří zase konkrétní infekci odolávají hůře, mají horší průběh onemocnění a v některých případech infekce může skončit smrtí. K tomu všemu se ještě přidávají u starších osob tzv. komorbidity, další onemocnění, kterými infikovaný jedinec v tu chvíli trpí a pacientův imunitní systém oslabují. Je potřeba si uvědomit, že i některé terapeutické postupy (např. ozařování, cytostatika, dlouhodobé podávání imunosupresiv u transplantovaných osob) tzv. „bojeschopnost“ imunitního systému výrazně oslabují.

Ráda bych v tomto kontextu ještě připomněla, že v době před antibiotiky a antivirotiky probíhala v populaci přirozená selekce. Jedinci se slabým imunitním systémem se většinou nedožívali reprodukčního věku, již v dětství na infekce umírali a tuto „nevýhodu“ nemohli dalším generacím předat. Tato přirozená selekce již dlouho po několik desetiletí nefunguje, proto je dnešní populace k infekcím vnímavější. 

Objevily se názory, že děti se virem neinfikují tak rychle. Můžete informaci potvrdit, nebo vyvrátit?

Zde nejde ani tak o rychlost, ale o tzv. susceptibilitu. Citlivost k infekčnímu agens. Virus jako buněčný parazit vstupuje do tzv. permisivních buněk, kde se pomnoží a nové částice uvolněné z první napadené buňky se šíří dál do okolních buněk. Vstupní branou pro koronaviry obecně je slizniční tkáň. Virus SARS-CoV-2 napadá hlavně sliznice horních a dolních cest dýchacích. Do organismu se ale může dostat i přes sliznice očí nebo trávicího traktu. Aby mohl virus do buňky vůbec vstoupit, musí najít na jejím povrchu specifické receptory. Pomocí těchto receptorů se korona virové částice přimkne těsně k membráně buňky a vyleje obsah virové částice do buňky. Do buňky tak vstupuje mj. i RNA molekula, která nese genetickou informaci pro tvorbu nových virových částic.

Co ze statistik vyplývá?

Čísla o věkovém rozložení infikovaných a nemocných jsou jasná. Děti jsou jednoznačně infekcí postiženy mnohem méně. U dětí i mladých je průběh onemocnění většinou mírný.

Víte, proč tomu tak je?

To ještě nevíme, proč počet dětí s prokázanou infekcí ve srovnání s dospělou populací je tak malý.  Je tu několik teorií. Jedna z nich je, že jejich buňky slizničního epitelu u dětí nemají tolik těch specifických receptorů, a proto se virus nedokáže tak snadno do buňky dostat a pomnožit se.  Další teorie je, že dětská populace je více promořena běžnými typy koronavirů, které se v dětském kolektivu snadno šíří, a proto jejich imunitní systém dokáže lépe a efektivněji na infekci reagovat.

Závažné průběhy u starších jedinců nad 70 let souvisí tedy zase s imunitou?

Ano. To může souviset s aktivitou imunitního systému, která ve stáří pomalu klesá a imunitní systém není schopen na přítomnost virových částic reagovat včas. K tomu musíme přičíst i další přidružená onemocnění, která jsou pro tuto věkovou kategorii typická a infikovaného jedince oslabují.

Lidé s jakými onemocněními jsou více ohrožení a proč?

Nejvíce ohroženi jsou staří lidé. Imunitní systém s věkem přirozeně slábne. U starších jedinců se také vyskytují další choroby, které daného jedince v boji s touto infekcí znevýhodňují. Jsou to tzv. komorbidity. Je-li někdo léčen ozařováním, cytostatiky, jeho imunitní systém je velice oslaben.  Terapie nádorů je totiž cíleně zaměřená na rychle se dělící buňky (typická vlastnost nádorové buňky), ale těmi jsou i buňky imunitního systému a tyto jsou v rámci terapie nádorů decimovány také. Jakákoliv infekce, která u takto léčeného jedince propukne, může být smrtelná. Další velkou skupinou pacientů jsou pacienti, kteří jsou léčeni tzv. imunosupresivy, tedy léky cíleně tlumícími aktivitu imunitního systému. Jsou to pacienti s transplantovanými orgány. Jejich vlastní imunitní systém se snaží vypudit cizorodou tkáň a jen díky imunosupresivům transplantovaný orgán v těle příjemce přežívá a funguje. Samozřejmě tito jedinci jsou k infekcím náchylnější.

Pacienti s autoimunitními chorobami jsou také léčeni imunosuresivy. Autoimunita je stav, kdy vlastní imunitní systém napadá a ničí vlastní tkáň, např. ledviny, plíce, krevní buňky a jiné. Aby se těmto patologickým projevům zabránilo, je nutné hyperreaktivitu imunitního systému utlumit. Dnešní imunosupresiva však tlumí imunitní systém jako celek a takto léčený pacient infekcím hůře odolává.

Čím by mohli občané přispět kromě doporučených opatření k větší hygieně?

Opravdu zásadní je hygiena rukou, pravidelné a opakované mytí rukou, precizní dezinfekce povrchů, kde se lidé nejčastěji dotýkají rukama. Tam patří např. nákupní vozík v obchodu, vlastní peněženka, obal na karty, klíče od auta, držák v autobuse MHD, kliky dveří ve veřejných prostorech apod., tj. všechny povrchy, u kterých nemáme kontrolu nad tím, zda byl nebo je povrch kontaminován.

Proto se doporučuje vždy po návštěvě jakéhokoliv prostoru, kde se pohybují nebo již dříve pohybovali lidé, provést okamžité ošetření rukou a povrchů ve vašem okolí (např. platební karta, peněženka, klíče od auta, volant auta, kliky u dveří bytu, domu) desinfekčním prostředkem na bázi lihu.

Informace, které se k nám z médií dostávají o tom, jak a jaké roušky, respirátory nosit, jsou často matoucí. Čím se chránit?

Ještě před měsícem se na mne nevybíravým způsobem obořila paní magistra v lékárně, když jsem chtěla koupit roušky, že to je zbytečné a že mne to stejně neochrání. No a nyní se, již zcela oprávněně dozvídáme, že když není respirátor FFP3, tak musíme vzít za vděk nižšími typy respirátorů nebo rouškami a kdo nemá, ať si doma vyrobí roušku provizorní. S tím naprosto souhlasím. Jakákoliv mechanická překážka, která zabrání nebo omezí šíření kapének s virovými částicemi do vzduchu a na povrchy, je lepší než nic nedělat. Virus se šíří kapénkami, které uvolňujeme do prostředí, při kýchání, kašli, ale také při obyčejném rozhovoru.

Kdo by měl roušky nosit povinně?

Roušky by měli povinně nosit osoby, které pociťují příznaky choroby, ale i jedinci, kteří se cítí zdraví. Inkubační doba je u infikovaných jedinců i několik dní a v tu dobu nošením roušky lze významně zabránit šíření infekce v populaci.

Co bychom neměli naopak přehánět?

Je to jednoduché, dodržovat doporučená hygienická opatření, nestydět se nosit na veřejnosti roušku, i kdyby byla doma vyrobená tzv. na koleně a vyzývat ostatní k podobnému chování. Já sama mám zkušenost, jak se mi rodina ještě před pár dny smála, že to s těmi opatřeními přeháním. Dnes máme doma hned v předsíni na skříňce dvě lahvičky s dezinfekcí na ruce, aby si každý při příchodu vydezinfikoval ruce. Máme tam také balíček roušek, aby nikdo nezapomněl, až půjde ven, si roušku nasadit.

Více udělat nelze. Důležité je přijmout tuto pandemii jako realitu i se všemi následky, které to může přinést. Svojí důslednou ochranou ale můžeme snížit riziko i pro ty, kteří jsou jakýmkoliv způsobem oslabeni a hrozí jim závažný průběh onemocnění. Solidární chování je nyní na prvním místě.  

Nemůže sterilní prostředí naopak tělu uškodit?

Za těchto okolností ne. Vím, kam vaše otázka směřuje. Existuje tzv. hygienická teorie. Imunitní systém dětí a celé naší generace, která již od malička vyrůstala v prostředí s omezeným výskytem patogenů a za vyšších hygienických standardů, je méně odolný k infekcím. Do této souvislosti se dává i vyšší výskyt patologických reakcí imunitního systému. Těmi jsou např. alergie nebo autoimunitní choroby.  Jejich výskyt prokazatelně v populaci stoupá a souvislost může mít právě ta přílišná hygiena a malá míra „trénovanosti“ našeho imunitního systému v dětství a v dospívání.

Lékaři doporučují zvyšovat svou imunitu tak, že budeme jíst potraviny, které jsou bohaté na vitamíny. Ale zachrání nás, že najednou budeme zodpovědnější ke svému tělu?

Okamžitá změna ve způsobu stravování má sice efekt jen omezený a pozvolný, ale začneme-li nyní brát alespoň vitamín C, určitě tím nic nezkazíme. Předávkování nehrozí. Samozřejmě různorodá a hodnotná strava tento efekt podpoří.

Proč většina nebezpečných virů pochází právě z Číny?

Jistě to souvisí s hygienickými a stravovacími návyky místního obyvatelstva. Každodenní kontakt lidí s živočišnými tkáněmi, které mohou být promořeny viry, na něž se lidský organismus doposud neadaptoval, vede k zvýšenému riziku přenosu na lidi. V populaci v tu chvíli neexistuje žádná sdílená ochrana a virus se šíří bez omezení. Jako molekulární biolog se také zamýšlím, zda je náhoda, že první výskyt onemocnění COVID-19 byl zaznamenán v oblasti Wuchanu, kde byl před několika roky otevřen státní virologický ústav.

Poradí si lidstvo s virem z Wuchanu?

Tento dotaz přesahuje rámec mých znalostí, znalostí z oboru imunologie a molekulární biologie. Otázka spíše směřuje do oblasti filozofie a evoluční biologie. Přesto si ve zkratce troufám říci, že ano, poradí. Možná za cenu určitých ztrát, nejen počtem úmrtí, ale i ztrát ekonomických. Na druhou stranu tato „zkouška“ může lidstvo posunout dál, pomůže nám si uvědomit, co je v životě důležité a co je již nadbytečné a dalo by se říci jen náš „rozmar“. A možná to přinese i nový pohled veřejnosti na význam západního zdravotnictví, na výdobytky vědy a konkrétně např. na prospěšnost vakcinace proti mnoha různým chorobám, jichž jsme si již přestali bát. Je zřejmé, že jen osobní zkušenost a bezprostřední hrozba dokáže lidem otevřít oči. 

Co uklidňujícího byste řekla lidem v souvislosti s šířením koronaviru?

Jsem přesvědčená, že za 2 – 3 měsíce dostane Evropa infekci pod kontrolu. Množství jedinců, kteří infekcí prošli, bude dostatečné na to, aby se virus již tak masivně nešířil. Věřím, že se do té doby budou dokončeny klinické zkoušky antivirotika Remdesiviru a že pacienti s těžkým průběhem budou tímto lékem již léčeni. Jeho netoxičnost již byla prokázána, což výrazně zkrátí dobu schvalování. Zhruba do roka by mohla být vyvinuta i účinná vakcína.

Prof. RNDr. Zuzana Bílková, Ph.D. (*1965)

• Působí na Katedře biologických a biochemických věd Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice
• Vystudovala obor Molekulární biologie a genetika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
• Věnuje se vývoji nových imunoanalytických a separačních metod mj. na principu mikrofluidních systémů či biosenzorů pro stanovení diagnosticky významných analytů.
• 2002 roční studijní pobyt na Institutu Curie v Paříži (Francie).
• V roce 2005 habilitovala v oboru Analytická chemie (FChT UPa) a v roce 2015 v oboru Lékařská imunologie (LF UK, Praha).
• 2005 – 2015 vedla Katedru biologických a biochemických věd. V současné době působí jako garant 2 zdravotnicky zaměřených studijních programů a vede výzkumnou skupinu imunochemie a imunoanalýzy.
•  Od roku 2007 se podílela na řešení celkem 5 mezinárodních projektů (FP6, FP7, Horizon 2020) na pozici koordinátor výzkumu za ČR.
• Od roku 2015 působí jako externí člen Vědecké rady Lékařské fakulty Univerzity Karlovy se sídlem Hradci Králové.

Představte si, že jdete spát v osm večer. Vzbudíte se za čtyři hodiny a jdete k sousedům na návštěvu. Pobavíte se s nimi, a po třech hodinách se vrátíte do postele. A zase spíte. Naši předci si ještě v 18. století spánek rozdělovali na dvě části. Spát osm hodin v kuse je až zvykem moderní doby. A není to moc, nebo naopak málo? K zamyšlení nad spánkem a jeho kvalitou vybízí 21. březen, v tento den se totiž slaví Den zdravého spánku.

Krátká i dlouhá doba spánku se může dříve nebo později projevit na našem organismu. Spánek je totiž nezbytný pro udržení tělesného a duševního zdraví. Má pro organismus ochranný charakter. „Uléháme-li vždy ve stejnou dobu a pravidelně se ráno ve stejnou dobu budíme, podpoříme tím fyzickou i psychickou pohodu. Naopak nepravidelný spánek prodlužuje čas potřebný pro usnutí, jsme více ospalí během dne a máme nižší úroveň fyzické aktivity,“ říká Hana Ochtinská z Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice.

Předci spali nadvakrát

Zajímavé je srovnání potřeby spánku s našimi předky. Ti spali přerušovaným spánkem, který byl dělen do dvou bloků. Chodili spát kolem osmé hodiny večer nebo dvě hodiny po setmění a přibližně po čtyřech hodinách se probudili. Další dvě hodiny trávili aktivně, četli si, povídali si ostatními, modlili se, snědli malou svačinku a znovu ulehli do postele a spali až do rána. „Výsledný čas spánku dosahoval též osm hodin. Za rozdílem, jaký spánkový vzorec měli předci a jaký máme my, je např. modernizace osvětlení v domácnostech i v ulicích měst,“ uvádí Hana Ochtinská.

Během života se potřeba spánku mění. Dospělý člověk si svou potřebu spánku vybírá najednou, většinou v noci, kdy dochází ke střídání hlubokého spánku s neklidným spánkem, který je doprovázen sny. „Zdravý novorozenec spí až 20 hodin denně a spánek je rozdělen do několika etap, které jsou podmíněny pocity hladu. Až šedesát procent jeho spánku tvoří tzv. neklidný spánek, čímž se dostává častěji do stavu bdění či úplného probuzení,“ říká Mgr. Petra Růžičková z Katedry ošetřovatelství Fakulty zdravotnických studií.

Pokud je noční spánek „nejzdravější“, co přináší lidskému tělu odpolední „šlofík“? Odborníci se v názorech na něj rozcházejí. Podle některých je přínosné, když si na 30 minut odpočineme a načerpáme nové síly. Delší spánek může naopak škodit a vystavujeme se zdravotní rizikům.

Pravidla spánkové hygieny

Pro zdravý spánek existuje řada doporučení, mluvíme o tzv. spánkové hygieně. Definována je několika body. Hana Ochtinská doporučuje od pozdního odpoledne nepít energetické, kofeinové nápoje jako je káva, černý nebo zelený čaj, protože nás povzbuzují a ruší spánek. Vynechat bychom měli i alkohol, neboť zhoršuje kvalitu spánku a neměli bychom kouřit, protože nikotin povzbuzuje. K večeři, nejpozději 3 – 4 hodiny před ulehnutím, si dát raději něco lehkého a již neřešit důležitá témata, která mohou vyvolat stres. Raději si dopřát lehkou procházku po večeři. V místnosti určené ke spánku minimalizovat hluk, osvětlení a zajistit teplotu prostředí do 20°C. Postel používat pouze k sexuálnímu životu a ke spánku, a to na nezbytně nutnou dobu. Důležité je uléhat a vstávat každý den ve stejnou dobu.

A usínat je dobré i s knihou. Asi půlhodina před spaním by měla být relaxační. Je prokázáno, že čtení pohádek před spaním má blahodárný účinek na psychiku dítěte. „Uspokojuje jeho emoční potřeby a podporuje citové pouto mezi dítětem a dospělým. Pohádka před spaním dítě uklidňuje, zlepšuje soustředění, zvlášť u dětí s poruchou pozornosti a soustředění. Čtení či vyprávění pohádek navodí u dítěte zdravý spánek,“ vyzdvihuje pozitiva čtení knížek Petra Růžičková. Kromě čtení pohádek je vhodná také tichá hudba nebo zpěv.

Tento text najdete v exkluzivním vydání univerzitního Zpravodaje, v tištěné i on-line podobě.

Vysokoškoláci z Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice pomáhají s organizací odběrů u lidí s podezřením na koronavirus na call centru Pardubické nemocnice.

Vážené studentky, vážení studenti,

dovolujeme si oznámit, že v období od 5. 5. do 30. 6.2020 dochází k úpravě úředních hodin studijního oddělení a sekretariátů kateder.

Na obou pracovištích bude zajištěn provoz každý den v čase 8:00 – 13:00 hodin a ve dnech pondělí – středa – čtvrtek i v čase 13:00 – 15:30 hodin.

V období letních prázdnin od 1. 7. do 31. 8. 2020 bude studijní oddělení otevřeno PO - PÁ od 8:00 do 12:00 hodin.

V případě neodkladné studijní záležitosti nás můžete kontaktovat prostřednictvím emailu.

Studenti Fakulty zdravotnických studií a Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice aktivně pomohou místním zdravotníkům. Studenti-zdravotníci se zapojí do provozu v krajských nemocnicích a v dalších zařízení, kde budou pomáhat s péčí o pacienty. Fakulta chemicko-technologická pošle do nemocnic ochranné pomůcky.

Aktuálně se nástup vysokoškoláků do nemocnic týká celkem 87 studentů posledních ročníků oborů Všeobecná sestra a Zdravotnický záchranář. Do sociálních zařízení nastoupí podle nařízení vlády také 59 studentů ze všech ročníků oboru Zdravotně-sociální pracovník. „Nemocnice Pardubického kraje momentálně řeší zařazení vysokoškoláků na jednotlivá oddělení podle aktuální potřeby,“ uvedla doc. Ing. Jana Holá, Ph.D., děkanka Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice.

Děkanka už v minulém týdnu apelovala na studenty, aby se přihlásili k práci v nemocnicích a nemocnicím v Pardubickém kraji nabídla zprostředkování pomoci studentů zdravotnických oborů. Kvůli situaci kolem koronaviru se zaměstnanci nemocnic ocitli v osobní karanténě nebo byli nuceni zůstat doma s dětmi. Studenti na výzvu reagovali velice rychle a vstřícně. Fakulta zdravotnických studií také pomůže s programem pro menší skupiny dětí zaměstnanců nemocnici v době uzavření školských zařízení. Už nyní se do této formy pomoci zapojilo také šest akademiků. Společně se studenty pomohou i v call centru, které nemocnice zřizuje pro veřejnost.

Pomoc do zdravotnictví poskytla i Fakulta chemicko-technologická. „Ze svých zásob jsme shromáždili ochranné pomůcky, jako jsou brýle a štíty, které jsme předali nemocnici v Pardubicích,“ říká děkan fakulty prof. Ing. Petr Kalenda, CSc. Fakulta kromě toho nakoupila pro nemocnici dalších 120 kusů zcela nových sterilních ochranných brýlí. Navíc spolupracuje se Střední průmyslovou školou chemickou, která vyrábí chybějící dezinfekci. Chemici z Univerzity Pardubice darovali této škole už 1500 litrů suroviny pro její výrobu.

Usnesení o zajištění poskytování péče v zařízeních sociálních služeb po dobu trvání nouzového stavu ze dne 13. 3. 2020 ukládá pracovní povinnost studentům sociálních oborů, na FZS konkrétně oboru Zdravotně-sociální pracovník. Usnesení k zajištění poskytování zdravotních služeb poskytovateli zdravotních služeb a k zajištění činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví po dobu trvání nouzového stavu přijala vláda 15. 3. 2020, týká se zmiňovaných oborů Všeobecná sestra a Zdravotnický záchranář. Studenti jsou povinni se zaevidovat na stanoveném místě, obsah, rozsah a místo práce stanoví pracovním příkazem hejtman Pardubického kraje.  

Pardubice 16. března 2020

Martina Macková
vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa

Je to základní hygienický návyk, který učíme potomky už od útlého dětství. Nikdy dřív jej ale nikdo takto neřešil, jako nyní, když se celý svět potýká se zákeřným koronavirem. Jak si správně mýt ruce, abychom eliminovali nakažení nejen tímto virem, ale také dalšími bakteriemi a viry, které jsou všude kolem nás?

„Mytí rukou není jen základní hygienický návyk, ale je to i důležitá prevence vážných infekčních onemocnění. Nejde o to si jen ruce mýt, ale měli bychom také znát správnou techniku,“ říká Kateřina Horáčková z Fakulty zdravotnických studií.

Při mytí rukou bychom měli postupovat tak, že je nejdříve navlhčíme vodou a použijeme mýdlo, ideálně s přídavkem dezinfekce. Vzhledem k tomu, že pořídit antibakteriální mýdlo s virucidním účinkem je v tuto chvíli téměř nemožné, použijeme běžné mýdlo, které je při důkladném umytí účinné.

Správná mycí technika

Mýdlo bychom měli důkladně rozetřít do obou dlaní a krouživý pohyb bychom měli opakovat ideálně čtyřikrát. Neměli bychom zapomenout ani na hřbety rukou, na jejichž důkladnou očistu se často zapomíná. Dále se soustředíme na prostory mezi prsty, kde může také držet množství nečistot a mikrobů. Po důkladné očistě, začneme s mytím prstů. Nezapomene na palce, které je potřeba velmi pečlivě promnout a stejně tak špičky prstů v dlaních, aby opět za nehty nezůstala žádná špína. Ruce důkladně opláchneme tekoucí vodou, následně je osušíme, použijeme nejlépe jednorázový papírový ručník.

Pokud doma používáte společný ručník na ruce, navíc máte podezření, že jste mohli přijít do kontaktu s virem, oddělte razantně i tyto ručníky, stejně tak dezinfikujte pravidelně koupelnu. Více informací k hygieně najdete na stránkách ministerstva zdravotnictví https://www.mzcr.cz/.

Baví ji učit se o lidském těle a líbí se jí práce v nemocnici. Studuje na Fakultě zdravotnických studií, ale potkáte ji také na porodním sále. Jana Spolková je totiž porodní asistentkou. Stará se o pacientky během porodu i po něm. A pomáhá jim s péčí o porodní poranění. Její informační mapa zaujala i Českou komoru porodních asistentek.

Jak sama říká, je to hezká práce, ale náročná. Zdaleka ne pro každého. A nejde přitom jen o znalosti nebo dovednosti, ale i samotnou osobnost zdravotníka. Jana se v téhle práci našla a vnímá ji jako poslání. Stále na sobě pracuje, a tak se vrhla do dalšího studia. Momentálně v navazujícím magisterském studiu oboru Perioperační péče v gynekologii a porodnictví.

Poranění při porodu jsou častá

Kompetence porodních asistentek jsou podle ní rozsáhlé. „Porodní asistentka může ženě poskytnout komplexní péči a hraje velkou roli v péči o těhotnou ženu, rodící ženu, ženu v šestinedělí a v péči o novorozence,“ popisuje porodní asistentka Jana Spolková z Fakulty zdravotnických studií, která už asistovala u řady porodů, více či méně komplikovaných. Poranění během porodu se totiž vyhne jen málokterá žena. „Dochází k němu při průchodu plodu porodními cestami. K poranění často dochází i při fyziologickém porodu, zejména pak k poranění měkkých porodních cest,“ vysvětluje Jana, která pro tyto ženy našla řešení. Je totiž autorkou speciální informační mapy péče pro ženu s porodním poraněním. Nejenže její tištěný edukační materiál zvyšuje kvalitu poskytované péče, ale cílí i na konkrétní diagnózu.

Mapa radí se správnou péčí

„Informační mapu žena dostane při příjezdu na oddělení šestinedělí, kde si ji v klidu přečte. Pokud jí nebude něco jasné, může se obrátit na porodní asistentku,“ říká Jana k použití mapy. Vytvořila ji, aby ženám pomohla se správnou péčí o tato poranění. A aby předešly zbytečným komplikacím s jeho hojením. Informační mapa proto odpovídá ženám na spoustu otázek, na které by se možná styděly zeptat. Týkají se jak hygienické péče, tedy sprchování a hygienických pomůcek, tak bolesti, podpory hojení, vyprazdňování stolice, stehů a příznaků infekce. „Graficky jsem ji zpracovala a doplnila obrázky, aby byla pro ženu s porodním poraněním přehledná a názorná. Text je napsán srozumitelnou formou,“ dodává Jana.

Informační mapu péče zatím rodičky nedostávají. „Přesně nevím, kdy se tak stane, ale její využití se momentálně řeší s pardubickou nemocnicí. Záměrem je rozšířit informační mapu péče do všech poboček Nemocnice Pardubického kraje,“ dodává Jana Spolková. Časem bude dostupná jak pro ženy rodící v Pardubicích, tak v Chrudimi, v Ústí nad Orlicí, ale i ve Svitavách a v Litomyšli.

Hlavní je porozumění

Její nápad zaujal i komisi soutěže České komory porodních asistentek, a tak Jana mezi přihlášenými pracemi získala s přehledem první místo. Komise navíc vybírala práci, jejíž výstup bude mít největší praktické využití, což se právě Janě povedlo. „Díky vítězství mám možnost vyzkoušet si členství v profesní organizaci a možnost účastnit se konferencí, které pořádá komora bezplatně, čímž si mohu zlepšit své znalosti v problematice týkající se práce porodní asistentky,“ pochvaluje si Jana, která si Fakultu zdravotnických studií vybrala na základě doporučení spokojené studentky. Na studiu ocenila především praktickou výuku a rozsáhlé praxe, během nichž si student budoucí zaměstnání dostatečně „osahá“.

Na Fakultu zdravotnických studií si podejte přihlášku do 28. února